Endometrióza jako signál: trauma, podvědomé programy a cesta k opravdovému uzdravení těla i duše

Možná máš pocit, že o endometrióze už bylo napsáno všechno – od dietních doporučení přes hormony až po operace. Ale dovol mi dnes vzít Tě trochu jinam. Do hloubky. Protože endometrióza není jen o těle. Je to volání, které často pramení z mnohem jemnějších a neviditelných vrstev – z traumatu, z podvědomých programů a z generačních stop, které si neseme, aniž bychom o nich tušily.

A víš co? Nemusí to být trauma v podobě extrémních hororových scénářů. Gabor Maté krásně vysvětluje, že trauma není samotná bolestná událost, ale to, co se v nás odehraje, když tu událost nezpracujeme. Když ji naše tělo a mysl uloží, ale nedokáže uvolnit. A pak to jednou vyplave. Třeba právě skrze endometriózu.

Dnes s Tebou chci otevřeně sdílet, proč trauma spouští endometriózu, jak se do toho plete generační paměť uložená v DNA, jak velkou roli hrají programy převzaté od rodičů i naše limitující přesvědčení. A hlavně – JAK Z TOHO VEN. Bez lakování na růžovo, ale s respektem k realitě, vědeckým poznatkům a lidské zkušenosti.

Co trauma vlastně je – a co všechno se počítá?

Trauma si většinou představíme jako něco obrovského – válku, týrání, znásilnění. Ale to je jen jeden konec spektra.

Trauma může být každý emocionálně vypjatý zážitek, který jsme nedokázaly zpracovat. Pro dítě může být traumatem i to, že rodič odchází z domu a ono se cítí opuštěné. Pro dospívající dívku může být traumatem první odmítnutí lásky. A co je důležité – není to o tom, co se stalo, ale o tom, jak jsme to vnímaly.

Já trauma rozděluji na několik rovin:

1. Těžké prožitky – bití, ponižování, opuštění.
2. Generační trauma – něco, co se přenáší skrze rodinnou linii.
3. Převzaté programy – prostě to, co jsme viděly u rodičů a okopírovaly.
4. Limitující přesvědčení – typu „nejsem dost dobrá“ nebo „nikdy se neuzdravím“.
5. Programy bránící změně – často neviditelné, ale o to silnější.

A právě tahle kombinace může spustit v těle mechanismus, který se projeví nemocí. U žen často právě endometriózou.

Generační trauma a epigenetika – co o tom říká věda?

Teď trocha vědecké „šťávy“. Možná jsi už slyšela, že trauma se dá přenášet z generace na generaci. A není to jen poetická metafora – má to svůj základ v epigenetice.

Epigenetika je něco jako software k našemu hardwaru DNA. Geny máme dané, ale epigenetické značky rozhodují, jestli se gen zapne, nebo vypne. A právě silně stresující prožitky mohou tyto značky měnit.

Studie na přeživších holocaustu i jejich dětech ukázaly změny v genech souvisejících se stresem (např. FKBP5, NR3C1). Podobně výzkumy na syrských rodinách, které zažily válečné trauma, prokázaly epigenetické změny napříč třemi generacemi.

Takže ano – trauma může zanechat stopy i v DNA potomků. Není to změna samotného genu, ale spíš jakási epigenetická „poznámka pod čarou“.

Věda je zatím opatrná – důkazy přibývají, ale stále nejsme u definitivního závěru. Přesto to otevírá obrovský prostor k pochopení, proč si někdy neseme bolesti, které zdánlivě nejsou naše.

(Zdroje: National Geographic, Nature, Guardian, NY Post, PMC studie o epigenetice a traumatu)

Převzaté programy – když hrajeme role, které nejsou naše

Možná jsi jako dítě viděla, že tvůj táta ponižoval mámu. A teď stojíš na křižovatce:

• buď přijmeš mámin program a necháš se ponižovat i ty,
• nebo půjdeš do opačného extrému a začneš kolem sebe kopat, abys získala respekt.

V obou případech ale nejsi v rovnováze.

Tohle nejsou generační traumata v pravém slova smyslu – tohle je prostě kopírování vzorců. Díváme se, učíme se, přebíráme. A pak se divíme, že to v dospělosti nefunguje. Protože ani v jednom případě nejsem ve svém středu. Jednáme na základě programu a ze své vlastní podstaty.

Limitující přesvědčení a rezistence ke změně

Další rovina jsou přesvědčení, která jsme přijaly. „Nikdy se neuzdravím.“ „Nezasloužím si lásku.“ „Musím mít všechno pod kontrolou.“

Problém je, že tahle přesvědčení fungují jako programy v pozadí. My chceme uzdravení, ale náš nervový systém říká: „Pozor! To je změna, to je nebezpečí!“ A my stojíme vnitřně rozpolcené – jedna část touží po zdraví, druhá se bojí přijít o to, co nemoc přináší a to souvisí se sekundárními přínosy nemoci.

Sekundární přínosy nemoci – a proč je dobré si je přiznat

Tohle je hodně citlivé téma, ale právě proto je tak důležité.

Endometrióza nám totiž někdy „dává“ víc, než si přiznáme. Možná díky bolesti konečně odpočíváš. Možná si dovolíš požádat o pomoc. Možná získáš pozornost, po které toužíš.

