33 věcí, které miluji aneb Zase o rok straší
Číslici 3
Miluji číslici 3. Celý život jsem se těšila, až mi bude 30 let. Nějak jsem cítila, že to bude úžasné období mého života. A když mi bylo 33 let, tak jsem byla v sedmém nebi. Možná je to tou číslicí 3. Kdo ví. Teď je mi 34 let a trošku mě mrzí, že číslice 33 je pryč. Asi už budu navždy říkat, že je mi 33 let. Proč tak miluji věk kolem 30 let? Člověk vypadá pořád dobře, ale už má za sebou nějaké zkušenosti a má trochu rozum. Best období ever!
Podzim
Možná je to proto, že jsem se na podzim narodila. Nevím. Miluji barvy podzimního listí. Miluji podzimní slunce, které jen lehce hřeje. Mám ráda oblékání se na podzim. Rifle, svetr, kabát a lehkou šálu. Podzimní procházky i to, když prší a já se mohu zachumlat do deky za svitu svíček.
Malování obrazů
V 25 letech jsem četla knihu, ve které autorka popisovala, že všechny věci v životě děláme, abychom dostali ocenění od rodičů. Když se nad tím zamyslíte, je to tak. Malé dítě se chová tak, aby dostalo pochvalu od rodiče. V 25 letech jsem tedy začala znovu zkoušet různé věci a zjišťovat, jestli mě osobně to baví, nebo ne, bez ohledu na to, co si o tom kdo myslí. Zjistila jsem, že běhání vážně nesnáším, že se bojím jezdit na kolečkových bruslích a baví mě jezdit na kole. V tom období jsem se přihlásila na kurz malování. Je to jedna z nejúžasnějších věcí, u které odpočívám. Když maluji, tak neexistuje prostor ani čas. V té chvíli žiju přítomným okamžikem.
Sebevzdělávání
První kniha, která mě navedla na cestu seberozvoje, byla Muž nebo Žena od Zdeňky Jordánové. Je o mužské a ženské polaritě a je výborná. Ráda se k ní vracím. Ráda se učím, ať už je to ohledně seberozvoje nebo malování nebo čehokoliv, co mě zajímá. Vždy je co se učit, a to mě na životě baví.
Psy
Miluji psy. Už tři roky koketuji s myšlenkou, že bych si pořídila psa, ale jelikož jsme pejska měli, tak vím, že je to radost, ale i starost. A jde o to, že si uvědomuji zodpovědnost, kterou to s sebou nese, tak musím být sama k sobě upřímná a vím, že si pejska pořídím až budu mít dům. Zatím chci ještě cestovat a užívat si života, ale pokud budu mít rodinu a budeme bydlet v domečku, tak chci, aby tam něco živého pobíhalo po zahradě. Budu mít dva pejsky. Jeden bude z útulku a druhý černobílá border kolie. A ten první z nich se bude jmenovat Vědma. Nevím proč. Uvědomuji si, že je to divné jméno pro psa, ale měla jsem vnuknutí a vím, že se tak prostě bude jmenovat. Jo, nemám moc ráda kočky. Milovníci koček mě asi ukamenují, ale je to tak. Nemůžu si pomoct.
Světýlka
Světýlka mám navěšená kolem toaletního stolku, kolem křesla v ložnici, kolem knihovny, na parapetu. Prostě téměř všude. Miluji, když se to všechno rozsvítí. Je to pak doma jako v pohádce.
Rozkvetlé stromy na jaře
Miluji to období, kdy všechno rozkvete, a když vítr ty květy rozfoukává všude kolem a všechno je pak od nich růžové. A ano, jsem romantička.
Zimu na horách
Není nic krásnějšího než vyjet lanovkou nahoru, tam si sednout a dívat se všude kolem. A když k tomu ještě svítí slunce – neznám nic dokonalejšího.
Bílé květiny
Symbolizují pro mě čistotu a něžnost. Jsou něžné a krásné stejně jako růžové květiny. Růžové květiny jsou také nádherné. Obecně mám ráda něžné květiny. Stejně tak miluji i pomněnky. Ty pro mě symbolizují dětství.
Opravdové potraviny
Od té doby, co jsem změnila své stravovací návyky, si vážím opravdového jídla. Kvalitní maso, vejce, zelenina a ovoce od českých farmářů je opravdové jídlo. Jídlo, kde je co nejméně umělých přísad, nejlépe žádná, je to, co mému tělu opravdu prospívá a pomohlo mi to se uzdravit.
