Svobodný život 2 aneb když jsem potkala muže s velkým M

Svobodný život 2

Muže s velkým M jsem potkala v letadle, když jsem letěla z Nového Zélandu domů na Vánoce. Byl to poslední let z Kwangdžu (to je město v Jižní Koreji) do Česka. Vtipné je, že „shodou okolností“ mě pustili přes všechny kontroly s příručním i velkým zavazadlem. A „náhodou“ jsem kvůli tomu také nastupovala do autobusu, který nás vezl k letadlu, mezi prvními. A právě při nástupu do autobusu jsem uslyšela češtinu. Uvnitř seděli starší muž, mladá dívka a u nich postával opravdu dobře vypadající muž. Na první pohled se mi líbil. A co víc, všichni tři se bavili česky.

V domnění, že ten pohledný muž s mladou ženou tvoří pár, a potkali asi nějakého Čecha při čekání na letadlo, jsem si řekla, že se k nim připojím. S obřím zavazadlem a se slovy: „Slyším češtinu, tak se k vám jdu přidat,“ jsem si sedla vedle nich. Po krátké chvíli jsem se dozvěděla, že ten pár jsou ve skutečnosti pouze dva lidé, kteří se náhodou potkali při letu z Austrálie. Což kdybych věděla, tak bych se nejspíš tak styděla, že bych k nim nikdy nešla. No a toho staršího pána potkali někde při čekání na letadlo. Bavili jsme se o tom, kam a odkud cestujeme, kdo se čím živí atd. V jednu chvíli jsem se zadívala na toho pohledného muže a ke svému překvapení zjistila, že se na mě potutelně usmívá. Na chvilku se náš pohled protnul, ale rychle jsem uhnula očima jinam. Hlavou mi blesklo: „Vážně? On se na mě usmívá? A takovým tím pohledem, který říká: Líbíš se mi?  A vůbec se to nesnaží skrývat? Cože? Jako fakt? Vždyť jsem na cestě už asi 18 hodin, nemytá, s drdolem na hlavě, nenalíčená… BOŽE! Určitě mám šílené kruhy pod očima! Proč jsem si to na záchodě před odletem nezalíčila alespoň tím rozjasňovačem?! Klid, klid. Schválně se podívám ještě jednou. A ověřím si to!“  Mozek je neuvěřitelná věc. Je mazec, že tolik myšlenek vám dokáže hlavou protéct za pár vteřin.

Byl to ten pohled!

Podívala jsem se na něj a on se na mě se zájmem díval.  Usmíval se. Usmála jsem se na něj také a oba jsme to věděli. Bylo to jasné. Vzájemné sympatie mezi námi jsou. Je jen na nás, co s tím uděláme. Protože jsem řešila svoje obří zavazadlo a na odbavení mi řekli, že si ho mohu vzít na palubu, věděla jsem, že letadlo je poloprázdné.  V Kwangdžu nikdo asi moc neřeší, že máte v báglu třeba manikérové nůžky. Zajímavé. Před nástupem do letadla ten pohledný muž navrhnul, že bychom si v letadle mohli všichni sednout vedle sebe a povídat si. Třeba si i dát společně drink, aby nám cesta rychleji uběhla (také věděl, že letadlo není ani zdaleka naplněno). Všem se to zdálo jako dobrý nápad.

Jako telenovela!

Teď když se vracím k tomu, co se stalo, připadá mi to téměř nereálné. Skoro jako telenovela nebo nějaký „slaďák“. Ale opravdu se to stalo! Důležité je taky zmínit, v jakém psychickém rozpoložení jsem tenkrát byla. Už předtím než jsem potkala tohoto krásného, sympatického (a taky chápajícího, ale nepředbíhejme) muže, jsem měla dva kratší „vztahy“ s muži, kteří byli skvělí. A s oběma mi bylo dobře. Někdy koncem roku 2015 jsem se rozhodla, že už nechci potkávat muže, kteří si mě neváží. No, a když to zkrátím, tak přišli dva. V obou případech to byla škola. Potkala jsem muže, přesně takového, jakého jsem chtěla a najednou, postupem času, zjišťovala, že mi to vlastně nevyhovuje. Díky tomu jsem si mohla lépe definovat, koho vlastně po svém boku chci mít a jaký by měl ten dotyčný být. Zároveň jsem se učila se mít ráda taková, jaká jsem. Byla jsem ale také ve stavu, kdy jsem si uvědomovala, že jsem nemocná a že nebude snadné někoho potkat. Nedokázala jsem si ani představit, jak by to mohlo fungovat, když mít sex se začalo ukazovat jako dost velký problém. Jasně, že mě napadaly myšlenky jako: „Který chlap by mě chtěl, když s ním nebudu moct spát? Jak mu to řeknu? Kdybych mu to řekla hned na začátku, tak rovnou uteče! A pokud až později, bude naštvaný, že jsem mu to neřekla na začátku! Já stejně neumím mlžit a lhát, takže jak to udělat, abych toho muže neztratila?“ A tak…  Osud nebo náhoda. Říkejte tomu, jak chcete. V tom letadle to do sebe zapadlo a já ho potkala.

