Co předcházelo mé diagnóze

Co předcházelo mé diagnóze 

To jak u mě všechny potíže začaly je důležité hlavně kvůli souvislostem. Doktoři se stále dohadují, jestli jde o hormonální nebo autoimunitní nemoc. Vzhledem k tomu, jak to celé propuklo u mě, se přikláním k té autoimunitě. Z článku jistě pochopíte proč.

Kdy začaly moje potíže:

Všechno to začalo v roce 2013. Sice miluji trojku jako číslici a 13 je mé šťastné číslo, ale tenhle rok se opravdu nepovedl. Rok 2013 byl pracovně velmi náročný. Starala jsem se o chod salonu krásy, školila kurzistky na svých rekvalifikačních kosmetických kurzech a pak měla ještě svoje klientky na kosmetiku. Aby toho nebylo málo, tak jsem ještě řešila rekonstrukci bytu. Přiznávám, že jsem byla v zápřahu 12h denně a žila v podstatě na čokoládě a kávě.

Není se tedy čemu divit, že se mému tělu nelíbilo, jak s ním zacházím. Střídaly se mi angíny se záněty dělohy a vybrala jsem za ten rok 9 krabiček antibiotik. Tenkrát už jsem věděla, že se mi tím snaží moje tělo říct, ať víc odpočívám, ale ještě jsem s tím neuměla víc pracovat. A taky jsem si tehdy naivně myslela, že doktoři vědí, co dělají.

Zajímavé bylo, že jsem měla záněty dělohy, i když jsem partnera zrovna neměla. Chodila jsem od jednoho gynekologa ke druhému, a buď se na mě dívali jako na blázna, nebo si mysleli, že jim lžu a že to asi pěkně střídám, když mám pořád záněty. To fakt člověku nepřidá, když máte problémy a nevíte reálně proč a hledáte odpovědi a lékaři se na vás dívají skrz prsty. Neříkám, že jsem jeptiška. To vůbec nejsem, ale v té době jsem byla s někým třeba čtyři měsíce, pak půl roku sama atd.… Je mi jasné, že kvasinky jsem měla i kvůli všem těm antibiotikům, což dělalo z celé situace začarovaný kruh. Doktoři to ale viděli jinak.

Zachránila mě moje nová gynekoložka:

Měla jsem veliké štěstí v tom, že moje obvodní lékařka mě poslala za svou spolužačkou, naprosto úžasnou gynekoložkou. Když jsem k ní přišla, už jsem na tom nebyla psychicky moc dobře. Mluvila jsem o tom, co mi je a tekly mi slzy. Říkala jsem, že se vůbec nepoznávám a že to vůbec nejsem já. Že jsem citově labilní a že už jsem přemýšlela, že bych podle rad ostatních doktorů asi měla navštívit psychiatra. Dodnes si pamatuji, jak jen s ledovým klidem zvedla hlavu a zeptala se: „Jak dlouho to máte?“ Odpověděla jsem: „Asi rok.“ Ona: „Hmm, tak to buďte v klidu. Nikam nechoďte. Já jsem to měla 8 let a vyzkoušela i ty antidepresiva.  Moc dobře vím, o čem mluvíte, byla jsem na tom stejně jako vy. Počkáme na výsledky testů. Ale jestli se potvrdí to, co si myslím, tak se nebojte. Přeléčíme to a bude to dobré.“ Slyšet její slova pro mě tenkrát znamenalo obrovskou úlevu.

Ureaplasma:

Testem z menstruační krve se zjistilo, že mám masivně ureaplasmu. To je bakterie, kterou má každý člověk žijící sexuálním životem, ale potíže dělá jen někomu. Tahle bakterie se vyskytuje v děloze a s menstruační krví se dostane do pochvy, kde změní mikroklima a způsobí zánět. Důležité je, že ureaplasma postupně napadá nervový systém. Právě proto jsem měla pocit, že jsem psychicky labilní. Je to něco podobného, jako když člověka kousne nakažené klíště.

