Potní chýše

Rituál potní chýše s kanadským indiánem

Na začátek bych ráda řekla, že sdílím jen svou zkušenost. Zmiňuji to z toho důvodu, že se lidé někdy pouští do spousty věcí ze zvědavosti a pak jim to může víc ublížit než pomoct. V současné době se otevírá pole pro různé alternativní metody, a to je úžasné. Pokud ale nejsi připravená na pobyt ve tmě, potní chýši, intenzivní holotropní dýchání atd., tak je lepší na to nechodit.

Tyto metody jsou naprosto úžasné v případě, že je na ně člověk připravený. V opačném případě se může stát, že to člověku ublíží a způsobí to změněný stav vědomí, ze kterého se pak lze jen těžko dostávat.

Co je potní chýše:

Z různých zdrojů jsem o potní chýši věděla a přišlo mi to zajímavé. Na jednu stranu mě to lákalo a na druhou stranu jsem k tomu cítila jakýsi respekt.

Říká se, že v indiánské sauně se podruhé narodíte.

Domorodí obyvatelé Severní Ameriky (indiáni) věřili, že se společně s tělem může při obřadu v potní chýši očistit také jejich duše.

Rituál potní chýše předcházel téměř všem jejich obřadům. Nezávisle na nich i jiné národy poznaly blahodárné účinky střídání horka a zimy – sauny. Dnes je k dispozici nějaká z forem sauny téměř v každém fit-centru. Jenže není nad to vychutnat si pořádnou saunu v přírodě. Indiánská potní chýše je vlastně malý kopulovitý stan, v němž je vykopaná asi 30-50 cm hluboká díra na kameny. Do díry se pak vkládají ohněm nažhavené kameny a polévají se vodou.

Potní chýše nám pomáhá očistit se od již nepotřebných energií, starostí a problémů, pomáhá nám pročistit zanesené energetické kanály, abychom po skončení obřadu mohli vyjít ven, jako noví – „znovuzrození“. S novou chutí kráčet dál naším životem. Povzbuzení, inspirovaní a vyladění. Tímto obřadem vykonáme mnoho dobrého, a to nejen pro sebe, ale i pro svou rodinu, příbuzné a ostatní lidi. Každá Očistná potní chýše je jedinečná.

Jak ke mně přišla příležitost potní chýše:

Když jsem nad potní chýši přemýšlela, tak mě napadalo, že by bylo super, kdybych našla někoho, o kom vím, že to dělá opravdu dobře a poctivě.

Trvalo to asi necelý rok. Sešla jsem se na podzim s kamarádkou a ona mi začala vyprávět, jak byla v potní chýši a jaký to byl pro ni úžasný zážitek. Popisovala mi lidi a místo, kde na tom byla, a já jsem z toho měla velmi dobrý pocit. Líbilo se mi, jak popisovala, že k tomu přistupují s pokorou a respektem a že tam s tím mají dlouholeté zkušenosti. Řekla mi, že další termín bude někdy v zimě. I když mě to zaujalo, tak jsem ještě necítila, že bych se chtěla účastnit.

O další příležitosti mi řekla na jaře, a tam jsem už cítila, že mám jít. V té době mi bylo fyzicky dost zle. Cítila jsem, že se mi vrátila endometrióza a měla jsem pocit, že to je kvůli tomu, že si řeším vztah s mamkou. Zažívala jsem velké fyzické bolesti v období po menstruaci do ovulace. Asi měsíc nebo dva po zážitku s tak obrovskou bolestí při ovulaci, že jsem chtěla umřít, jsem cítila, že nemám co ztratit a že to třeba pomůže.

Cítila jsem ve vztahu k tomu klid a jistotu, že tam mám jít. Bylo mi popravdě i jedno, jak to dopadne, protože jsem se v té chvíli cítila absolutně odevzdaná vedení Vesmíru.

Zúčastnila jsem se potní chýše v termínu 12.-14.6.22.

