Já a technika aneb když se antitalent dá na blogování

Já a technika aneb když se antitalent dá na blogování

Kdo mě zná, tak ví, že smontovat stůl, židli nebo skříň pro mě není problém. Montování mě dokonce baví! Je pravda, že dát dohromady skříň není úplně reálné, aniž by mi někdo tu a tam něco nepřidržel, ale s návodem a malou pomocí si poradím vždycky.

Jestli jste IT technik nebo IT rozumíte, tak doporučuji číst dál jen na vlastní nebezpečí. Vážně! Já vás varovala.

Chaos a nervový kolaps:

Totální masakr pro mě totiž nastává, když se setkám s některou z technologií. Jako třeba s používáním notebooku nebo chytrého mobilního telefonu. V tomto ohledu propuká chaos a nervový kolaps. Upřímně, na spolupráci s technikou fakt vlohy nemám. Kdyby mi v tomto ohledu neradil jeden z rodinných příslušníků, který je na technologie odborník a baví ho to, tak bych i ten chytrý telefon používala pouze k psaní SMS a telefonování. Pamatuji si, že pro mě bylo sci-fi už to, že si aplikaci mám koupit v obchodě v mobilu. A jako cože? V jakém obchodě? A kde to tam je?

První chytrý telefon a iPhone:

Od doby, kdy jsem si koupila svůj první chytrý telefon, uběhlo už pár let. Nastala doba Apple aneb: „Kup si iPhona, pokud chceš mít fakt funkční telefon, který nebude stále házet nějaké chyby.“ No, tak jsem si koupila iPhona. Panebože!!! Pamatuju si, jak jsem si vítězoslavně přehodila sim kartu hned, když jsem vyšla z obchodu. A pak zjistila, že absolutně nevím, co to po mě ten úžasný nový iPhone sakra chce. Zjistila jsem, že bez připojení k wi-fi se mi nic nespustí. Následovala mě známá panika a vztek, kdy jsem si v duchu říkala: „Do prdele! Co to jako je! Já se na to vyseru! Co s tím jako teď mám dělat?! Proč jsem si to kupovala! Já to ani nebudu umět nastavit.“ Trvalo mi asi měsíc, než jsem si zvykla na ovládání telefonu – jak psát zprávy, ukládat kontakty a tak. A asi půl roku, než jsem pochopila, co to je icloud, že AppStore je jakási varianta obchodu na aplikace. Přiznám se ale, že asi tři roky jsem tápala co to je a k čemu je iTunes.  I teď vlastně stále tápu, ale už alespoň matně tuším, o co jde.

Připadám si jako nějaká anomálie z vesmíru:

Lidem, kteří technické vymoženosti 21. století ovládají s přehledem a mají na to talent, musím připadat jako nějaká anomálie z vesmíru, která si pravděpodobně nezaslouží ani existovat… Ha ha ha… Jenže… Abyste to pochopili, tak i minimální úkony, které zvládám na zařízeních, jako je notebook nebo iPhone, jsou pro mě vítězstvím. Když si umím koupit nějakou aplikaci nebo dokážu ovládat různé aplikace, připadám si jako hacker.

První McBook Air:

Než jsem v září 2016 odlétala na Nový Zéland, koupila jsem si tenkrát v akci McBook Air. Vybrala jsem si základní velikost paměti, což se časem ukázalo jako velmi, ale opravdu velmi nerozumné. Na Novém Zélandu jsem byla asi 9 měsíců a pochopit aspoň základní ovládání  McBooku jsem se naučila až po návratu do ČR. Ať žije ironie. Ale aspoň jsme s holkama měly na Novém Zélandu na čem sledovat filmy, no 🙂

Člověk jako já si vymyslí, že založí blog?!

A teď si představte, že člověk jako já si vymyslí, že založí blog. A co víc – bizarní na tom je to, že jsem si vymyslela, že k tomu budu i natáčet videa.

