Období samoty

Mám teď období samoty (17.12.2017). Potřebuji mlčet. Nedokážu se bavit s nikým z mých blízkých o mě, mé situaci a o čemkoliv osobním.

Je to, jako by se můj mozek dal do nějakého loading módu. Připadám si jako ve vákuu.

Asi mi přijde zbytečné o čemkoliv mluvit. Jediné co mě spojuje s okolním světem a dává mi pocit, že ještě nejsem úplně mimo jsou sociální sítě, kde sdílím svoje fotky: jak jedu někde ve vlaku, z kurzu malování atd. Mám tak alespoň pocit, že nejsem úplně sama, když nic jiného teď dělat nemůžu. Také se stýkám s lidmi, se kterými nemusím řešit nic osobního. Takže když jdu na kurz malování nebo na tréning street dance, tak mě ti lidi neznají a není tam ani čas na to se nějak víc bavit, což mi přijde jako bezpečná zóna.

Je pro mě zajímavé pozorovat, jak toto moje období přijímají lidé kolem mě.

Nechtěla jsem být necitlivá a tak jsem přátelům napsala, že mám teď období, kdy potřebuju být sama a mlčet, ale že je mám ráda a až to přejde, tak se ozvu. K mému překvapení to dvě z nich vůbec nechápali. Na místo toho, aby mi dali prostor a také pochopili, že to, co je na fotkách nemusí být zdaleka skutečnost, byla jsem zaplavená výčitkami.

Myslela jsem si, že mě znají. Myslela jsem si, že ví, že když nechci komunikovat, tak se děje něco fakt vážného a že potřebuji prostor a podporu, že počkají až mi bude lépe a sama se ozvu. Na místo toho se mi dostalo opovržení a vzteku z toho, že chci být sama atd.

Vybavuji si citaci z jednoho filmu: ,, Když mnohomluvná žena mlčí, to ticho je ohlušující.“

Nejhorší na tom je, že bych chtěla reagovat. Zkoušela jsem to párkrát, ale nešlo to. Moje podvědomí si asi zpracovává něco důležitého. Je fakt, že je toho hodně na zpracování teď.

Pravdou je, že ve vysvětlování nevidím smysl. Každý stejně vidí je to, co vidět chce.

Jediné co jsem se rozhodla podstoupit je psycholožka. Takže tam budu chodit jednou týdně a uvidí se.

Byla jsem tam zatím jednou a je fakt, že ten mozek mi teď prostě nefunguje standartním způsobem na který jsem zvyklá. Mluvila jsem o něčem, co chci a nechci, o tom, co si myslím, že umím atd. a hned po tom jsem si to vlastními slovy popřela. Nevím jestli to není ztráta času, ale je to jediné, co jsem ještě nevyzkoušela.