Víkend plný ženské energie, malování a povídání
Víkend plný ženské energie
Věřím, že vše v životě se děje z nějakého důvodu. Že nic není náhoda. Co vysíláme, to přijímáme. Jsem v životní fázi, kdy mám pocit, že mě vesmír začíná odměňovat. Je fakt, že ne vždy tak, jak bych si to já představovala. Teď už ale vím, že vše se děje přesně tak, jak má. I když to zrovna v danou chvíli neběží, jak chceme. Ve finále pak zjistíme, že to dopadlo vlastně přesně tak, jak mělo. Nebo dokonce lépe.
Původní plán.
Po focení pro projekt Karol, která má na Instagramu profil s názvem @silacky, jsme se s holkami domluvily, že se určitě musíme ještě někdy potkat, abychom si mohly pořádně popovídat. Před focením jsme měly jen chvíli na to, abychom se stručně představily ostatním a řekly svůj příběh. Před focením jsem profily většiny holek neznala, takže jsem byla ráda, že se od nich o jejich životních peripetiích něco dozvím.
Času bylo ale málo, tak to bylo jen tak ve zkratce. A asi víte, jaké to pro mě, při mé ukecanosti, muselo být, říct o sobě něco ve zkratce. Ha ha. Ale ono to je jinak. Já jsem ukecaná jen tehdy, když mám co říct a když se třeba vidím s někým poprvé. Nebo když máme stejná témata k hovoru. Jsem introvert, a tak v tomhle módu nejedu nikdy dlouho. Pak potřebuji chvíli o samotě k načerpání energie. Abychom se s holkami mohly potkat, napadlo mě je pozvat na chatu mých rodičů. Abychom tam také rozvířily tu naši ženskou energii. To byl původní plán.
Byla jsem ráda, že souhlasila i Karol, protože jsem si nebyla jistá, jestli si na to ve svém nabitém programu bude moci udělat čas. No… Tomu, že vážně přijede, jsem věřila tak na půl, ale stejně jsem si říkala, že to bude super. A doufala jsem v to, že se celá akce podaří.
Překvapení u Kristy @zanormalniholky.
Krátce po zveřejnění naší společné fotky projektu @silacky uveřejnila naši fotku u sebe na profilu také Kristýnka. Dojalo mě to téměř k slzám. Bylo to od ní moc hezké. Vždycky mě potěší, když někdo udělá něco nezištného. Něco, co dělá od srdce a s láskou, aniž by musel.
Hledání termínu.
Holky byly mým nápadem nadšené. Původně jsme se shodly na posledním víkendu v červnu. Pak jsme to ještě měnily na předposlední víkend v červnu, protože některé z holek zjistily, že by v prvním termínu nemohly. Nakonec volba padla na víkend 22., 23. a 24. 6. 2018.
Vše se měnilo.
Jak se blížil termín, tak postupně všechny holky psaly, že nemohou přijet. Nejdříve jsem byla smutná, ale pak jsem si uvědomila, že to tak má asi být a že tam přijede přesně ten, kdo tam být má. Konečný počet osob, které přijedou, byl známý až dva dny před odjezdem. K mému překvapení nás jelo dokonce osm. Vše dopadlo přesně tak, jak mělo. Jela jsem já, Karol: @silacky, Kristy: @zanormalniholky, Simča: @simonadockalova, Anička: @anna_sco, Irča: @iri_ironbabe, Anetka: @anetasynkova a Ivet: @ivetakoov.
Jely jsme si na ženské vlně.
Je téměř neuvěřitelné co dokáže koncentrovaná ženská energie. Měla jsem pro holky nachystané, že budeme malovat, vykládat si karty, povídat a relaxovat. Bylo ale neuvěřitelné pozorovat, jak se celý víkend vyvíjel. Vše plynulo naprosto přirozeně. Většinu času jsme si povídaly a každá mluvila o svém životním příběhu. Dostalo se mi té cti vyslechnout si inspirující a obohacující příběhy úžasných žen.