Předvánoční období
Miluji to období před Vánoci, kdy si udělám vánoční výzdobu, vytáhnu svůj mini stromeček, poslouchám Franka Sinatru, Norah Jones, Ellu Fitzgerald, Bobbyho Darina, Perryho Como, Tonnyho Bennetta atd. Mám svůj play list s názvem Old School, a ten poslouchám vždycky na Vánoce. Miluji to! Když přijde Štědrý den, tak vím, že to krásné předvánoční období už končí, takže ten den úplně nemiluji, ale to období předtím, z toho mé srdíčko plesá.
Když mi někdo uvaří
Pořád si vařím sama. Vařím si skoro každý den, protože chci jíst kvalitně, ale občas je to vyčerpávající. Nebude tedy divné, když řeknu, že je pro mě asi tím nejlepším dárkem když mi někdo uvaří.
Čaje
Čajů mám doma plný šuplík. Miluji sypané a kvalitní čaje. Hned jak skončí léto a začne se ochlazovat, tak si udělám první čaj a s tím pokračuji až do doby, kdy už je na čaj opravdu zase moc horko. Často teď piji také léčivé ayurvédské čaje.
Tenisky a pohodlné boty
Zkoušela jsem to. Prý když budu chodit dostatečně dlouho v botách na podpatku, tak si nohy zvyknou! Ale ne! Boty na podpatku jsem nikdy nepochopila. Naprosto přesně ale chápu pocity malé mořské víly, když ji čarodějnice proměnila v lidskou bytost a řekla jí, že každé šlápnutí na zem pro ni bude jako bodání tisíce nožů. Ano! Přesně tak se cítím, když mám boty na podpatcích. Proto je co? Nenosím. Miluju tenisky a pohodlné boty. A šmitec!
Cestování
S rodiči jsme nikdy moc necestovali. Byli jsme jednou na Mallorce a dvakrát autem v Chorvatsku. Ani Českou republiku nemám procestovanou. Když mi bylo 31 let, tak jsem se rozhodla si splnit sen a žila jsem 9 měsíců na Novém Zélandu. Navštívila jsem Austrálii i Bali, kde se mi líbilo asi nejvíc. Co mě láká teď je procestovat Českou republiku a Evropu třeba v autě upraveném na bydlení. Na Novém Zélandu jsme žili v autě 6 měsíců a já si to zamilovala. Tak snad našetřím a seženu vhodného parťáka pro tenhle můj sen.
Děti
Miluji děti. Studovala jsem střední pedagogickou školu. Mám u dětí přirozenou autoritu a přistupuji k nim jako k dospělým. I když na střední pedagogickou školu jsem jít nechtěla, tak je fakt, že mi to hodně dalo. Dokáži si představit, že bych šla k dětem, ale neumím si sebe představit ve vztahu k dnešnímu školskému systému. Mně je velmi blízká myšlenka vést děti k samostatnosti, například po vzoru školy v Summer Hill v Anglii (je to i krásný film na youtube). Nechci, abyste si pletli vedení dětí k samostatnosti s anarchií. Malé děti mají rády rituály. Pokud má den nějaký řád, tak jsou děti klidné, protože ví, co bude následovat. Ke každému dítěti by se mělo přistupovat individuálně. Každé dítě potřebuje jiný přístup. To, co mám na mysli, je vedení dětí k samostatnému rozhodování se a nesení důsledků svých činů, aby se pak uměly rozhodovat v životě a nezůstávaly v roli dítěte nebo dělaly věci ze strachu.
Déšť
Miluji vlahý letní déšť a ráda si občas v dešti vyjdu ven a poslouchám ten nádherný koncert, který umí déšť vytvořit. Dobře. Přiznávám se, že taky trochu doufám, že když budu stát na dešti dost dlouho, tak vyrostu. Hihi.
Západy slunce
Někdo má rád východ slunce, a musím se přiznat, že na Novém Zélandě je to překrásné pozorovat. Pro mě je ale the best of západ slunce. Světlo je měkčí a v létě to znamená příjemnou a vlahou noc.
Město v noci
Tohle miluji od malička. Po západu slunce následuje rozsvícení všech světel. Miluji pozorovat město třeba z dálky. Miluji ta malá světýlka. Možná pro tu lásku ke světýlkám ve městech mi dělá radost mít kolem sebe světýlka i doma.
Chatu mých rodičů
Rodiče ji koupili, když mi bylo asi 15 let. Miluji to tam. Jelikož tam začíná Vysočina, tak v létě je tam vždycky příjemně a fouká tam vítr. Miluji tam všechno. Přírodu, lesy, to jak to tam voní, krb i posezení večer na terase. Mým snem je žít někde v přírodě u lesa. Když jsem na totiž chatě, tak se cítím nejlépe.
Oheň v krbu
To má souvislost s tou naší chatou. Máme tam krb a já miluji koukání do ohně a to, jak oheň praská. Je to uklidňující a mnohem lepší podívaná než jakýkoli film.
