Endometrióza je nemoc potlačeného hněvu

Čím víc mě endometrióza vede k sobě samé, tím víc poznávám, co všechno mě přichází naučit. Endometrióza je často spojována s ženskostí, ale mě vedla trošku jinou cestou… První a velmi důležité sdělení bylo, že si mám vyřešit svůj vztah k mužům a problém s přijetím mužů ve svém životě. Další a velmi zásadní sdělení bylo, abych si porovnala sebehodnotu.

Až dnes po pěti letech se dostávám mnohem hlouběji k tomu, co mi endometrióza přišla sdělit. Největší dar této úžasné nemoci je, že mě vede víc a víc k sobě samé a za to jí budu vždy vděčná. I když cítím, že se mnou už zcela úplně není, tak se mi nedávno zase objevila bolest v podbřišku. Tento článek je o mém prozření.

Odmítání tématu ženství?

Co to, do prdele, znamená mít problém s ženstvím? Vždyť jsem žena, ne? Mám prsa, yoni a vím, že jsem žena. Na začátku jsem se ptala sama sebe a neviděla jsem souvislosti. Nedávalo mi to smysl a nevěděla jsem, co mám hledat a kde jsou moje odpovědi.

Pravdou je, že čím víc něco odmítáme, je to velmi často to, co nejvíc potřebujeme. Což ale neradi slyšíme, že ano? Tímto tvrzením Tě možná naštvu. Já vím. Taky mě to na začátku štvalo. Všichni mi říkali, že mám problém někde v oblasti ženství, ale já to neviděla.

Někdy se ptám sama sebe, ale odpověď nepřichází. Odpověď se mi totiž ukáže až v okamžiku, kdy moje podvědomí ví, že jsem na ni připravená. Je tedy v pořádku, pokud to teď necítíš nebo nevidíš. Naše podvědomí nežije ve stejném čase jako naše vědomá mysl. Naše vědomí žije v minulosti, přítomnosti a budoucnosti, ale podvědomí ne. A právě proto trvá někdy různě dlouho si některé věci zpracovat. Ale neboj, přijde to, až to přijde. Všechno má svůj čas. A třeba Ti tento můj článek a věci, na které jsem si přišla, pomohou.

Je důležité vidět souvislosti

Vnímám jako důležité tady zmínit, že endometrióza není o tom, že si vyřešíte jeden problém, jedno téma. Její sdělení a učení může obsahovat mnoho vrstev a někdy trvá různě dlouho si tyto věci zpracovat.

Já jsem měla pocit, že jsem na to na začátku přišla. Endometrióza mě přišla naučit přijetí mužů do mého života a porovnat si sebehodnotu. Jiná žena si zase přijde na to, že má odejít z náročné práce a živit se tím, co ji baví. Někdo jiný si řeší vztah s vnitřním dítětem. Někdo si porovná vnitřní rodinu. Jiná žena si porovná vztah s vnitřním mužem atd. … To všechno může být pouze začátek.

Já vím, že tohle se nečte zrovna lehce. Vím, že je to náročná nemoc plná bolestí a strachu
a velká většina žen to vnímá jako boj. Věř mi, že to vím. A také vím, jak může být bolestné, když děláš jednotlivé kroky k uzdravení a chceš věřit tomu, že po zpracování tohoto nebo onoho tématu, se přece už určitě uzdravíš. Já vím, že to často vede k frustraci a ztrátě naděje. Také jsem to zažila.

Věř mi, že z toho vede cesta ven. Věř mi, že všechno jde. Jen je to někdy delší cesta, než si představuješ.

Stanovování cílů na cestě ke zdraví

Mám pro Tebe otázku k zamyšlení: Je cíl, kterého chceš dosáhnout, zdraví? Pokud ano, tak popřemýšlej o tom, jestli je ten cíl dobře nastavený. Jde totiž o to, jestli právě zdraví je pro Tebe představitelným cílem. Pokud není, znamená to, že je to něco v co doufáš, ale máš pocit, že toho nemůžeš snad nikdy dosáhnout. A tímhle způsobem můžeš k cíli dojít jen stěží.

Tady bývá mnohem víc funkční nastavovat si menší cíle. Pokud dosáhneš menšího cíle, tak Tě to motivuje pro další cestu a nedochází k frustraci z toho, že to zase nefunguje.

Endometrióza je nemoc, u které není dobré stanovovat si cíle uzdravení. Velmi často se totiž stává, že si žena řekne, že na sobě začne pracovat, změní stravu, začne chodit na fyzioterapii a po roce je zklamaná, unavená a frustrovaná z toho, že jí není líp. Z hlediska psychosomatiky a toho, jak fungují nemoci to ani není možné. Uvědom si, že jsi třeba dvacet, třicet, čtyřicet let žila tak, že sis tím způsobila nemoc. Tím, jak jsi myslela, jak jsi se sebou zacházela, tím, co jsi jedla a vším, co jsi dělala, sis zadělávala kousíček po kousíčku na nemoc. Obrácení této destrukce může trvat i několik let. Může to trvat i rok, ale my si to tlakem na sebe často blokujeme atd.