Po nástupu do letadla:

Dala jsem si do zavazadlového prostoru příruční zavazadlo. Protože jsem byla v procesu učení se nechávat si pomoct, tak jsem si v duchu říkala: „O.K., tak si ho „otestuju“, jestli se mu fakt líbím.“ Chvíli jsem stála u sedadla, na kterém byla postavená krosna, zkoušela jsem ji párkrát nadzvednout, pak jsem se podívala několikrát na krosnu a nahoru do prostoru pro zavazadla. Vše jsem dělala celkem pomalu, dávala jsem mu prostor k tomu, aby mi mohl přijít pomoct. Sundávala jsem si pomaloučku tenisky, abych mohla případně stoupnout na sedadla a dát krosnu nahoru. V tu chvíli se u mě objevil a nabídl mi, že mi s tím zavazadlem pomůže. Říkal, že se za mnou pak staví posedět a popovídat. Kývla jsem s tím, že jsem čekala i tu mladou ženu a staršího pána, že si poklábosíme ve čtyřech.

Dlouhý let:

Když jsme vzlétli, přišel za mnou tak, jak slíbil. A k mému překvapení přišel sám. Chvíli jsme si povídali o tom, co kdo z nás dělá a co rádi děláme ve volném čase. Úvodní a seznamovací fráze a otázky, které asi znáte každá. Pak mi začal lichotit, jak jsem hezká, a to bylo příjemné. Co mě ale trochu zarazilo, byly narážky na sex v letadle, které měl. Já jsem na ně schválně nereagovala. Když v nich evidentně neustával, chytla jsem ho za zápěstí a řekla mu, že jsem ty narážky pochopila, ale že s ním sex v letadle mít nehodlám.  A pokud s tím má problém, tak ať si klidně odsedne. Respektoval mou volbu a zůstal vedle mě sedět dál. Povídali jsme si celé hodiny. Let měl těch hodin něco přes deset, takže času na povídání bylo dost a dost.

Nebezpečná vzdálenost:

Pamatuji si, že se jeden moment ke mně „nenápadně“ přibližoval a já ho zastavila s tím, že narušuje mou osobní zónu. Pamatuji si, jak jsem s ním měla pocit, že můžu být naprosto sama sebou. Cítila jsem absolutní svobodu ve svém projevu. Bavili jsme se o všem. O tom, že se sobě navzájem líbíme. O tom, jak jsem mu chtěla dát možnost, aby mi pomohl s tou krosnou a on skutečně přišel. A že to bylo úžasné. A on se smíchem řekl, že mě moc dobře viděl a že je rád, že jsem mu tu možnost, aby mi pomohl, dala. Zeptala jsem se ho na vztahy a zjistila, že má manželku a dvě děti. To mě trošku mrzelo, ale nijak zvlášť jsem to neřešila. Řekl mi, že prý mají s manželkou dohodu. Každý že si dělá, co chce a že mají oba nějaké bokovky, ale nebaví se o tom atd. No to bylo něco na mě! Tak jsem mu hned odpověděla, že by mě zajímalo, co by řekla jeho žena, kdybych se jí na to zeptala. Že je mi jasné, že on mi může navykládat cokoliv a nemusí to být pravda, takže ať zklidní hormon, že mi není osmnáct a že nejsem naivní. Dál jsme se pak už bavili o práci i o psychologii a já mu také líčila, jak pracuji na svém seberozvoji.

Cítila jsem se příjemně a klidně.

Dovolila jsem sama sobě se tak cítit. Měla jsem chuť opřít se mu o rameno a taky jsem to udělala. Hladil mě po ruce a mně bylo skvěle. Ale když mě chtěl mě políbit, nedovolila jsem mu to. Přesto mi s ním bylo krásně a taky jsem mu to řekla. Řekla jsem mu, že se s ním cítím sama sebou. Že je to velká úleva říkat přesně to, co si myslím a že mám pocit, že s ním si můžu dovolit být křehká. A že je naprosto úžasné moci mu to všechno tak narovinu říct. Že jsem ještě nikdy nezažila to, že bych se s někým mohla bavit opravdu o všem. Naklonil se ke mně a znovu mě chtěl políbit. A já už se nebránila. Překvapilo mě, jak byl něžný. Ten polibek byl tak pomalý a jemný, jako kdyby se na chvíli zastavil čas. Zase jsem se opřela o jeho rameno a vychutnávala si všechny ty báječné pocity. Řekla jsem mu, že ta slečna, se kterou letěl z Austrálie, bude asi zklamaná, když se věnuje mě a ne jí. Potvrdil mi, že asi ano, ale že je mu to jedno.

