Sebeláska ve vtazích aneb Mít se ráda ještě nemusí nic znamenat

Pořád dokola opakované téma – sebeláska. Vím, že spousta lidí už je na tohle slovo „alergická“. Přemýšlím, jak bych to nazvala jinak, ale nic mě nenapadá. Možná úcta k sobě? Milovat se? Postavit se sama za sebe? Být sama sobě vším? Ale pořád mi slovo sebeláska zní nejvýstižněji.

Myslela jsem si, že sebeláska znamená milovat své tělo.

Myslela jsem si, že když se budu mít ráda, tak se tím  všechno vyřeší. Všude se o tom mluví! Že když se budu mít ráda, tak se můj život zlepší! Psali to na těch internetech, takže to musí být pravda. Haha. Samozřejmě vtipkuji. Myslela jsem si, že když budu milovat svoje tělo, tak se vše dá do pořádku. Usilovně jsem na tom pracovala. Chválila své tělo. Chválila se při pohledu do zrcadla. Doba, kdy jsem se začala opravdu přijímat taková jaká jsem, přišla až s mou nemocí, a proto jsem jí za to vděčná. Najednou byla důležitější funkčnost těla, než vzhled. Začala jsem chválit tělo po sprše, děkovat za jeho fungování a byla vděčná za každý den, kdy nemám bolesti.

Mít ráda své tělo nestačí.

Překvapivě jsem zjistila, že milovat své tělo nestačí. Je důležité se přijmout se vším všudy. Milovat se totiž znamená milovat i svou duši. Milovat své kladné a „záporné“ vlastnosti. Milovat se, když jsem nasraná, smutná i veselá. Milovat se, když mám PMS a jsem protivná nejen okolí, ale i sama sobě. Milovat se znamená poslouchat své tělo a dovolit si bez výčitek odpočívat. Znamená to nebát se plakat. Dovolit si být smutná a strávit třeba celý den v posteli koukáním na filmy. Dovolit si plakat, dovolit si být nepříjemná a dovolit si to bez výčitek. Projevovat svůj vnitřní svět navenek a nebát se reakce ostatních. Být svá a udělat z toho svoji přednost.

Klikatá cesta k léčbě své duše.

Dobře. Už jsem si vydefinovala co pro mě znamená mít se ráda. Co ale znamená mít ráda svou duši. Jak na to? Co teď mám jako dělat? To na těch internetech nepsali! Taková přirozená cesta vedla přes léčbu svého dětství. 

Pochopila jsem, že nejde začínat od konce.

Pokud chcete měnit své myšlení, tak je důležité začínat od začátku. A to myslím doslova. Největší zranění máme z dětství. Pokud se mám ráda taková jaká jsem, je to krásný start k tomu  začít řešit své vztahy a svou minulost. Může to být i obráceně. Pokud si začnete řešit svou minulost, může to vést k vlastní sebelásce. Chci tím říct, že tyhle věci by měly jít ruku v ruce.

Když mám například trable s tím, že můj táta na mě v problematických chvílích a situacích křičel, tak budu mít tendence se v takových situacích stáhnout do sebe, protože jako malé dítě jsem se tomu neuměla bránit. To znamená, že do té doby, než si tohle vyřeším, budu pravděpodobně potkávat lidi, kteří se mě to budou snažit naučit. Budou mi do života přicházet kamarádi, kolegové a šéfové, kteří na mě budou mít tendenci zvyšovat hlas, i když já  nic zásadního neudělám špatně. Budu se tomu divit a stěžovat si kamarádům, jak na mě například ten kolega v práci úplně zbytečně vyjel a že si tohle nezasloužím atd.

To je klasická reakce. Ale „chyba“ není na jeho přijímači? On nás přišel naučit, abychom se postavili svému strachu a abychom se postavili sami za sebe.  A už se to konečně naučili. Tito lidé jsou pro nás cennými učiteli a ne nepřáteli. Chci tím říct, že cesta k sebelásce může být klikatá, ale pokud ji zvládneme, přinese nám spoustu lásky a klidu.

Jak si měnit nastavení své mysli?

Přehrávala jsem si různé situace znovu a znovu a přemýšlela nad tím, jak bych se v té situaci mohla zachovat, abych se v ní cítila době nebo ne úplně špatně a abych do té situace vnesla klid. Mně nejlépe funguje představivost nebo-li vizualizace. A při některých situacích si to několikrát opakuji, abych to nastavení změnila i v podvědomí. Což lze provést přes představu opakované nápravy situace. Trvalo to, ale celkem se mi to dařilo. Myslela jsem si, že už jsem king a že mám vše vyřešené. Cítila jsem se nádherná, úžasná a silná.

Opak byl pravdou!

Už nikdy nebudu mít pocit, že mám vše vyřešené, protože právě ve chvíli, kdy jsem si přesně tohle myslela,  a slavnostně si oznámila, že teď si budu plout na obláčku, jsem zjistila, že opak je pravdou. A to je právě téma dnešního článku. Jde o to, že jsem se sice cítila úžasná, skvělá a sama sebou, ale něco tam pořád nehrálo. Zjistila jsem, že člověk nebude mít asi nikdy vyřešené všechno, a to je v pořádku. Můžeme se povznést na jinou rovinu myšlení, ale stále nám budou do života vstupovat nové a nové výzvy. Občas narazíme také na něco, co jsme považovali za dávno vyřešené, ale zjistíme, že to byl pouze sebeklam. Je v pořádku nebýt v pořádku. V nedokonalosti je dokonalost. 