Jak probíhaly moje úvahy o založení blogu, potažmo o natáčení videí? Tak za prvé jsem si říkala, že ráda mluvím a raději mluvím než píšu, takže videa jsou skvělý nápad. Mám Nicon D7000, který umí natáčet videa. Takže natáčet mám na co, to by šlo. Mám stativ, dva stojany na světla a dva soft boxy, takže super, bude mě vidět a budu na kameře „superostrá“. Sice mi chybí nějaký klopový mikrofon, ale ten dokoupím, takže v pohodě. Mám koupený McBook Air a jeho funkční vlastnosti mi naprosto vyhovují. Jo, hardware by byl, to půjde. Stříhat videa sice zatím neumím, ale to mě někdo mě naučí. Když mi někdo vysvětlí základy, tak to bude v klídku. Pak se budu posouvat a zjišťovat další sama. To určitě nějak zvládnu. Vždyť to dělá spousta lidí! A spousta lidí to natáčí i mobilem a taky se to všechno naučili. Tak to by bylo, abych to taky nezvládla.

Kdybych tak tenkrát věděla!

No jo… Uf… Tak jo… Kdybych tak tenkrát věděla! Vlastně je asi dobře, že jsem postupovala od ideje k realizaci. Kdybych to udělala obráceně a nejdřív se učila stříhat videa a vlastně je vůbec natáčet, vymýšlet kompozici, scénář a spoustu dalšího, tak bych se k vydání blogu nejspíš nikdy v životě nedopracovala.

Ještě, že mi pomohla Weef:

Měla jsem obrovské štěstí, když mi s vytvořením mého blogu pomáhala Verča, která má svůj vlastní blog s názvem Weef’s World. Založila mi blog, vše udělala tak, jak jsem chtěla a pomohla mi i se zpětnou vazbou na moje úvodní video. Navíc i při mých neustále se opakujících dotazech na jednu a tu samou věc a i během stálého nechápání některých věcí z mé strany, byla i přes to všechno velmi milá, vstřícná a chápavá. Asi jí vyrobím metál.

Blog je založen a teď se musím naučit stříhat videa.

Super, blog je založen, první video natočeno. Teď už to půjde hravě. Nebo ne? Na McBooku je prý bezva používat na stříhání videí Final Cut Pro. No bezva. Tak jsem nainstalovala Final Cut Pro. A pak přišlo zjištění,  že z tutoriálů v angličtině se sice něco dozvím, ale moje angličtina není natolik dobrá, abych sledovala něco odborného a úplně tomu rozuměla. A jako naschvál byly úkony, o kterých jsem potřebovala zjistit jak na ně, vždycky na konci 15minutového videa a jejich vysvětlení trvalo jen nějakých 10 vteřin. Rozčilovalo mě to, protože učit se tímhle tempem by mi zabralo neúsnosně moc času. A přece svitla naděje. Našla jsem pomoc! Kamarád, kterému jsem platila na hodinu a on mi za to moc pomohl a vysvětlil to, co jsem potřebovala. Jednotlivé postupy, které mi vysvětloval, jsem si natáčela na mobilní telefon, abych se k tomu mohla kdykoliv vrátit. Měla jsem tak aspoň jistotu, že kamaráda nebudu muset zase otravovat a ptát se ho na něco, co už mi vysvětloval.  No a takhle jsem se naučila základní střih videa.

Malá paměť mého McBooku Air.

Další problém ale nastal u stříhání delších videí. Tím problémem je malá paměť mého McBooku Air. Dohání mě to k šílenství a momentálně jsem na bodu mrazu. To znamená, že kamarád mi už nepomůže. Pravděpodobně se mnou už ztratil trpělivost. Na jednu stranu se mu nedivím, ale na druhou stranu, nepomáhal mi zadarmo, tak to úplně nechápu. Podle mě by „ajťák“ měl být rád, že potřebujete pomoct, když on za  to pak má peníze. No nic, tenhle to má asi jinak. Jenže pro mě to znamená, že jsem teď v koncích.

Potřebuji najít nějakého IT.