Výklady karet
Lapače snů
Instagram
To, co na Instagramu miluji nejvíc, je společná podpora a sdílení. Nejvíc mě na Instagramu překvapilo, jak dokáže sbližovat lidi. Díky Instagramu jsem poznala úžasné holky, se kterýma se rády vídáme, máme si co říct a staly se z nás kamarádky. Za tohle nikdy nepřestanu být vděčná. Nehledě na to, že je to úžasný nástroj k tomu, jak lze pomáhat lidem.
Hudba
Jako malá jsem hrála na klavír, zpívala ve sboru a tančila. Dokonce mám vytetovaný nápis, že život je protkaný hudbou a vášní. Hudbou se dá vyjádřit každý pocit, každá myšlenka i energie. Hudba dokáže proměňovat naši náladu, a to je jen důkaz její síly. Ráda si doma nahlas zpívám a začala jsem zase hrát na klavír. Sice začínám základy, ale těším se až si budu moct zahrát oblíbenou píseň a zazpívat si u toho. Dělám to pro radost, pro sebe. Ne proto, abych se stala zpěvačkou v kapele. Jde o tu radost z hudby.
Filmy a pohádky
U filmů a seriálů relaxuji. „Vypínám“ u toho mozek. Je to pro mě forma relaxace. Na televizi se nedívám, kromě pořadu V centru. Oblíbené filmy jsou třeba: Společenství mrtvých básníků, Doktor Flastr, Náš domov, Návrh, Collateral Beauty, Vratné lahve, všechny Star Wars atd. Co ale opravdu miluji, jsou pohádky… Moje oblíbené jsou třeba Zootropolis, Ratatouille, Byl jednou jeden král, Anděl Páně, Harry Potter atd.
Psaní
Už od roku 2015 si vedu deník. Sice ne pravidelně, ale když cítím potřebu, tak si do něj píšu. Je to skvělá forma sebereflexe i vypsání se z pocitů. Teď se to přetvořilo ve formu blogu. Nikdy by mě nenapadlo, že já budu něco psát. Myslela jsem si, že když mi nejde čeština, tak vlastně psát ani nemůžu. Když jsem si zakládala blog, tak hlavní myšlenka byla jasná. Chtěla jsem pomáhat a informovat ženy o závažné nemoci, o které se nemluví. Ani mě nenapadlo přemýšlet nad formou sdělení. Prostě jsem si sedla a psala. Bylo pro mě velkým překvapením, kolik krásné zpětné vazby mi začalo na moje články chodit. Asi je to tím, že mě psaní baví.
Tmavě modrou a vínovou barvu
Moje oblíbené barvy se mění. Teď mám období tmavě modré a vínové barvy. Mám ale ráda
i růžovou.
Svíčky
Svíčky mám všude po bytě. Miluji je stejně jako světýlka a u mě doma to vypadá jako na vánoce celý rok. Takže i svíčka je pro mě ideálním dárkem. Jo a miluji svíčky Yankee Candle – mou nejoblíbenější vůní od nich je vůně čerstvě vypraného prádla.
Damaškové povlečení
Je pravda, že nevýhoda damaškového povlečení je v tom, že se musí škrobit a žehlit, ale ten pocit, když si do toho povlečení člověk lehne, je nezaměnitelný. Nejvíc miluji bílé damaškové povlečení, proto ho i škrobím, aby když se zašpiní, to šlo krásně vyprat.
Pomoc druhým
Největší radost mi dělá, když mohu pomáhat. Sice jsem se musela naučit neplýtvat svou energií, protože jinak bych se celá rozkrájela a nezbyl by ze mě ani kousek, ale pomáhání mi dělá radost. Ráda lidem pomáhám k novému pohledu na realitu. Každý žijeme v té své vlastní realitě, a tak může pomoct jiný úhel pohledu. Dávám ráda dárky, a ne tak úplně ráda je dostávám, ale už se to učím. Učím se také pomáhat, ale aby to bylo v rovnováze a abych ze sebe nedávala moc. Pokud bych se vyčerpala, tak by se mi zase mohlo stát, že přijde nějaká NEmoc. Takže odteď pomoc s mírou, ale i s radostí, a ponecháním si kousku vlastní energie. Proto se nezlobte, pokud vám nedám ze sebe vždy maximum. Doufám, že tím, že k sobě mám teď tento přístup, to bude pro vás třeba inspirací, jak se naučit zacházet se svou vlastní energií, abyste jí vždy pro sebe měli dostatek a neměli potřebu ji dočerpávat přes někoho jiného. Pamatujte: láskou sobě.
