Ženy s endometriózou: příběh Katky
Káťa (24 let) a její příběh s endometriózou:
Káťa začíná svůj příběh s endometriózou velkými bolestmi už od první menstruace ve 13 letech. Doktoři jí říkali, že je to normální. Když začala v roce 2015 pracovat, bylo jí 20 let. Bolesti měla jen při menstruaci, jinak ne, a proto to doktoři neřešili.
Káťa přešla k nové doktorce v létě 2017. Při vyšetření jí pohmatem zjistila nález na rektovaginálním septu, což je prostor mezi konečníkem a pochvou. Udělala se jí tam boule. Pravděpodobná diagnóza byla endometrióza, ale na ultrazvuku nic vidět nebylo. Káťa si začala hledat informace na internetu, a když zjistila, o co jde, rozplakala se a cítila se vyděšeně. Nejvíc ji děsilo, že by nemohla mít děti.
Díky starostlivosti Kátiny nové doktorky, která jí hned vypsala žádanku na laparoskopii, se přišlo na to, že je to opravdu endometrióza. Káťa nechtěla jít do nemocnice ve městě, ve kterém bydlí, tak se nakonec laparoskopické vyšetření posunulo o půl roku. V zimě 2017 nastoupila do jablonecké nemocnice a byla překvapená, že nález, který je zřejmý pouhým pohmatem, není vidět na ultrazvuku. Běžným ultrazvukem endometrióza totiž vidět není. Doktor při příjmu do nemocnice Káti řekl, že má obavy, že se ani při té laparoskopii nebude moct dostat k ložisku. Nakonec měl pravdu, protože se zjistilo, že má Káťa endometriózu prorostlou až do střeva, což je už na velkou operaci. Lékař měl obavy i ohledně velikosti nálezu, a proto Káťu okamžitě poslal na magnetickou rezonanci.
Výsledky magnetické rezonance ukázaly, že ložisko endometriózy zasahuje opravdu až do střeva. Káťa si měla ohledně výsledků zavolat, jenže jí je po telefonu nakonec nechtěli sdělit, takže celá vyděšená absolvovala rozhovor s lékařem. Při rozhovoru s doktorem se dozvěděla, že je to endometrióza, která je prorostlá až do střeva, že je to opravdu na velkou operaci, že je možné, že se to bude vracet atd. Lékař jí navrhl s operací počkat. Řekl jí, že se mu zdá jako hloupost brát kus střeva, když nemá problémy s vyprazdňováním. Navíc je zde vždy riziko, že by se endometrióza vracela, museli by ji pořád reoperovat a brát pokaždé kus střeva. Obavu měl i z toho, že neví, jak moc to bude akutní a že je možné, že by nakonec skončila s vývodem. Káťu dost uklidnilo, když jí řekl, že to neznamená, že by nemohla otěhotnět, že šance na otěhotnění tady určitě je. Ale stejně ji čekalo těžké rozhodování. Jít na operaci, nebo ne?
Na doporučení Káťa nastoupila k nové doktorce v Jablonci a zajímal ji její názor. Podle jejích slov nikdy u lepší doktorky nebyla. Když ji paní doktorka vyšetřovala, tak nemohla pochopit, jak Kátě mohli předchozí lékaři odebírat vzorky z čípku na analýzu, když je velmi obtížné se tam přes bouli dostat. Dokonce jí řekla, že tak přirostlé a zahnízděné je to tam několik let a zvětšuje se to. Doktorka měla speciální ultrazvuk a nesmírný soucit s Kátiným stavem. Na speciálním ultrazvuku byla endometrióza dokonce vidět, což i Káťu překvapilo. S viditelností je to u endometriózy pořád složité, hodně záleží na tom, jak je nález velký, kde je umístěný atd., ale v tomto případě endometrióza vidět byla.
Káťa si zjišťovala informace o stravě při endometrióze, protože vyčetla, že by to mohlo pomoct. Nikdy jí nedělala žádná strava problémy a z ničeho jí nikdy nebylo špatně. Mohla sníst kdykoliv cokoliv. Netrpěla průjmy, ale občas měla zácpu. Když se o tom bavila s maminkou, ta jí řekla, že má s průjmy Káťa problém celý život. Káťa tedy začala testovat své tělo. Změnu stravy řešila hlavně kvůli tomu, že měla endometriózu ve střevě a věděla, že musí chodit pravidelně na záchod, aby bylo vše v pořádku. Zjistila, že jí moc dobře nedělá laktóza, takže ji postupně vysadila, protože po mléce měla třeba tři dny problém s vyprazdňováním. Postupně zkoušela různé potraviny a zjišťovala, co jí dělá dobře a co ne. Ve velké míře omezila lepek, což šlo prý zcela pozvolna a přirozeně. Sladkosti prý nikdy nejedla v nějaké velké míře, takže tuto oblast stravy moc neřešila. Nejvíce změnu stravy řešila asi půl roku před tím, než otěhotněla.
