Jak mu říct, že jsem nemocná?

Jak mu říct, že jsem nemocná?

Kdo z vás četl můj článek na téma seznamky ví, že jsem se na jednu přihlásila. Důvodem nebylo někoho tam najít, ale dát vesmíru najevo, že jsem připravená někoho potkat. Myslela jsem si, že tím otevřu pomyslné dveře, a potkám pak někoho třeba v obchodě nebo na ulici. Aby vesmír pochopil, že to myslím vážně, s pár kluky ze seznamky jsem šla na kávu.

Zajímaví muži.

Bylo zajímavé pozorovat muže, které mi vesmír nabídl.

Bývalý sportovec:

První kluk byl velmi hezký, byl i vtipný. Malinko jsem z něho sice měla pocit, jako že jsem u výslechu, ale jen chvílemi. Také jsem z něho cítila nějakou zvláštní netrpělivost. A docela skákal z jednoho tématu na druhé, ale to mi taky nějak výrazně nevadilo. Všimla jsem si ale, že se často vracel v čase. Často mluvil o své sportovní kariéře, která byla opravdu skvělá. Ale myslím, že říct to jednou by stačilo. Působilo to na mě tak, že nemá moc velké sebevědomí, což by mi vlastně tolik nevadilo. Spíš mě moc nebavilo, že si to sebevědomí potřeboval dodávat něčím, co už bylo. Celkově na mě ta schůzka působila mile a bylo to fajn. Na konci jsem dostala lehký polibek, což mě trochu zaskočilo, ale o francouzský polibek nešlo, takže mi to nevadilo. Nad další schůzkou jsem přemýšlela, ale nakonec jsme se už nesešli.

Jako jeho kocour:

Přijel hezký a sympatický kluk, se kterým jsme si dobře popovídali. Ale nějak to nebylo ono. Vtipné bylo, že když mi ukázal fotku svého kocoura, tak vypadal úplně stejně. Měli stejné rysy obličeje. Další schůzka se už nekonala, prostě to nebylo to pravé.

Krasavec:

Sešla jsem se s opravdu krásným chlapem, který měl relativně všechno. Pohledný, sympatický, vtipný, našlápnutá kariéra, touha poznávat a cestovat atd. Asi už ale tušíte, že něco bylo špatně – byl až příliš hrr na sex. Už když mi před naším setkáním volal, tak se ptal, jestli bydlím sama. Řekla jsem mu, že ano, ale že to nehraje roli. On chtěl přijet a přespat u mě. To měl ale smůlu, protože jsem ho hned zpražila, že s ním spát nebudu. A pokud chce přijet jen kvůli tomu, tak ať nejezdí vůbec. Nakonec přijel a šli jsme na kávu. Všechno se zdálo ideální. Krásný, hezké oči, dobrá práce, podle všeho schopný ve více oblastech. Jenže! Zajímalo ho samozřejmě, kdy spolu budeme spát. Chápete to? Na prvním rande! Říkal, že  když se vidíme poprvé, tak ví, že samozřejmě nic nebude. Zvlášť, když jsem mu to i řekla. Ale že na další schůzce bychom se spolu už vyspat měli, abychom zjistili, jestli nám to bude klapat i v posteli. Hm… Další schůzka už neproběhla. Proč jsem chtěla tohle setkání zmínit? Bylo hodně důležité. Nebýt totiž toho, že mi připomněl, jaké muže jsem dříve potkávala, a jací umějí muži být, tak bych si možná neuvědomila, jak jsem ráda, že jsem potkala jeho…

Proč seznamka?

Jestli jste nečetli článek „Seznamování a seznamky“, tak krátké info k souvislostem. Po dlouhé době jsem si zase založila profil na seznamce. Přiznávám, že jsem nevěřila, že přes seznamku někoho najdu. Tedy, ne někoho, kdo bude slušný, hezký a s kým si budeme rozumět, a bude to to pravé ořechové. Chtěla jsem jen dát vesmíru najevo, že jsem už otevřená tomu někoho potkat. Bydlím v malém městě, nikam moc nechodím, takže kde mám někoho potkat, že? Navíc jsem přemýšlela nad tím, že pravděpodobně tím vysílám do vesmíru, že mi to tak vyhovuje. Říkala jsem si, že půjdu na pár rande, aby vesmír věděl, že to myslím vážně. A že pak někoho potkám třeba v obchodě nebo ve vlaku. Otevřená jsem byla všem možnostem. A ono se to stalo dřív, než bych čekala. A tak, jak bych nejméně čekala.