Vodní dýmku
Občas na ni mám chuť, ale je pravda, že nic se nemá přehánět. Dýmka může být zdrojem relaxace, ale vím, že pokud to přeženu, tak mi spíše energii bere. Možná také záleží, v jakém jsem rozpoložení. Ale je fakt, že nejraději si ji zapálím na chatě a kouřím buď u krbu, nebo na terase. A miluji to.
Samu sebe
Miluji se, protože nezůstávám na místě a stále se učím. Nejvíc na sobě oceňuji, že dokážu mluvit o všem. Rozhodla jsem se nebát a převzít za svůj život odpovědnost. Ve svých 33 letech jsem se rozhodla konečně dospět. Stala jsem se sama sobě vším. A tím bude můj 33. rok pro mě tím nejdůležitějším rokem.
Rokem, kdy jsem procestovala Nový Zéland s naprosto úžasnou osobou, které si vážím a stala se mnou inspirací i kamarádkou už napořád. Díky Dominice jsem se naučila spoustu věcí a budu vždy vděčná, že jsme se, řízením osudu, potkaly. Jsem vděčná za Petra, se kterým jsem žila 3 měsíce na Novém Zélandu, a moc pro mě znamená. Žili jsme spolu v naprostém souladu. Nebyla to vždycky idylka. Když měl někdo z nás blbou náladu, ani jsme si to nemuseli říct a každý trávil čas ve svém vlastním prostoru. Ale vždycky tam pro mě byl. Miluju jeho humor. Vážím si ho za to, že mi pomáhal. Tento rok byl rokem, kdy jsem se vrátila z Nového Zélandu. Rokem, kdy jsem navštívila Austrálii a zamilovala se do ostrova jménem Bali.
Byl to ale zároveň rok, kdy jsem na dva měsíce přestala mluvit. Rok, kdy jsem byla na dně a měla myšlenky na smrt, ale rozhodla jsem se jít cestou lásky. V tom nejhorším období jsem se rozhodla založit si blog, abych informovala o nemoci, o které se nemluví. Udělala jsem si z toho svůj smysl života. V té stejné době jsem začala chodit k psychoterapeutce Kláře Gelnarové. To doteď vidím jako další zásadní mezník v mé cestě ke změně a zdraví. Všichni dbáme na osobní hygienu, kterou pečlivě provádíme ráno i večer, ale duševní hygienu zanedbáváme a pak se divíme, že jsme nemocní.
Miluji se za to, že jsem se rozhodla otevřít své srdce naplněné láskou a vejít do krásného a upřímného vztahu s mužem, který mě opravdu miluje. Nepamatuji si, že bych kdy byla tak šťastná. Přijal mě takovou, jaká jsem i s mou nemocí. Možná i ta velká láska a důvěra pomohla k tomu, abychom se spolu mohli bez bolesti milovat. Díky němu i sobě jsem si vyřešila své fyzické bloky a vešla vstříc bezbolestnému milování. Vítek se stal mým kamarádem, milencem, důvěrníkem. Zamilovala jsem se do něj pro jeho čistotu. Měl to v očích. Nebyl tam ani kousíček něčeho zlého. Oči jsou opravdu oknem do duše. Jsem šťastná, že mi vstoupil do života a že mi dovolil stát po jeho boku. Cítím za to obrovskou vděčnost.
Miluji se za to, že jsem začala svým blogem a Instagramem reálně pomáhat lidem. Jsem na sebe hrdá, že to stále zvládám, i když u toho normálně pracuji. Jsem na sebe pyšná, že jsem se rozhodla zkusit se v budoucnu živit tím, že budu pomáhat. Ať už to budou osobní konzultace ohledně endometriózy nebo ženské kruhy na chatě. Jsem na sebe hrdá, že jsem se v tomto roce postavila svému největšímu strachu a překonala ho. Udělala jsem tím krok k opravdové dospělosti a odpovědnosti za sebe samu. Tím se záhy proměnila moje NEmoc v moc.
Tento rok byl opravdu zásadním rokem v tolika rovinách, že to ani nemohu slovy popsat. Jsem na sebe pyšná, jak dokážu propojovat lidi. Jsem vděčná za spoustu nových přátel a úžasných žen, které mám kolem sebe díky Instagramu, a nejen tomu. Mám doma sklenici, do které si píšu nejúžasnější zážitky. Tu sklenici jsem si založila někdy v lednu a už teď je skoro plná. Mám nesmírnou radost za naše propojení s holkama, které také pomáhají přes svůj Instagram. Nevím, jak se mi to podařilo, ale sešly jsme se u nás na chatě a já tím našla spřízněné duše. Jsem na sebe hrdá i v tom, že se říká, že co vysíláme, to přijímáme. Pokud to tak opravdu je, tak mám pocit, že zářím do nebe a jsem šťastná, že jsem tam, kde jsem.