Maminka mé gynekoložky je psychiatrička a několik let se obě v názorech rozcházely. Nakonec maminka poslala k té mé gynekoložce pacientku s příznaky ureoplasmy. Paní gynekoložka pacientku přeléčila, a ta je úplně bez antidepresiv.

U mě všechny problémy vypukly, když jsem vybrala několikery antibiotika. Problém ale byl, že se ureaplasma většinou léčí právě silnými antibiotiky. A tak moje cesta polykání prášků pokračovala.

Naštěstí je moje tělo chytré a tak začalo ta silná antibiotika odmítat. Jsem alergická na Azitromycin, Eritromicin, Doxycyklin a Penicilin. Po té co můj organismus začal antibiotika odmítat, mi moje gynekoložka řekla, že mi už na ureoplasmu nemá co napsat. Naštěstí je to úžasná a vnímavá žena, která mi doporučila Ayurvedské čaje – Gauri a Shatawari a doporučila, už v průběhu návštěv u ní, omezit nebo úplně vysadit lepek, laktózu a určitě omezit také cukr.

Když mi řekla, že ureaplasmu už nemá čím léčit, odpověděla jsem jí, že to nevadí, že se pokusím vyléčit sama a za půl roku přijdu a uvidíme.

Po půl roce jsem měla z masivní ureaplasmy zcela běžnou a všechny testy v normě. Doktorka se divila, jak jsem to udělala a já jí řekla, že mi pomohly ty čaje a změna stravy, jak mi radila.

Začaly problémy s trávením a bolesti při sexu:

Po vybrání 9 krabiček antibiotik v jednom roce jsem na tom nebyla moc dobře. Začala jsem mít problémy s žaludkem, s vyprazdňováním a občas s angínou. Tentokrát už jsem ale nešla pro antibiotika a léčila se odpočinkem a česnekem, přírodním antibiotikem, které mi zabírá a moc mi pomáhá. Šla jsem také navštívit imunologa, který mi tvrdil, že testy mám v pořádku. Když jsem se ho ptala jak je to možné poté, co jsem vybrala 9 různých druhů antibiotik, taky se divil.

V té době se u mě objevily bolesti při pohlavním styku. Ze začátku to bylo pouze tehdy, když byl partner hluboko a bylo to jako by vás někdo píchnul jehličkou. Postupně se to ale zhoršovalo a nakonec byly bolesti natolik obrovské, že se pro mě pohlavní styk stal naprosto nesnesitelným.

Hledala jsem příčinu mých potíží:

A tak začalo moje hledání příčiny, proč mi není dobře. Prošla jsem si vyšetřením na gastru, kolonoskopií, sono břicha atd. a nikde nic nenašli. Obvodní lékařka mi řekla, že to bude asi psychický problém a doporučila zajít k psychiatrovi. Po zkušenostech s gynekologickými problémy, kdy mě také posílali na psychiatrii, a přitom jen nemohli najít jejich příčinu, jsem ale cítila, že spojitost s psychikou to tak úplně mít nebude, že to je fyzický problém.  Tak jsem dala na svou ženskou intuici a hledala dál.

Je pravda, že už v té době moji gynekoložku napadla endometrióza, jako původce mých potíží. Ale já měla pocit, že zažívací problémy nemohou mít spojitost s gynekologickým problémem, protože jsem o endometrióze ještě nic nevěděla. Z krevního testu mi navíc endometrióza vyšla neprůkazná, tak jsem tuto variantu zavrhla.

A tak jsem hledala všude možně, ale nikde nic nezjistila. V té době jsem úplně vysadila obiloviny a laktózu. Bylo to někdy ke konci roku 2014 a začátkem roku 2015.

V roce 2015 jsem se rozhodla, že už mě nebaví běhat po doktorech, kteří se na mě dívají jako na blázna, který si vymýšlí.  A že mi samoléčení sice částečně pomohlo, ale ne úplně. A tak jsem se objednala na laparoskopii.

Jaká byla diagnóza, a co následovalo dál, se dozvíte v dalším článku a videu…