Syndrom vyhoření a paní „Musilová“

Proč se mi vrátila Endometrióza aneb Syndrom vyhoření a paní „Musilová“

Vzhledem k tomu, že mi trvalo delší dobu vše pochopit a dát si vše do souvislostí, tak to sepisuji a dávám ven až teď. Proto chci svoje zkušenosti a rady předávat dál, a pomoci tak dalším ženám.

Teď po dvou letech vidím ty obrovské přesahy a vše dává obrovský smysl. Nutno zmínit, že se mi endometrióza vrátila z toho důvodu, abych přišla na to, proč se ženám vrací, co dělat s velkými bolestmi při endometrióze a abych zjistila jiný způsob, jak pomoci. O tom všem se dočteš v dalších článcích i epizodách podcastu Eva ženám.

Jsem ve všem dost transparentní. Nikoho nebalamutím tím, že jsem zdravá, když nejsem. Nebylo by to fér. Otevřenost je pro mě velmi důležitá.

Zároveň je důležité, abys věděla, že jsem stejná jako Ty. I já klopýtám po cestě, i já mám tendence vracet se k tlaku nebo výkonu. Jsme jen lidi, ne roboti. I já jsem jenom člověk.

Procesy změn mohou trvat různě dlouho. Třeba mně trvalo dva roky než jsem pochopila, zjistila co s tím a jak dál. A tak je to v pořádku. Důležité je, jak k tomu přistupujeme, jak se tím (po)učíme a kam dál směřujeme.                                      

1.Proč ke mně endometrióza přišla poprvé

V roce 2016 ke mně přišla endometrióza kvůli tomu, abych si vyřešila vztah s tátou. Zároveň nebude náhoda, že přišla, když jsem v životě cítila, že už mě moc nenaplňuje moje práce atd. V té době jsem to neuměla pojmenovat, ale byl to syndrom vyhoření.

Téměř tři čtvrtě roku jsem chodila na psychoterapii a pak jsem se seberozvíjela, navštěvovala různé sebezkušenostní kurzy, transformovala jsem se, prošla jsem metodou EFT, KTM i NLP a teď máme s tátou nádherný vztah.

Nikdy není nic stoprocentní, ale je to obrat o 180 stupňů, takže jsem za to velmi vděčná. Povídáme si spolu, zajímá ho můj názor, pochválí mě a chce se mnou trávit čas. Jsou to obrovské změny vzhledem k tomu, jaký vztah jsme měli dřív.

Změna vždy musí přijít zevnitř a díky metodám, které pracují s podvědomím, to skutečně jde. Zároveň je úžasné, že to beru tak, jak to je a beru to s lehkostí. Je v tom volnost, takže i kdyby to zítra skončilo, tak tam cítím klid a rovnováhu, což pro mě dřív bylo nemyslitelné.

2.Důvod dalšího příchodu endometriózy

Říká se, že jako prvního si řešíme toho jednoduššího rodiče. Téma mé mámy ke mně přišlo až po roce, kdy jsem si z velké části vyřešila vztah s tátou.

Bylo to jeden večer, kdy jsem seděla na posteli a tři hodiny v kuse brečela. Chodilo ke mně tolik uvědomění. Začaly mi docházet všechny souvislosti a bylo toho moc!

Máme s mamkou takový kamarádský vztah. Mně ale došlo, že vlastně nemáme. Přišla jsem na to, že nemáme vlastně žádný vztah. V tu chvíli jsem to tak vnímala.

Po zkušenostech s léčením vztahu s tátou jsem se rozhodla, že to teda budu ve vztahu k mámě řešit podobně. Vyzkoušela jsem vaginální mapování, což mi přineslo uvolnění, ale zároveň v rámci procesu čištění zánět dělohy. Nějakou dobu jsem to řešila přírodně, ale nic moc nepomáhalo. Až mi Daniela Skálová, u které jsem na tom vaginálním mapování byla, poléčila ten zánět skrze Reiki na dálku. Bylo to zajímavé, protože v určitý moment jsem cítila takové jakoby škubnutí v děloze a od té doby se mi ulevilo a záněty odezněly. Jako informaci mi pak Daniela předala vzkaz, který jí u toho přišel: že bych to téma máma měla nechat být, že je to poléčené a neměla bych do toho chodit nějak hlouběji. Řekla jsem, že to cítím stejně a že teď to nechám vše usadit.