Právě ve sdílení vidím velkou sílu nás žen. Dříve ženy během menstruace trávily čas v rudých stanech, odpočívaly a povídaly si. Sdělovaly si příběhy z jejich života a dělily se o moudrost. Sdílení je velmi důležité hlavně kvůli porozumění a příležitosti vyslechnout si jiný pohled na naši situaci.
Myslím si, že žádný člověk nemůže říct, že jeho situace je horší než ta moje, než situace jiného člověka. Pro každého člověka je nejhorší a nejtěžší ta situace, ve které se on sám právě nachází. Je to proto, že každý jsme jiný a každý si přitahujeme do života situace, které jsme schopni zvládnout. Proto máme někdy pocit, že je na tom někdo „hůř“, protože v momentálním nastavení své mysli bychom my možná nebyli schopni to zvládnout. Ale opravdu se to nedá takto posuzovat. Pro každého je těžká právě ta jeho situace, protože on ji aktuálně prožívá a cítí. City dělají z naší situace tu právě pro nás těžkou.
Nadhled.
Je dobré si poslechnout, jaké příběhy někdy provází lidi kolem nás. Mnohdy také proto, že potom se nám ten náš problém zdá o trošičku menší. Také proto, že můžeme přijít na to, že někdo řeší právě to samé a nám může pomoct. A můžeme u toho dotyčného najít porozumění. Někdy pomůže jen vyslovit to, co nás trápí. Jindy nám pomůže, že už to někdo řešil a poradí nám.
Někdy může nadhled „bolet“. Je to ale další krok k cestě za změnou. Ten nadhled druhé osoby nás může posunout o jeden nebo několik kroků dál než jsme byli dosud. Záleží jen na nás, jestli to chceme v tu chvíli vidět, nebo ne. Nejde v tu chvíli o poučování ani o nadřazenost. Jde o laskavost. Stalo se vám někdy, že jste na tvrzení druhého člověka řekli něco jako: „Noo, to já nikdy tak… To já si nemyslím teda, že máš pravdu.“ atd. Pokud je to vysloveno v klidu s tím, že se nad tím třeba zamýšlíte, tak je to v pořádku. Pokud ale cítíte náznak vzteku nebo zloby, tak byste se na ono tvrzení měli podívat blíže. Důvodem, proč vás to rozčiluje, může být buď to, že dotyčná osoba uhodila hřebíček na hlavičku. Může to být ale i to, že jste se tak někdy zachovali a už to nechcete dělat, a tak vás rozčílí, když vám někdo nastaví zrcadlo. Může to být spousta dalších věcí. Vždy je ale dobré se nad tím zamyslet a zpracovat si to.
Na chatě jsme v tomhle měly s holkami symbiózu. Každá jsme řekly svůj příběh. Každá mohla říct, co chtěla, aniž by ji někdo za to odsuzoval nebo se naštval. Bylo úžasné to pozorovat. Užívala jsem si to.
Malování.
Venku nebylo zrovna moc hezky, tak jsme většinu času trávily v obývacím pokoji u krbu. Všude kolem sebe jsme měly pověšená světýlka. Na stole jsme měly tibetské misky a karty na výklady. Prostě jsme si to tam udělaly hezké. Malovat jsme se ale rozhodly jít ven. Zabalily jsme se do teplých dek a dělaly očistnou metodu malování, kde jde o to se vymalovat ze svých pocitů. Po malování jsme pak stály nad každým obrazem a dívaly se, co nám připomínají obrazce na papíře. Každá z nás si také vytáhla jednu kartu. Bylo zajímavé pozorovat, že každá vytažená karta barevně ladila s obrazem. Krásné očistné odpoledne.
Pro některé bylo to odpoledne náročnější. Pokud se člověk do malování víc ponoří, tak mu může nastartovat očistný proces, který se může filtrovat přes tělo. Může vám být špatně od žaludku, točit se hlava, být i na zvracení, může přijít únava atd. Bylo ale krásné pozorovat, že když ta osoba přišla druhý den mezi nás, byla úplně jiná. Všechny jsme na ni s úžasem hleděly, protože doslova zářila. Byla nádherná. Její duše byla nádherná a zářila směrem ven.
Ženy by se měly setkávat.