Doktorka nabídla Káti hormonální léčbu, ale Káťa nechtěla. Vlastně ani doktorka tomu nebyla nakloněná a nabídla další variantu. Vaječníky a dělohu měla Káťa v pořádku, takže by s přirozeným otěhotněním neměl být problém. Navíc jí doktorka řekla, že těhotenství ženám s endometriózou také pomáhá nemoc zmírnit nebo se jí zbavit. Káťa se rozhodla poslechnout svoji intuici na operaci zatím nejít a začala se raději pokoušet o miminko. Zhruba do roka se jí opravdu podařilo otěhotnět přirozenou cestou. Dokonce, když byla Káťa v pátém měsíci, tak jí na prohlídce doktorka řekla, že se díky těhotenství vyléčila, protože ten nález už nenahmatala a ani na ultrazvuku nebyl vidět. Přestala také krvácet z konečníku, předtím z něj vycházely krvavé hleny. Těhotenství ji vyléčilo.
Že se jí podařilo otěhotnět, přikládá Káťa tomu, že změnila stravu půl roku před otěhotněním. Tři měsíce před otěhotněním brala podpůrné léky na otěhotnění, které měla z lékárny a dva měsíce před otěhotněním na to úplně přestala myslet. Přestala to řešit. Vysadila i léky na otěhotnění, neřešila, kdy má mít ovulaci. A v tu chvíli se to podařilo. Sama říká, že ji to vlastně překvapilo, protože to nečekala. A bylo to krásné překvapení.
Káťa se trochu obává porodu a první menstruace po porodu. Strach má z toho, že bude mít zase bolesti. Ví, že nejvíc tyhle věci ovlivňuje psychika, takže teď s tím pracuje. Zároveň sama ví, že i rozhodnutí otěhotnět přirozeně mělo taky hodně společného s jejím nastavením. Jinou možnost si totiž ani nepřipouštěla. Celým svým srdcem věděla, že otěhotní přirozeně, a proto ví, že se tyhle věci dají myšlením ovlivňovat. Je vděčná, že manželova maminka jí v těchto chvílích psychicky velmi pomáhá a pomáhala jí celou dobu. Podporovala ji v tom, že jí řekla, že také cítí, aby na tu operaci nešla, že ví, že bude vše v pořádku. Vyložila Káti karty a řekla jí, že otěhotní bez problémů a že budou mít dvě děti. Nejdřív chlapce, pak holčičku. Nelitovala ji, ale pomohla jí s nastavením vlastní mysli směrem k pozitivnímu myšlení.
V těhotenství si stravu nějak přehnaně nehlídá. Má teď víc chuť na sladkosti, tak si je dopřává. Termín má aktuálně 7. 1. 2020 a miminko má správnou polohu, takže doufá, že bude moct rodit přirozeně. Každý rok na Vánoce stresuje a řeší, aby bylo všude naklizeno a upečeno. Letos bude mít na Vánoce před porodem a tak ví, že bude víc odpočívat. Sama se smála tomu, že to určitě není náhoda, že ji ten malý má naučit odpočívat a nestresovat kolem Vánoc. Zajímavé je, že v době, kdy Kátě zjistili endometriózu, jí zemřel děda a malý se má narodit v období kdy se narodil i děda, což Káťa taky nepovažuje za náhodu. S dědečkem měla Káťa velmi pěkný vztah. Navíc taky už mají pro děťátko i jméno, které dlouho nemohli vybrat. V den, kdy Káťu napadlo jméno Kryštof, jí maminka jejího manžela napsala, že takto se měl původně jmenovat Kátin manžel, ale nakonec mu toto jméno nedali a pojmenovali ho Filip. Kryštof bylo jediné jméno, které se hodilo k jejich příjmení, líbilo se Kátině mámě a navíc ta shoda s manželem. Vše to do sebe zapadlo, vše je jak má být.
Vzkaz holkám s endometriózou od Káti:
Důležité je se z této diagnózy nezbláznit a začít řešit problém v sobě, nastavit vlastní mysl tím směrem, jakým se chcete ubírat. Já měla v hlavě představy, které se mi do roka vyplnily. Věřím tomu, že všechno se děje z nějakého důvodu. A vše co se stane, se stát má.
Foto by: Klára Vohrnová www.klaravohrnova.cz, IG: @klaravohrnova_fotografka
Foce na zámku v Boskovicích a fotka je scválena ke sdílení na tomto webu od NPÚ Kroměříž