Jestli je endometrióza učitelka něčeho, co je pro nás společné, tak je to určitě trpělivost. Všechno jde, ale chce to někdy čas. Netlač na sebe. Nádech a výdech a ber to postupně. Nic Ti neuteče. Všechno má svůj čas. Když se poženeš za uzdravením, tak je to o výkonu, a ne o léčbě. Dávej si čas i na integraci různých procesů. Aby se mohlo něco změnit, tak to někdy chce čas a třeba nedělat chvíli vůbec nic. Nic je někdy víc než veškeré něco.

Záněty v rámci procesu čištění 

Po vaginálním mapování před dvěma lety se u mě objevily záněty spojené s Ureplasmou. V této době se mi otevřelo téma ženské rodové linie, což je velmi důležité zmínit kvůli souvislostem. Věděla jsem, že se to může stát, protože jsem o tom byla na začátku terapie vaginálního mapování od Daniely Skálové poučená. Pomohly mi bylinné vaginální tamponky, a hlavně se nechat opečovávat od Daniely na dálku pomocí Reiky. Pak mi bylo hned dobře.

Vnitřně jsem si prožívala různá uvědomění. Jeden večer jsem seděla na posteli a tři hodiny v kuse jsem brečela. Přicházela mi různá uvědomění o mém dětství, o mámě, o ženské rodové linii. Byl to večer velmi bolestivý a plný „ajo“ momentů.

Potom následovalo období klidu, které jsem si dala na regeneraci a integraci všech poznání.

Na podzim 2021 mi začaly bolesti.

Prožila jsem si velký strach z toho, že se mi vrátila endometrióza. Nakonec šlo o nějaký zánět střev, což mě uklidnilo. Ale objevily se mi bolesti v podbřišku v období po menstruaci do ovulace, které se projevovaly tlakem v podbřišku.Hledala jsem nejdřív odpovědi u doktorů. Zjistila jsem, že můj hormonální profil je zcela vzorový a vše je v normě. Přemýšlela jsem, jestli to souvisí s ovulací, což je období, kdy by žena měla tvořit, ale to já dělám, takže tam byla také slepá ulička. Nemohla jsem na to přijít a bála jsem se, jestli to není další projev endometriózy.

Cítila jsem, že mám v sobě velký vztek. Šla jsem několikrát do lesa a křičela jsem, abych to ze sebe dostala a aby se mi ulevilo. Nestačilo to. Měla jsem pocit, že je toho ve mně tolik , že bych musela křičet alespoň měsíc v kuse, aby to pomohlo.

Byla jsem fakt nasraná. To je další fáze smutku, kterou jsem prožívala, když jsem si uvědomila, co jsem neviděla ve svém dětství. Najednou jsem díky tomu dostala úplně jiný náhled na sebe, své rodiče i své dětství. Prožívala jsem smutek, pak apatii a náhle se dostavil hněv. To byl ten tlak v podbřišku, který jsem cítila.

Ženská rodová linie a hněv

Na jednom kurzu jsme si zkoušeli různé ventily emocí a mě to najednou došlo. Když jsme měli dělat malou nasranou trucovitou holku, dupat u toho, říkat ne a vztekat se. Najednou jsem měla prozření. To je ono! Moje vnitřní dítě je strašně nasraný. Už dříve jsem na různých úrovních s vnitřním dítětem pracovala na různých terapiích, ale tohle byla zase další vrstva. V tomto případě to byla malá holka nasraná na svou mámu.

Došlo mi, že mě podbřišek dle cykličnosti bolí v období panny. To je období malé holky, která ještě nemenstruovala. Já jsem si ji vždy představovala jako třeba čtrnáctiletou, ale pak jsem si uvědomila, že holky přece někdy menstruují už kolem devátého roku života. Spojilo se mi to s tím, že ta panna je přece holčička a logicky, že mi ta bolest v podbřišku jen zrcadlí to moje nasrané vnitřní dítě. Vše najednou začalo dávat obrovský smysl.