Zbytek letu:

Zůstali jsme spolu celý let. Líbali jsme se a tulili. No a ano, proběhlo i nějaké osahávání a ano chtěl si to taky rozdat na WC, ale k tomu nedošlo. Já jsem nechtěla a dovolila jsem si to nechtít. Chvíli jsme si zdřímli natažení na prostředním čtyřsedadle, což bylo moc fajn. Staral se o mě jako o princeznu. Sedl si a já si na něj mohla položit hlavu a spát. Vlastně to pro mě bylo překvapení, že i když jsem mu řekla, že s ním nebudu spát, tak se ke mně choval jako ke květině a princezně zároveň. Tohle jsem nikdy nezažila, takže věřte, že jsem si ten pocit užívala plnými doušky.

Po přistání:

Vyměnili jsme si telefonní čísla s tím, že si zavoláme nebo napíšeme. Mým cílem ale určitě nebylo chodit ani spát s ženatým chlapem. Moc dobře jsem si uvědomovala, že pokud je žena s mužem, který je zadaný, tak nevyhraje nikdo. Je tam moc takového toho pomyslného PROTI. Kdybych si s ním něco začala a zamilovala se, co by bylo pak? Možná bych chtěla, aby odešel od ženy, ale co děti? Nebo bych na odchodu od rodiny netrvala, ale chtěla s ním mít rodinu vlastní. Jo a v extrémním případě, kdyby opravdu rodinu opustil kvůli mně, bych musela stále myslet na to, že je dost možné, že to stejné udělá i mně. Šlo by o hru strachu. Strach z vlastní hodnoty, strach ze samoty, ze ztráty, výčitky svědomí kvůli jeho ženě a dětem… Věděla jsem, že tohle nechci.

Sešli jsme se spolu v ČR:

Je pravda, že ten zážitek z letadla a pocit, který jsem měla, když jsem byla s ním, mě očaroval. Chtěla jsem to zažít znovu. Alespoň na chvíli. Než odletím zpět na Nový Zéland. Sešli jsme se spolu znovu a vyspali se spolu… Jenže v tomhle jsem šla sama proti sobě. Člověk se stále učí. Cítila jsem, že bych se mu chtěla opírat o rameno, aby mi hladil ruku, abychom si povídali a abych se cítila výjimečná. Místo toho jsme se spolu vyspali. A i když jsem se mu moc líbila a byl ze mě nadšený, tak pro mě to bylo něco jiného. Něco, co jsem nechtěla. Předtím jsem s nikým nespala asi ¾ roku, tak jsem si vlastně chtěla vyzkoušet, jestli budu mít při sexu zase bolesti. A ano. Měla. Nebylo to tak hrozné, ale měla. A neudělala jsem nic. Nezastavila jsem to. Byl něžný a vstřícný milenec, ale já s ním vlastně nechtěla spát. Opravdu jsem šla proti svým pocitům – chtěla jsem, aby si to užil on. Když si teď po sobě čtu, co jsem napsala, zní to jako úplná blbost, ale tak to prostě bylo. Vyzkoušela jsem si to, cítila smutek. Ne smutek z té lehké bolesti při sexu, ale ze sebe sama. Úplně se vytratilo to kouzlo.

Zamyšlení:

Z jakého důvodu upřednostňujeme zájmy a pocity muže? Mužů nebo kterýchkoliv jiných lidí? Proč se bojíme říct druhým, co chceme nebo nechceme? Proč jdeme proti vlastním pocitům a ubližujeme si tak? Proč?

Zamýšlela jsem se nad tím, co se mi stalo. Je to vlastně neuvěřitelné. Já jsem potkala muže se všemi vlastnostmi, která jsem chtěla, aby muž měl, jenže… Jenže jsem zapomněla vyslat do vesmíru spolu s tím mým přáním také takovou drobnost. Aby ten můj ideál byl svobodný. A aby chtěl být jen se mnou.

Od té doby vím, že je důležité si opravdu hodně hodně hodně dobře promyslet to, co si přejete. Protože přání se plní! A vy pak možná zjistíte, že jste to úplně dobře nepromysleli a že to vlastně není to, co jste chtěli.

Seznamky:

Od té doby jsem sama a s nikým jsem nespala. Přihlásila jsem se před časem na seznamku, ale po třech týdnech profil smazala. Teď jsem si ji znovu aktivovala a uvidíme, co to přinese. Se seznamkami mám ale za těch osm let dost pestré zkušenosti. A nejen se seznamkami, se seznamováním obecně.

O tom jaké „náhody“ a kuriozity se mi staly, se dozvíte v dalším článku. Máte se na co těšit!