ON.

Jak už víte, nesnáším první rande. Nikdy nevím, co mám říkat. A vlastně mě to ani moc nebaví. S tím klukem jsme se sešli na nádraží a šli na kafe. Byl hezký a milý. A vypadal stejně jako na fotkách, což mě potěšilo. Stejně jako to, že bylo vidět, že je nervózní. Uklidňovalo mě, že se mu trochu třásly ruce, protože byl víc nervózní jako já. Čas od času se lehce poškrábal na pravém spánku. Měl hezký úsměv a měli jsme si co říct. Oba máme rádi sci-fi, takže jsme si povídali asi čtyři hodiny. Bavili jsme se o všem možném. O jeho rodině, o bývalých partnerech, o zálibách, oblíbeném žánru hudby atd. Hned ten den jsem mu řekla, že než mám s mužem cokoliv fyzického, tak ho potřebuji nejdříve lépe poznat. Lehce se zarazil překvapením a řekl mi s úsměvem, že to má stejně. Bavili jsme se také o tom, jaká je pravděpodobnost, že se potkají dva takoví lidé. A chci podotknout, že to neznělo jako nějaká póza. Bylo vidět, že to myslí upřímně. Dodal také, že si dokonce zjišťoval, že takových lidí je na světě jen pár procent, že jsou to výborní psychologové a velmi vnímaví lidé atd. Když jsme se loučili, tak mě překvapilo, že mi dal pusu. Byl asi hodně nervózní, protože to bylo takové neobratné, ale bylo to fakt moc roztomilé. Tohle je mi rozhodně milejší, než kdyby se na mě někdo sápal. To nesnáším. A jak už jistě tušíte, tak s ním jsem na druhé rande šla. Pak na třetí a pak…

Je mi nádherně.

Takový ten pocit, když je vám s někým krásně. Pocit absolutního klidu. Pocit, že vás má někdo rád takovou, jaká jste. Je to ten přenádherný pocit, kdy někomu ležíte v náručí, díváte se společně na film a povídáte si o všem. Je to něco, co jste už dlouho nezažili, protože nejen, že je vám s tím člověkem úžasně, ale hlavně je to vzájemné. Osm let jsem se pořád potácela v jakýchsi „vztazích“. Většinou s muži, kteří si mě nevážili i proto, že jsem jim to dovolila. Najednou je zde někdo, s kým moje duše souzní.  

Zároveň je mi smutno.

Když cítíte s někým souznění, tak o to přirozeně nechcete přijít. Já ale věděla, že se to může stát. A možná velmi brzy. Jak mu říct, že jsem nemocná? Kdy mu to mám říct? To není zrovna vhodné téma na první rande, že? Říct to po dvou měsících mi zase přijde nefér. Nechat toho člověka, aby se do vás zamiloval. A v podstatě mu nedat na výběr. Něco jiného je, když partnera máte a během vašeho vztahu zjistíte, že jste nemocní. Tohle je ale úplně jiná situace. Nechat někoho, aby se do vás zamiloval, a pak mu naservírovat nemoc, je věc, na kterou bych neměla srdce. Vzít tomu člověku, byť jen částečně, možnost volby, protože už by ho ovlivňovaly city, to je podle mě zbabělost. Další věc je, že já být na jeho místě, tak bych byla naštvaná, proč mi to neřekl úplně na začátku. Takže bych úplně pochopila, že by byl naštvaný on. Sophiina volba, co?

Odhalení na čtvrté schůzce.