Měly bychom se setkávat a nechat proudit naši ženskou energii. Měly bychom se setkávat a napojovat se na naše vnitřní já i na celek. V neděli po odjezdu dvou účastnic pobytu se nám se svým hodně silným příběhem svěřila i jedna z posledních holek. Zajímavé bylo, že když povídání dokončila, vůbec si nepamatovala, o čem mluvila.
Já jsem během jejího povídání ucítila, že začínám mít tlak v hlavě. Zeptala jsem se holek, jestli můžu otevřít dveře a holky byly nadšené. Bylo vidět, že jim taky není úplně dobře. Donesla jsem něco sladkého, aby si holky daly, protože jsem intuitivně cítila, že ty vyřčené emoce a ten příběh prostupuje skrze nás a my ho filtrujeme. A na to je potřeba mít dostatek energie. Bylo fajn, že nás tam bylo dost na to, abychom to přefiltrovaly a nějak moc nás to nevyčerpalo. Měla jsem velkou radost, že jsme mohly pomoct. Té osobě, která příběh říkala, se zase o kousek ulevilo. A za to jsem ráda.
Když se sejdou silné ženy, tak se dějí věci!
Každá z nás je silná. Každá z nás má svůj vlastní příběh. Nebagatelizuj ten svůj. I tvůj příběh je důležitý! I ty jsi důležitá! Každá z nás někdy tápe a neví a to je v pořádku. Každá z nás se občas cítí slabá a to je také v pořádku. Nic z toho ale neznamená, že jsme něco méně než ostatní. Já jsem důležitá úplně stejně jako ty a naopak… Setkávejme se a sdílejme naše příběhy, abychom se navzájem mohly podporovat, rozvíjet se a růst. My ženy máme úžasný dar intuice, dar dělat věci krásné a celkově tvořit. Setkávejme se, podporujme se v tom a tvořme. V tom je naše síla.
Kurzy a konzultace.
Přemýšlím nad tím, že bych dělala kurzy zaměřené na sebepoznání skrze malování. Bylo by to asi na čtyři hodiny pro šest žen. U této metody nejde o to umět malovat. I kdybyste udělaly na papír jednu kaňku nebo čáru, vše má svůj význam. Hlavní síla je ve sdílení svého příběhu a v nadhledu, který nám mohou ostatní poskytnout, a v porozumění. Netuším, jestli by o to byl vůbec zájem, takže zatím ještě zůstávám u plánů. Ale doufám, že by o to zájem být mohl. Také mě napadlo dělat to občas i formou víkendového pobytu. Malovat někde na chatě v přírodě. Malovat, sdílet a relaxovat a nacházet odpovědi na své otázky.
Také přemýšlím nad osobními konzultacemi po Skypu. Jednalo by se o poskytnutí určitého nadhledu na některé situace nebo osoby, které řešíte ve svém životě a nevíte třeba, proč se vám dějí některé věci. Mohli bychom probrat endometriózu, ale i partnerské vztahy, vaše postoje, proč se nemůžete hnout z místa ve svém životě, kde je váš potenciál a další. Můžete mi prosím napsat, jestli byste o něco takového měli zájem?
Budu se těšit a přeji vám krásný den s úsměvem. Děkuji!
Veronika
20 srpna, 2018 @ 5:32 pm
Evicko, moc krásný článek! Je úžasný, když se silný ženy scházejí, dodávají si odvahu, sílu, pomáhají si..sama bych něco takového v životě moc potřebovala, ale mám pocit, že spousta žen v mem okoli cítí určitou rivalitu k ostatním ženám, proto si možná až tak nerozumíme..
Konzultace a terapie malováním zni parádně, stoprocentně bych se na neco takového moc ráda prihlasila! ? děkuji za krásné čtení 🙂
evazenamcz
1 října, 2018 @ 3:54 pm
Ahoj Veru. To se krásně čte. Určitě Tě ráda poznám na některém mém kurzu. Zatím řeším birokracii kolem toho, ale věřím, že vše má svůj správný čas a těším se na to. Až budu s kurzy začínat, tak se otom určitě dozvíš na mém Instagramu: @evazenamcz. Přeji krásný den s úsměvem. Já