Jak probíhala cesta na místo:

Jela jsem tam s jednou ženou, která už tam byla mnohokrát a sdělila mi své zážitky. Byla to krásná cesta. Mluvila o tom, jak se tam pije „blicí“ čaj a o tom, jak je to medicína na pročištění a že je tam možnost vyzkoušet i šňupnout si tabák, atd.

Při rozhovoru jsem si uvědomila velmi zásadní věc. Zmínila jsem téma, které si řeším a endometriózu a jak nerozumím tomu, že když dělám všechno pořád stejně jako předtím, tak proč to teď nepomáhá. Když mě endometrióza navštívila prvně, tak jsem si představovala, že ty cysty rozpouštím a ony bezbolestně odchází z těla ven a fungovalo to, ale tentokrát mi to nezabíralo. A pak mi to došlo v souvislosti s tím zvracením: „Ajo! Ono to nemůže odejít spodem? Takže tentokrát to musí jít vrchem?! No vždyť to dává mega smysl!“

Jak probíhal zážitek z potní chýše:

Součástí přípravy na potní chýši byla dieta asi týden před příjezdem, aby se tělo očistilo. Přiznávám se, že jedno malé kafíčko po ránu jsem si neupřela, ale jinak jsem to dodržela. Obecně mám pevnou vůli. Později jsem za to byla opravdu ráda.

Miluju tu synchronicitu. Když se to má stát, tak se to stane. Když jsi napojená na svou intuici a necháš se jí vést, tak vždycky zapadnou všechny kousíčky do skládačky tam, kam mají.

Ten víkend, kdy jsem tam jela, se stalo několik věcí. Víkend měl vést původně nějaký český pár. Původně tam neměl být ten indián z Kanady. Nakonec přijel jeden úžasný průvodce z Ekvádoru a dokonce tam přijel i ten indián Inningus. Vše završilo zjištění, že je zrovna v ten víkend úplněk. Kdyby to tak chtěl někdo naplánovat, tak se to určitě takhle úžasně nesejde.

Nejdříve jsme seděli celou noc u ohně a spousta lidí tam měla hudební nástroje a v průběhu noci hráli a zpívali mantry i jiné písně. Vládla tam úžasná atmosféra.

Dali jsme si v během večera posvátnou medicínu, ze které se zvrací, abychom se očistili. Pak jsme zase seděli u ohně a odpočívali.

Kolem čtvrté hodiny ráno rozdělali obrovskou vatru, kdy v jejím středu byly vložené kameny, aby se nažhavily do potní chýše.

Když začalo svítat a oheň se pomalu začal zmenšovat, tak jsme se šli převléknout. Ženy si vzaly šaty a muži šortky.

Inningus nám vysvětlil, že před vstupem do potní chýše si máme zvolit záměr, se kterým do chýše budeme vstupovat. Používají se k tomu různě barevné látky: bílá, žlutá, červená a modrá. Každá z nich představuje sílu jednoho zvířete. Podle toho, jaké zvíře jsme si vybrali, jsme si zvolili svůj vlastní záměr k danému tématu, které zvíře představovalo. Do čtverečku látky jsme měli vložit trochu nachystaných bylinek a svázat je do pytlíčku. Záměrů si mohl dát každý i víc. To záleželo na každém, jak to cítil. Takto zavázané pytlíčky jsme měli položit na oltář, který Inningus připravil.

Vstup do potní chýše má svůj postup. Nejdříve vstupují do chýše muži. Každý musí před vstupem do chýše říct něco jako: „Všem mým blízkým“, otočit se dokola a pak teprve vleze po kolenou do chýše. Vstupuje i vystupuje se po směru hodinových ručiček.