Zvolila jsem tedy nakonec čtvrtou schůzku, protože už jsem ho lépe poznala a bylo mi s ním hezky. Navíc je to velmi milý a charakterní člověk. Věděla jsem, že k němu začínám něco cítit.  A věděla jsem, že musím s pravdou ven i z toho důvodu, abych tím nezranila sama sebe. Pokud bych se zamilovala, tak bych se už k tomu, říci mu o své nemoci, nemusela odhodlat, protože bych ho nechtěla ztratit. A pak by to stejně nedopadlo dobře. Bylo to těžké. Hodně těžké. Musím se přiznat, že jsem byla ráda, že jsme seděli na lavičce na Petrově. A já to mohla říkat s pohledem upřeným do zapadajícího slunce. Pokud bych se mu u toho měla dívat do očí, tak bych to asi nezvládla. Řekla jsem mu všechno. Taky jsem mu řekla, že na to nemusí nijak reagovat, že chápu, že to je šok. A že ani já sama nevím, jak bych reagovala, kdybych byla na jeho místě. Chtěla jsem, aby si o tom zjistil informace. Poslala jsem mu odkaz na svoje videa i blog. Řekla jsem mu, ať si na to rozhodování vezme tolik času, kolik bude chtít a ať s tím nespěchá. Že já počkám, ale ať si to opravdu dobře promyslí.

Jeho reakce.

Už jsem mluvila o tom, že je to charakter, že?  Když jsem mu to tedy řekla, tak v první fázi reagoval, že to je vážně šok a neví, co mi na to má říct. Odpověděla jsem, že to nevadí, že jsem to od něj ani nečekala a nevím, jak bych reagovala na jeho místě. Ať si na to vezme dostatek času. Chvíli jsme seděli, já o něho byla opřená, a ještě jsem něco povídala. O endometrióze, mém přístupu atd. A pak to přišlo. Začaly mi téct slzy. Začaly téct, protože mi řekl, že je mu se mnou moc dobře, že mu na mě záleží a nechce, aby nás taková věc rozdělila. Řekl, že jsou důležitější věci, než sex. Že je šťastný, že jsme se potkali. Chce se mnou být, protože mě má rád. Já jsem mu na to řekla, že bych rozhodně nechtěla, aby se mnou byl jen z lítosti, protože by to stejně dlouho nevydrželo. Ať se nerozhoduje teď, ale ať si to nechá projít hlavou. On odpověděl, že si to promyslí, ale že je přesvědčený, že to na jeho rozhodnutí nic nezmění.

Nejistota.

Jela jsem domů. A místo toho, abych se radovala, měla jsem obavy. Vím, jak mozek funguje. Mám načteno. Jít se mnou například na první rande musí být těžké. Aniž bych chtěla, tak mi hned naskakují souvislosti. Několikrát v rozhovoru zmíní, že je hodný? Hmmm, tak buď hodný není, ale chtěl by takový být – a časté mluvení o tom je pro něho cesta, jak se k tomu propracovat, nebo minimálně přesvědčit sám sebe, že to tak je. Druhá varianta je, že o tom mluví, protože to tak skutečně je. Pokud to ale zmíní vícekrát, tak už je to pravděpodobně spíš známka velmi nízkého sebevědomí. Dotyčný má pak tendence být takový ten hodný „blbec“, a proto v životě přitahuje lidi i situace, díky kterým dostává dost těžké lekce, a není na tom moc dobře. Ideální je, pokud to ten člověk zmíní třeba jednou, nebo vůbec. Pokud je člověk hodný a vyrovnaný, tak o tom nepotřebuje mluvit. Prostě se tak chová.

Viděl mě plakat a mohl cítit lítost. Proto řekl, že se mnou bude. Ale pak se podívá na moje videa a možná se rozmyslí. Jeho rozhodnutí bych samozřejmě chápala, ale bylo by mi to opravdu velmi líto. Na druhou stranu… Věděla jsem, že je úžasné, že jsem potkala tak krásného a čistého člověka. A že to znamená, že jsem na dobré cestě k tomu potkat někoho, komu moje endometrióza vadit nebude.

Jak to bylo dál se dozvíte v dalším článku. Změnil své rozhodnutí, nebo ne? Na to si budete muset počkat.