Bylo jaro a léto 2021 a já jsem pořádala další pobyty pro ženy. V tomto roce jsem k tomu přistupovala tak, že když jsem měla víkendový pobyt pro ženy, tak jsem v tom dalším týdnu neměla konzultace s klientkami a měla jsem pocit, že za tu dobu se krásně stihnu regenerovat atd. Pobytů jsem měla v tom létě šest a musím říct, že i tak jsem se začala cítit dost unavená. Pozorovala jsem to na sobě i v tom, že jsem měla chuť na cornflakes. Kupovala jsem si je v DM drogerii, protože tam jsou bez přidaného cukru. Ale byla to kukuřice, kterou normálně nejím. Moje tělo si asi říkalo o víc energie. Po létě jsem cornflakes zase přestala jíst.

Po létě jsem si řekla, že se teda můžu posunout dál v řešení tématu máma. V té době mi totiž začaly menší bolesti v období kolem ovulace. Nebyly to žádné závažné bolesti, tak jsem si to vysvětlovala tím, že to je děloha a tím pádem téma ženství, kreativity a tématu mateřství. A že to chce asi ještě něco poléčit ve vztahu k tomu tématu máma.

Další metoda, kterou jsem si zvolila, byla metoda RUSH. Je to metoda, která pracuje s přeprogramováním podvědomí. Nakonec jsem absolvovala několik sezení ohledně několika témat, která jsem chtěla pročistit.

Tady je důležité zmínit, že jsem k tomu všemu přistupovala dost hlavou místo toho, abych se řídila svými pocity a intuicí. Hnala mě moje netrpělivost. Myslela jsem si, že když si zpracuju téma máma, tak tím se moje bolesti vyřeší, místo toho, abych se nacítila na to, co potřebuji. Je pravda, že když jsem si vizualizovala, co ta moje děloha potřebuje, tak mi nic nepřicházelo. Takže jsem na to šla hlavou a ukázalo se, že to nebyl úplně dobrý nápad. Místo toho, abych počkala na odpověď lůna, jsem do toho skočila po hlavě.

Bolesti se zhoršovaly:

Z jednoho dne se staly dva, ze dvou tři a tak to pokračovalo. Během několika měsíců se to posunulo až k tomu, že jsem měla bolesti v podbřišku 5 až 7 dní. Začínalo to od konce menstruace až do ovulace. Postupná zhoršující se bolest.

Na jaře 2022 jsem se rozhodla, že v létě nebudu dělat pobyty, protože zhoršující se bolesti mě dost unavovaly a celkově to bylo vyčerpávající. Rozhodla jsem se užít si jaro i léto pro sebe a odpočívat na chatě sama. A bylo to asi to nejúžasnější rozhodnutí ever!

Nutno podotknout, že jsem v období kolem ovulace měla průjmy a bolelo mě trávení, takže jsem jedla minimálně. Zjistila jsem, že když jím málo, tak mě ta střeva tolik nebolí. Nejhorší bylo, že jsem měla vysledované, že se jídlo hromadilo celý den ve střevech, večer jsem měla nafouklé břicho, v noci mě budila bolest střev a ráno to končilo bolestivým vyprazdňováním na toaletě.

Tuším, že to bylo někdy v červnu. Zažila jsem nejhorší bolesti při ovulaci, které jsem kdy měla. Byla jsem na chatě a podbřišek mě začal intenzivně bolet v noci. Plakala jsem a plakala, protože té bolesti nelze uhnout. Neexistuje žádná pozice, která by od té bolesti ulevila. Byla jsem zoufalá a volala maminku a také jsem několikrát řekla, že bych chtěla umřít. To asi vypovídá o tom, jak hrozné ty bolesti byly. V té době jsem už v období ovulace jedla minimálně nebo držela půst, protože jídlo mi způsobovalo ještě větší bolesti.

Z medicínského hlediska bolesti při endometrióze popisuje doktor Andrew Cook, což je doktor s 25 letou zkušeností se ženami s endometriózou, jako bolesti srovnatelné s porodem nebo jako bolesti po velmi rozsáhlé komplikované operaci.