Když do chýše vstoupili muži, tak je následovaly ženy. Šla jsem jako první. V chýši jsme se usadili. Počkali jsme až mistr ohně nanosil kameny. Inningus nám zatím řekl, že budeme vstupovat do chýše 4x. Každé kolo bude asi na 20-30min. V průběhu se budou zpívat čtyři písně. Povídal o tom, že každé kolo má svůj význam a ten nám před každým kolem řekne.

Inningus nám řekl záměr prvního kola a co máme dělat, když by nám bylo moc horko, a základní instrukce. Tuším, že v prvním kole jsem měli také jeden po druhém říkat nahlas záměr, se kterým jsme do potní chýše vstupovali. Když byly všechny kameny v potní chýši, tak se zatáhla plachta a byla tam úplná tma. Inningus poléval kameny a k tomu se zpívaly písně.

Musím se přiznat, že ze začátku se trochu hůře dýchalo, ale po chvíli to začalo být příjemné. Vybavuju si, jak díky zpívání těch písní mi těch 30 min přišlo jako hodně krátká doba. Uběhlo to jako 5 minut.

V prvním kole jsem viděla malinkého bílého andělíčka, jak stoupá z ohně nahoru. Teda, vypadalo to trošku jako andělíček. Těžko se to popisuje. Inningus nám říkal, že těchto rituálů se účastní různí bohové a že je můžeme spatřit jako malinké světýlko a že je to normální a úplně v pořádku, tak mě to nijak nepřekvapilo. Je ale zajímavé pozorovat mozek, co s tou vizí má tendence dělat. Hlavou mi běželo, že to je asi blbost, že jsem to neviděla, že se mi to zdálo atd.

Postupně jsme po prvním kole vylezli z chýše. Nejdříve šli muži a ženy je následovaly. Venku jsme si lehli na studenou zem a chladili se. Bylo to moc příjemné.

Do potní chýše jsme vstupovali úplně stejně jako poprvé. Velmistr ohně dával kameny do ohně a udržoval oheň, aby byly žhavé kameny připraveny na další kolo.

Už si přesně nevzpomínám, jestli to bylo ve druhém nebo třetím kole, ale měli jsme za úkol nahlas mluvit a říkat svoje bolesti a měli jsme mluvit o tom tématu, které jsme si přijeli řešit. Mluvila jsem o endometrióze, ženské rodové linii, mamce, fyzické bolesti, a pak to přišlo. Začala jsem plakat. Ostatní v té chvíli už začínali zpívat. Bylo úžasné, že Inningus to navnímal a začal hlasitěji bubnovat a zpívat. V tu chvíli se k němu všichni přidali a zpívali a bubnovali nahlas. Vnitřně jsem jim děkovala a cítila obrovskou vděčnost. Díky tomu jejich hlasitému zpěvu jsem cítila, že to můžu pustit. Bylo to, jako kdyby mi tím říkali: „Pusť to! Dovol si to! Můžeš!“ Díky tomu hlasitému zpěvu mi nebylo totiž hloupé nahlas vzlykat, kašlat a naříkat.

Co mi v tu chvíli běželo hlavou? Volala jsem maminku. Viděla jsem svoje dětství a to, jak mi chyběla její láska. Viděla jsem ale i situace, kdy jsem byla nemocná a ona o mě pečovala a říkala mi: „Evinko. To bude dobrý.“ Cítila jsem, jak je to očišťující. Plakala jsem a nahlas jsem volala svou maminku.

Cítila jsem, jak je to silné. Všichni postupně vyšli z chýše ven a já tam zůstávala. Jen jsem pak zamžourala, jestli tam se mnou zůstala nějaká podpora. Byli tam. Jedna zkušená žena mi řekla, že jí Inningus řekl, aby mi polila hlavu studenou vodou. Já jsem kývla, že souhlasím. Když přišla, tak jsem ale nechtěla. Cítila jsem, že to mám nechat doběhnout. Za chvilku jsem začala cítit úlevu. Na závěr mi polila několikrát hlavu studenou vodou, abych se z toho hezky dostala a nebolela mě hlava.