Komplikované vztahy žen v rodě

Mozek malého dítěte funguje tak, že dítě některé věci a zážitky často vytěsňuje, protože ví, že rodiče potřebuje k tomu, aby přežilo. V rámci tohoto si v mozku dost věcí přetváříme, a tak často slyším větu: „Já jsem měla krásné dětství.“ Nebo: „Já mám s mámou hezký vztah.“

Ano. Všichni máme z dětství i krásné zážitky a cílem rodičů většinou nebývá dítěti ubližovat. Pozitivní emoce jsou nám dovolované, a tak si je plně prožijeme a mohou s klidem odejít. Tady jde spíše o to, aby sis pojmenovala ty věci, které Tě, kdy zabolely. Není nám totiž dovolováno projevovat negativní emoce. Nikdo nás nenaučil, jak s nimi pracovat, a tak jich máme v sobě většinou hodně. Jak to poznáš? To jsou ty zážitky, které se Ti první vybaví, jako nějaká křivda nebo nějaké trauma. A když si na ten zážitek vzpomeneš, tak cítíš zase ty emoce, co tenkrát.

Cílem by nemělo být vinit rodiče. Rodič vždy dělá jen to, co může, a tak je to v pořádku. Jde jen o to to vidět a dát si možnost si to zpracovat.  Negativní zážitky a neprožité emoce prožít a nechat odejít, aby Tě neovlivňovaly a aby se Ti s každým zpracováním ulevovalo. To ti bude zároveň dodávat potřebnou energii pro uzdravování.

Negativní emoce mají nízkou energetickou hodnotu a čím víc jich v sobě držíme tím méně energie máme. Emoce se nám ukládají do těla a pokud jich je v těle hodně, tak vzniká nemoc.

 Na cestě ke zdraví vidím jako zcela zásadní začít zpracovávat uložené negativní emoce.

Říká se, že nejkomplikovanější vztahy jsou otec a syn a matka a dcera. U bratra jsem to viděla. U druhých to vždycky vidíme, ale u nás samých je to těžší, protože nemáme nadhled.

S mamkou jsme měly vždycky hezký vztah založený na kamarádství. Když jsem si uvědomila, co všechno jsem neviděla nebo nechtěla vidět, tak to pro mě bylo o to bolestnější, protože jsem žila v představě, že náš vztah je prostě v pořádku. Samozřejmě, že vztah hezký máme, ale najednou jsem viděla i tu druhou stranu. V procesu léčení je vždy důležité vidět obě strany. Ve všem je polarita světla i stínu. Vše má pozitivní i negativní stránku a dokud nebudeme vidět a nepřijmeme i stíny, tak nikdy nemůžeme být zcela v rovnováze. 

Co si předáváme v ženské rodové linii?

Je neuvěřitelné to pozorovat. Všechno dává smysl. Máme narušené vztahy matka a dcera, protože moje babička byla vychovávaná svou babičkou. To znamená, že ji nevychovávala její pravá matka, takže tam vztah matka a dcera vůbec nebyl. Ano. Tohle byl pro mě velký „ajo“ moment.

Když to teď vím a vidím, tak si to mohu postupně začít zpracovávat, aby se mi ulevilo a abych to zahojila za všechny naše generace. Pokud je něco, co v ženské rodové linii nevidíš, tak to těžko můžeš začít léčit. Zjišťuj, jaké vzorce se tam mohou skrývat, jaké téma vás provází a co je Tvým úkolem vyléčit. Pomůžeš tím nejen jim, ale hlavně sama sobě.

Jakou metodu zvolit k čištění ženské rodové linie?

Metody, které mám vyzkoušené a souzním s nimi jsou rodinné konstelace, metoda EFT, různé vizualizace a nedávno jsem vyzkoušela metodu RUSH. Byla jsem zatím jen na jedné návštěvě, ale bylo zajímavé, že i když vědomě vím, že to chci pročistit, tak program RUSH je obrovsky silný a moje podvědomí se tomu brání. Ani za čtyři hodiny jsme to nepročistily.

Je zajímavé pozorovat, jak mám tendence od toho utíkat. Moje hlava vytváří různé konstrukty jako: „Tento druh terapie asi není pro mě.“ Nebo: „Ta terapeutka mi asi nesedla.“ Nebo: „Na mě ta metoda asi nefunguje.“ Vzhledem k tomu, že také pracuji s metodou EFT a vím, jak vše funguje, tak přesně vím, proč mám tyto tendence útěků sama před sebou. Je to jeden z nejzákladnějších programů a mozek nemá rád změny a má tendence se jim bránit. To je krásná ukázka toho, že jsem uhodila hřebíček na hlavičku, že jdu správným směrem a je důležité v terapii pokračovat, aby se to přeprogramovalo.

Teď si nechávám čas na integraci změn, které jsme nastavily za ty čtyři hodiny a až budu cítit, že mám zase energii, pak si domluvím další termín na metodu RUSH. 

Závěrem chci říct, abys věděla, že je to cesta. Cesta ke zdraví vede různými zákrutami a vždy je důležité neutíkat před sebou. Ptát se na otázky a odpovídat si. Ptát se a chtít vědět a pak dělat jednotlivé kroky k narovnání podvědomých programů spojených s potlačenými emocemi, protože to je na cestě ke zdraví zásadní.