Po pár hodinách se bolest zmírnila a já na chvíli usnula. Ráno jsem cítila tlak v podbřišku, ale nebylo to nijak výrazné. Za nějakou dobu mi ta bolest zase začala intenzivnět. Ležela jsem na terase, plakala jsem, chtělo se mi zvracet, navalovalo se mi a nešlo si nijak pomoct. Pocit na zvracení z bolesti jsem zažila poprvé v životě a nebylo to nic příjemného.

Celý ten proces jsem si nahrála na video a pak jsem to sestříhala do krátkého Reels na Instagram a dala to i na TikTok. Někdy mě napadne se natočit když pláču nebo mi není dobře. Nedělám to vždycky, ale myslím si, že je dobré občas ukazovat i realitu.

Co mi dala obrovská bolest?

Sice jsem prožívala extrémní bolest, ale s odstupem času to vnímám jako hlubokou meditaci. V tu chvíli jsem si začala uvědomovat, jaké věci řeším a jaké kraviny jsou pro mě důležité a že je to blbost. V té bolesti se začalo měnit moje nastavení mozku. Začala jsem přemýšlet jinak a zaměřovat se na důležité věci. Přemýšlela jsem o tom, jak je ta bolest hrozná, že nevím, jak dlouho budu žít a co potřebuji k tomu, aby mi bylo líp.

První, co mě napadlo, když jsem si položila otázku: „Co bych dělala, kdybych neexistovala žádná omezení a mohla bych děla úplně cokoliv?“ byla zajímavá a nečekaná odpověď: „Dělala bych nic. Přestala bych pracovat. Prodala bych byt v Brně, koupila bych vilu na Bali a žila tam, změnila bych si jméno na Imat Kalité, nechala bych si udělat dredy a potetovat ruce a obličej.“ Pocítila jsem touhu po svobodě.

Zajímavé uvědomění, které s tím přišlo, bylo, že to nemůžu udělat. Cítila jsem tam limit v tom, že mi ten byt přece koupili rodiče a já ho nemůžu jen tak prodat atd. Takže jsem zjistila, že ve 37 letech jsem pořád v roli dítěte ve vztahu k některým tématům a že mám strach to udělat. Hodně zajímavé zjištění na zamyšlení. Došlo mi totiž, že proto mám tu bolest. Je to totiž úžasná „výhybka“. Nemusím se za sebe postavit a postavit se strachu,  protože když budu nemocná, tak mi to přece ti rodiče nakonec dovolí. Výborný podvědomý způsob manipulace. Tyto věci nám nedojdou z hlediska vědomé mysli, ale díky hlubokému vnitřnímu programu v podvědomí nám to tam může nabíhat a zrcadlit se i v tom těle.

Když dojde ke zvědomění, tak je to skvělé, protože když to vidím, tak s tím mohu pracovat. Už to není stín, který mě ovládá, ale je to na světle, já si to můžu prohlížet a pozorovat to a pak to začít měnit. Důležité je si uvědomit, že nemoc a bolest nám vždy něco přináší. Jen je důležité zjistit, co to konkrétně je. A to může být pro každého něco jiného.

Přemýšlela jsem pak nad tím, že se to ve skutečnosti týká role dítěte a vztahu k vlastní svobodě. Nenechávat si zadní vrátka u rodičů otevřená, ale stát se zodpovědnou za všechny aspekty svého života. S tím ale také přišlo uvědomění, že od malička žiju život v roli dospělé a že je ten život pro mě náročný. Mám pocit, že se musím starat o sebe a vše dělat sama, protože mě k tomu vychovali, ale že je to pro mě hrozně náročné, protože to dělám z důvodu, že musím a ne že to chci. Tam také vznikla nerovnováha v tom, že jsem pak čekala, že mi to budou rodiče třeba nějak kompenzovat.

Časem jsem zjistila jsem, že ta touha koupit si vilu na Bali a ty ostatní věci jsou o té vnitřní svobodě. Moje tělo mě žádalo o to, abych pustila tlak a dala si svobodu.

Rozhodla jsem se, že tedy budu dělat méně konzultací s klientkami a více se soustředím na platformu HeroHero Eva ženám a že od ledna asi budu vypisovat mnohem méně termínů na konzultace. Že teda poslechnu svůj vnitřní hlas a dovolím si dělat nic. Díky tomu se začaly dít obrovské změny. Také mi v tom velmi pomohl pobyt v potní chýši, o kterém se dočteš v dalším článku.