V posledním kole jsem měla vizi. Můj mozek si pohrával s myšlenkou, že to bude nějaký stín. Že asi nezadělali plachtu u vchodu dobře a prosvítá tam světlo. No ale tím to nebylo, samozřejmě.

Viděla jsem trojúhelník. Bylo to někde na půdě asi, protože tam bylo i okno. Objevil se tam stín. Byla to nějaká postava. Chtěla jsem tu postavu poslat pryč, ale nešlo to. Na chvíli zmizela, ale objevila se znovu. Chtěla jsem na ni zaostřit a zjistit, kdo to je, ale to taky nešlo. Nakonec jsem to jen pozorovala. Postava mizela a objevovala se. Nepřišla jsem ještě na to, jaký to mělo význam.

Nakonec jsme navěsili pytlíčky se záměry na stromy v okolí. Šli jsme se osprchovat ledovou vodou, obléknout se a posadit se zpět k ohni, kde jsme měli společné sdílení a šňupali jsme tekutý tabák. On je samotný tabák v té přírodní nezpracované formě medicína. Původně se tak užíval a mně teda tabák dělal moc dobře. Krásně to i uzemňuje. Opravdu tam věděli, co dělají.

Co mi dala potní chýše:

Mnoho lidí mívá různé vize a zajímavé zážitky. Já jsem měla záměr jasný. Chtěla jsem si narovnat si vztah s mamkou, protože jsem měla pocit, že kvůli tomu mám endometriózu znovu. Později jsem zjistila, že to je jinak, ale o tom se dočteš v některém z mých dalších článků.

Prožila jsem si tam i fyzickou bolest a hodně se mi to projevovalo přes emoce a tělo. Prožila jsem si tam celou řadu emocí od nasrání až po sebelítost. Nakonec mi přišlo do hlavy: „Tak to přijmi. Nebojuj s tím.“ No a v tu chvíli jsem se tam do té bolesti poprvé v životě uvolnila a tím ta bolest odešla.

Přišla mi i informace ve chvíli, kdy jsem se ptala, co teda mám ještě udělat, a zjistila jsem, že nic. Byla jsem z toho hodně překvapená. Odpověď byla: „Ty už máš ten vztah s mamkou vyřešený. Tady už není co dalšího řešit.“ Zcela upřímně jsem z toho byla dost zmatená.

V jednu chvíli během celého procesu jsem cítila obrovskou únavu a vyčerpání a říkala jsem si, že to je ono. Tak se přesně cítím i v životě. Všechno je pro mě těžké. Cokoliv, co dělám, je náročné a bere mi energii a nevím, kde ji načerpat. Na mou otázku: „Co s tím mám dělat?!“ mi přišla odpověď: „Dělej nic.“

No bezva. Stejná odpověď, kterou jsem dostala, když jsem zažívala ty velké bolesti před několika týdny. Bylo to zajímavé.

Každý proces se musí nechat usadit a integrovat. Vše pak doznívalo. Vše začalo dávat smysl až o něco později. O tom se dočteš v dalších článcích.

Kam jít do potní chýše:

Pokud Tě zajímá, kde jsem byla v potní chýši, tak Tě asi zklamu. Nemám povolené sdílet toto božské místo.

Je to místo, které si má najít ke každému cestu samo. Pokud tam máš jít, tak to k Tobě přijde. Třeba objevíš jiné úžasné místo. Nech se vést.

Je také možné, že k Tobě přijde jiná příležitost. Já věřím, že každému je vlastní něco jiného podle jeho vlastního nastavení. To je i důvod toho, co jsem psala na začátku. Pokud chceš jít něco vyzkoušet jen ze zvědavosti, tak se pak nemůžeš divit třeba i tomu, že Ti to ublíží. Ke každé formě léčení nebo terapie je důležité přistupovat otevřeně, ale i s respektem k sobě samé.