Potřebuji najít nějakého IT znalého a ochotného člověka, který mi pomůže. Moje idea je ukládat právě zpracovávané video a ty mezifáze ukládání střihu videa na SSD disk, aby sloužil jako „náhradní pamět“. Tím pádem by nevadilo, že má McBook menší kapacitu paměti. Myšlenka asi dobrá, ale já asi zase něco dělám blbě, protože se mi to prostě na ten SSD disk neukládá. TAKŽE POMOC! HLEDÁM „AJŤÁKA“! No a nebo sponzora, abych si mohla koupit nový Mc Book Pro s větší pamětí.

Bohužel dokud tento dost rozsáhlý problém nevyřeším, tak nemohu vydat další video. Ani kdybych se stavěla na hlavu. No a věřte mi, že mě tohle dohání nepříčetnosti a že lítá spousta sprostých slov. Byla bych opravdu vděčná za někoho, kdo by mi pomohl!

Když mi něco nejde na mém McBooku, tak mě nejdřív zaplaví vztek.

Když mi něco nejde na mém McBooku, tak mě nejdřív zaplaví vztek. Pak jsem naštvaná, smutná a nakonec většinou brečím. I teď, když tohle píši, tak jsem plná emocí. Tímhle článkem jsem si zase vše připomněla. Chce se mi brečet. Jak já závidím všem těm blogerkám, které mají někoho, kdo jim pomůže. Závidím těm, které přítel na kameru zaostří a nemusí se jako já snažit zaostřit na batoh a pak, když si tam sednu, tak stejně zaostřená nejsem. Nedávno jsem někde zahlédla, že při natáčení si lze propojit foťák s televizí a vidíte, jestli jste zaostření hned na té TV, což mi přijde jako super nápad a obrovská pomoc. Bohužel ale nevím jak to mám udělat. Zase bych ocenila pomoc. Já na to přijdu, ale bude mi trvat třeba tři dny. A já nerada trávím čas věcmi, které mi nejdou a trápím se u nich. A přitom vím, že bych místo toho mohla třeba dělat to, co miluju. Třeba malovat obraz. To je asi to, co mě nejvíc štve. To, že trávím čas nad technikou, které nerozumím. Dohání mě to k pláči. Závidím holkám, kterým jejich přítel koupí k narozeninám mikrofon, aby si mohly natáčet audio k videím v lepší kvalitě. Závidím holkám, které mají kolem sebe lidi, kteří jsou schopní a ochotní jít je nafotit do přírody. Já si koupila samospoušť. Je to super věc, když člověk fotí někde sám. Mě by se ale líbilo nebýt na to pořád sama. Mohla bych mít nějakého asistenta, že? Jenže koho? Možná nějakého studenta, ale tomu bych musela zaplatit. To bohužel není teď možné. Budu ráda, když budu mít na zaplacení tomu IT technikovi. A kdo ví, co všechno obnáší focení a natáčení, tak taky ví, že by ten asistent musel mít zaplaceno mnoho hodin a hodin.

Je to situace, která mě doprovází střídavě už asi 4 měsíce.

Vím, že tohle povídání je tak trochu depresivní, ale je to situace, která mě doprovází střídavě už asi 4 měsíce a nelepší se to. Takže ano, jsem z toho frustrovaná. Chodím do práce, každý den si vařím a do toho píšu články, natáčím videa, upravuji fotky, trávím čas nad trápením s Mcbookem atd. Nestíhám malovat obrazy. Většinou na to už ani nemám energii. Nestíhám chodit do přírody. Pokud jsem v přírodě, jsou to v podstatě takové „ukradené“ chvilky. Nestíhám fotit pro zábavu. Ještě stále jsem nestihla a neměla energii na to začít psát mou knihu. Nemám čas a ani energii založit si e-shop. Nemám čas na zpracování konceptu kurzu pro ženy, který bych chtěla začít realizovat.

Je toho tolik, co mě ještě čeká a  těším se na to. Jsou to věci, které mě baví. Jen kdyby ta technika se mnou trochu víc spolupracovala. Modlím se ať mi přijde na pomoc někdo moc hodný a vstřícný. Vysílám tuto myšlenku do vesmíru s nadějí.

Uvědomuji si, že všechny věci se dějí tak, jak mají. Že vše má svůj důvod… Jen bych si přála, aby  se tohle období trablů s technikou už vyřešilo. A já si mohla dál plout na obláčku.