Je to stejné, jako když dítě nechce do školky. Prosí, ale nikdo ho neposlouchá. Tak onemocní – a najednou může zůstat doma s mámou. Tělo si zapamatuje, že nemoc = cesta k naplnění potřeby.

Problém je, že se z toho stane strategie přežití. Komfortní zóna. A uzdravit se znamená vystoupit ven. Nervový systém pak křičí: „Nebezpečí!“ i když jde jen o změnu, která je vlastně pro nás dobrá.

Útěky sama před sebou – když se bojíme jít do hloubky

Možná se Ti to stalo taky: objednáš si konzultaci a den předtím dostaneš angínu. Náhoda? Spíš ne.

Tělo se brání změně. Nervový systém má totiž radši známé peklo než neznámý ráj. Proto tak často zůstáváme v komfortní zóně, i když nám škodí.

A pak si říkáme, že na sobě „pracujeme“ – přemýšlíme, analyzujeme, čteme knihy. Jenže samotné přemýšlení nestačí. Bez prožitku se točíme v kruhu overthinkingu. A frustrace roste.

Jak funguje proces uzdravení v praxi

Z mých zkušeností s klientkami vidím, že uzdravení je kombinací dvou věcí:

• hluboké práce v rovině podvědomí (odblokování témat),
• každodenních malých kroků (techniky, emoční práce, mindfulness atd.).

Práce se mnou je o spolupráci. Pokud klientka čeká, že „to za ni udělám já“, cesta se protahuje. Pokud je ochotná jít do akce, výsledky přicházejí rychle.

Když žena spolupracuje, proces se výrazně zkracuje. Z 10–20 let „vědomé práce“ se může stát rok až dva, pokud se jde do hloubky a témata se léčí tam, kde vznikla.

Díky například 2h poradenství žena zjistí skrze psychosomatiku, co jí chce tělo říct a jaká témata je potřeba si zpracovat a jak může pomoct svému tělu na té cestě konkrétně ona. Je to kombinace kroků ke zdraví na všech rovinách: těla, emocí i mysli.

Já pak ženu provázím skrze odblokování témat bránících uzdravení a učím ji techniky, které používá v běžném životě a každodennosti.

Metafyzická anatomie – jemnost, která má sílu

Jednou z metod, které používám, je metafyzická anatomie. Je to nádherný přístup, protože kombinuje práci s emocemi, instinkty, tělem i podvědomím – a přitom je jemný.

Na rozdíl od některých starších technik nemusíš znovu prožívat celé trauma. Stačí pracovat s emocemi a instinkty a tělo si udělá svou část.

Viděla jsem ohromné proměny – třeba klientku před svatbou, která přišla unavená, oteklá, plná konfliktu s mámou. Po sezení byla rozzářená, otoky zmizely a cítila se lehčí. To ale ve skutečnosti nejsou zázraky – to je tělo, které se konečně uvolnilo, když odpadly bloky.

Zakladatelkou a lektorkou metody je Evette Rose a zde je odkaz na její web, pokud Tě zajímají podrobnosti: https://metaphysicalanatomy.com/my-story/ 

V České republice je lektorkou Veronika Barkoci: https://kodyvasiduse.cz/o-mne/

Proč to celé sdílím s Tebou

Protože endometrióza není jen „nemoc dělohy“. Je to komplexní signál tvého těla. A cesta k uzdravení není jen o dietě nebo hormonech, ale hlavně o tom, jestli dovolíš sama sobě změnu v podvědomí.

Možná teď cítíš zvědavost. Možná odpor. Možná oboje. To je v pořádku. Naše mysl tomu na začátku brání, protože chce zůstat v komfortní zóně nemoci. Ale pokud jsi dočetla až sem, věřím, že Tě to téma volá.

Jak můžeš začít hned teď

1. Zeptej se sama sebe: Co mi moje nemoc dává? Co mi přináší pozitivního?
2. Zamysli se, jaké programy jsi převzala od rodičů.
3. Zkus si uvědomit, jestli máš v sobě konflikt typu „chci se uzdravit, ale bojím se“.

A pokud cítíš, že je čas jít do hloubky, napiš mi. Pracuji s ženami právě na těchto tématech – společně hledáme vzorce, přepisujeme programy a podporujeme tělo i mysl, aby se mohly uzdravit.

Závěrem

Endometrióza je náročná, ale může být i branou k obrovské vnitřní proměně. Trauma ji může spustit – a právě práce s ním ji může i uklidnit. Ať už jde o generační stopy v DNA, přebrané programy nebo vlastní přesvědčení, všechno se dá krok za krokem měnit.

A pamatuj – nejde o to, aby sis všechno vyřešila hned. Jde o to, aby jsi vykročila. A pokud cítíš, že jsi připravená, jsem tu pro Tebe.

Pokud mě chceš kontaktovat, tak nejlepší je to přes WhatsApp: +402 602 436 260 nebo na Instagramu @cyklus_zeny: https://www.instagram.com/cyklus_zeny?igsh=MTZsNTdsNmw4OTRrYQ%3D%3D&utm_source=qr soukromou zprávu.