Touha cestovat

S mojí rodinou jsme nikdy nikam moc necestovali. Pamatuji si, že jsme byli akorát kdysi v Zábřehu. Pak když mi bylo asi 12 let jsme byli na Malorce. Když mi bylo asi 15let, tak jsme byli dvakrát v Chorvatsku autem a vezli si s sebou jídlo. Taková ta klasika jako všichni asi.

Rodiče nelyžují, takže na horách jsme byli jednou na víkend, ale nesetkalo se to moc s úspěchem, takže už jsme pak nikam nejeli. Já jsem se učila lyžovat na základní škole, když jsme jeli v 7 třídě na lyžařský kurz. Lyžování mi moc nešlo, ale moc mě to bavilo, tak jsem pak jela se spolužačkou znovu, když jsme byli v deváté třídě na lyžařský kurz znovu se třídou ,,sedmáků”.

Možná proto, že s námi rodiče nikdy moc necestovali, tak mě to vždycky lákalo a možná i proto jsem z toho měla i trochu obavu. Je ale pravda, že kdykoliv jsem mohla, tak jsem jela a bylo mi jedno kam.

Moji rodiče pochází z vesničky Okrouhlá. Mamka si ze mě dělá legraci, že když nevydržím moc dlouho na jednom místě, tak to bude asi proto, že tu jejich vesnici prý zakládali romové, kteří si stavěli stany a obytné vozy do kruhu a proto se ta vesnice jmenuje Okrouhlá. No a že asi v sobě mám tu krev těch kočovných romů. Hodně mě to pobavilo, když to říkala. Já se svou alergií na slunce.. haha… Že by nějaký skrytý gen po pra pra pra předcích? Je to možné. Proč ne, že?

Když jsem podnikala, tak jsem na cestování neměla moc času, ale když byla možnost, tak jsem letěla s kamarádkami do Londýna, jeli jsme s přáteli do Chorvatska, do Itálie atd.

Vždycky jsem si ale chtěla vyzkoušet jaké je to žít v cizí zemi a tak jsem s podnikáním ,,sekla“ ( jeden z důvodů byl i syndrom vyhoření a to, že jsem zjistila, že jsem nemocná) a jela ve 32 letech na rok na Nový Zéland, kde jsme žili půl roku v autě a teď plánuji si koupit dodávku, upravit na bydlení a postupně procestovat Českou republiku a Evropu.