Moje prozření!

Zjistila jsem, že se sice mám ráda, ale že mě čeká ještě další level. Musela jsem se sama sebe ptát: ,,Jak je možné, že když se má člověk rád, tak se stává, že si mě okolí neváží? Vždyť já si sama sebe vážím.“ No ano já si sebe vážím, když jsem sama. Usmívám se na sebe do zrcadla, ale zrcadlo mi ukazuje jen mě. Další level je totiž sebeláska ve vtazích. Jen druhý člověk nám může poskytnout to opravdové zrcadlo. Jen reakce druhých lidí nás mohou vést k tomu, abychom se o sobě něco dozvěděli. Třeba i to, že se máme naučit sebelásce ve vztazích. Jen díky reakcím druhých lidí se můžeme o sobě dozvědět, že něco nemáme v životě vyřešené.

Mám ráda své tělo i duši, tak proč pořád nemůžu najít partnera?!

Stále jsem to nemohla pochopit. Proč jsem nemohla potkat takového partnera, kterého jsem chtěla. Nerozuměla jsem tomu. Dost dobře to nedávalo smysl! Miluju své tělo i duši, tak vo co go?! Jde totiž o to, že jakmile uděláme nějakou změnu ve svém myšlení, a ta změna se nám zakotví v mozku, tak následuje ještě změna v podvědomí i v těle. A to může trvat déle. A na konec přichází na řadu vesmír. A vesmír je občas vtipálek. Snaží se nás zviklat, „nalomit“ nebo se chce ujistit, jestli tu změnu myslíme vážně.

Musíme si uvědomit, že my jsme vesmíru dlouho vysílali nějaké signály a on se změnou signálů neumí tak rychle pracovat. A tak nám pošle do života ještě několikrát stejnou situaci, osobu nebo model chování, který v životě už nechceme. Nebo nám do života pošle ještě jednou model staré situace, aby se ujistil, že tu změnu myslíme vážně. Když jsem si já řekla, že už nechci potkávat určitý typ mužů, tak v tu chvíli mi napsalo pět bývalých, kteří se chtěli potkat. Já jsem ale zůstala v té situaci vědomá, protože už jsem si tahle znamení dokázala dát do souvislostí. Všech pět mužů jsem odmítla a za čas se objevil jiný typ muže.

Já si to představuji tak, jako by vám vesmír říkal: „Jooo? A jsi si jistá? Určitě už tohle nechceš? Vždyť je to tak hezké a lákavé. Rozmysli si to ještě.“ Záleží jen na vás, jak se rozhodnete. A pokud si budete tím, co chcete, nebo nechcete jistí, tak se to změní.

Co znamená sebeláska pro mě?

Možná by bylo fajn říct, co si pod pojmem sebeláska představuji já. Podle mě je to milovat své tělo i duši. Milovat to, jak vypadám, ale i to jaká jsem. Milovat se i se svými „špatnými“ vlastnostmi. Mám to záměrně v uvozovkách, protože dobře a špatně neexistuje. Jsou to jen nějaké pojmy, které nás naučili. Sebeláska znamená  přijímat se taková, jaká opravdu ve skutečnosti jsem. A i moje cesta k tomuto uvědomění byla dlouhá a klikatá.

Sebeláska znamená i vědomí vlastní hodnoty ve vztazích. Znamená to  nebát se postavit se sama za sebe i v situacích, které nám nejsou příjemné. Věřte mi, že to stojí za to, protože když si vážíme sami sebe a okolí ví, že jsme si jistí sami sebou a že nás nezviklají, tak tam překvapivě končí tlak a nastupuje smíření a láska. Když jsem si vědoma vlastní hodnoty, tak  překvapivě nevznikly hádky. Někdy stačí říct jasné a stručné ne. Z tónu hlasu druhý člověk pozná, že dál už ho nepustíme a následuje překvapivé přijetí této situace.

Přeji si.

Přeji sobě i vám, abychom našli vlastní hodnotu ve všem, co děláme. Abychom se uměli postavit svým strachům čelem, protože když to uděláme, tak najednou získáme moc. Získáme moc nad svým vlastním životem a budeme na sebe hrdí. A tam, kde je vlastní hrdost a moc, tam není prostor pro nemoc. Nemoc znamená nemít moc, a proto se jí nevzdávejme a buďme sami sobě vším. Jediná a nejdůležitější osoba v našem životě bychom měli být my sami sobě.

Pro mě je nejdůležitější osoba v mém životě ta, která na mě kouká ráno ze zrcadla. A nikdy tomu už nebude jinak. Pokud na to místo dosadím třeba své vlastní děti, tak co je tím naučím? Naučím je, že život znamená žít pro někoho jiného, tedy nedělat to, co chci občas i já a že to znamená se obětovat druhým lidem. A to já nechci své děti naučit. Chci je naučit, že život znamená milovat sám sebe, mít své zájmy a svůj pestrý vnitřní svět a ten si užívat a občas ho sdílet s ostatními, pokud chci. Že život znamená dělat to, co mě baví a ne za účelem pochvaly od rodiče, protože to vlastně nedělám pro sebe, ale pro toho rodiče, který mě naučil, že život znamená sloužit druhým. A proto nemaluji ten obrázek z radosti z malování, ale proto, aby mě měl rád a aby mě pochválil atd.

Pojďme měnit své vnitřní já, milovat sami sebe, abychom to pak mohli naučit i své děti. Děti se totiž neučí tím, co jim říkáme, ale tím jak se sami chováme nejen k ostatním, ale hlavně sami k sobě.