Ženy s endometriózou: příběh Denči
Denisa (26 let) a její příběh s endometriózou:
Denisa měla celý život obrovské menstruační bolesti. Mnohokrát se stalo, že kvůli tomu nemohla jít do školy, protože ani nedokázala vstát z postele. Jediné, co na to pomáhalo, byl Algifen. Vybavuje si, že občas měla menší bolesti při sexu, ale protože doktoři tomu nepřikládali váhu, tak si myslela, že je to normální. Na jiné příznaky endometriózy si nevzpomíná.
Všechno začalo někdy na přelomu dubna a května roku 2017. Denisu doktoři léčili se zánětem močového měchýře kvůli častému močení a bolestem. Příznaky tomu odpovídaly a antibiotika zabrala, ale po třech týdnech se to celé opakovalo. Doktoři si ji přehazovali jako „horký brambor“. Na letní dovolené s babičkou se její stav velmi zhoršil. Na konci léta šla proto znovu k lékaři, udělali jí ultrazvuk a znovu dostala antibiotika na zánět močového měchýře, protože na ultrazvuku údajně nic nebylo. Denisa tomu nechtěla věřit, ale přece jen souhlasila s dalšími antibiotiky. Ta ale nezabrala.
Je s podivem, že Denise ani nevzali krev, aby si ověřili, zda je opravdu někde v těle zánět, protože to by z testu krve bylo patrné. Denisa se nenechala odbýt a naléhala na doktora, že přece není možné, aby měla pořád tak obrovské bolesti a že to přece musí mít nějaký důvod. Doktor jí řekl o vzorek moči, a když jí ho pak ve zkumavce ukázal, tak jí řekl, že moč je čirá a to znamená, že jí nic není. Denča se doktora ptala, jak je tedy možné, že má pořád bolesti. Doktor reagoval otázkou, jestli má bolesti například i při sexu. Když mu Denča odpověděla, že ano, ale nejen při sexu, že bolesti má teď stále, tak jí řekl, že to bude gynekologický problém a že má pravděpodobně nějakou pohlavní nemoc. Denča z toho byla v šoku a hned šla ke gynekologovi. Vzhledem k tomu, že chodí na pravidelné kontroly, při kterých by se na pohlavní nemoc určitě přišlo, gynekolog jí oznámil, že v tomto ohledu může být klidná. Z testů bylo také patrné, že je zdravá. Když ji ale gynekolog prohlížel ultrazvukem, zjistil, že má na močovém měchýři nález asi dva centimetry velký, ale nedokázal určit, co to je. Takže Denisu poslal do nemocnice na cystoskopii. Zajímavé je, že na urologii nález nikdo neviděl, i když tam byla několikrát. Došlo to až tak daleko, že když si v práci dělala čárky, aby zjistila, kolikrát jde na záchod močit, došla k číslu 36 za osm hodin.
Po cystoskopii si nikdo z doktorů nevěděl rady. První verze že jde o mimoděložní těhotenství, se naštěstí nepotvrdila. Primář, kterého zavolali, říkal, že se s něčím takovým zatím nesetkal. Denisu poslali do nemocnice na urologii. A z urologie ji poslali opět na gynekologii, protože si s tím opět nevěděli rady. Šla tedy zpět ke svému gynekologovi, který jí dal znovu žádanku do nemocnice, konečně přímo na gynekologické oddělení.
V březnu 2018 se Denisa dostala na gynekologii ve fakultní nemocnici přímo k panu docentovi kliniky, který jí udělal ultrazvuk a řekl jí, že má pravděpodobně endometriózu. Denča byla překvapená, že to dokázal takto určit, aniž by to viděl fyzicky a navíc, když všichni ostatní doktoři si s tím nevěděli rady. Doktor ji ujistil, že toho už viděl opravdu hodně. Nález byl na močovém měchýři, v pochvě a na střevě. A hlavně – doktor Denise oznámil, že všechna ložiska endometriózy musí hned odstranit. Denisa endometriózu znala, protože ji měla její kamarádka, která se snažila otěhotnět, nešlo to a ona z toho už začínala být zoufalá. První, co Denču napadlo, bylo, že doufá, že endometriózu nemá, protože si to automaticky spojila s tím, že bude mít problém otěhotnět. Denča se rozbrečela, ale doktor ji uklidnil, že to nemusí nutně znamenat, že bude mít problém otěhotnět.
Po operaci, v květnu 2018, se měla probudit na jednotce intenzivní péče, ale k jejímu překvapení se probudila na oddělení IPCHO, které je údajně specializovanější než JIP. Řekli jí, že do dvou dnů ji pravděpodobně přesunou na JIP. Nakonec ležela na tom specializovaném oddělení místo dvou dnů sedm. Potom ji přesunuli na normální pokoj, kde byla dalších šest dnů, protože bylo důležité hlídat střevo po operaci, aby neprasklo. Po třinácti dnech ji pustili domů s vývodem, který Denča zvládala úplně v pohodě. Po týdnu doma se cítila lépe a šla na procházku, protože bylo léto a hezky a už nechtěla ležet doma. Jenže po návratu domů se jí udělalo hodně zle, začala zvracet, dostala horečku a měla velkou zimnici. Hned ráno jela do nemocnice a tam jí řekli, že je nejspíš problém se stenty, které jí kvůli operaci močového měchýře zaváděly do ledvin, aby se ledviny neporanily. Na to si Denča velmi živě vzpomíná dodnes, protože jí je zaváděli ráno před operací. Pak jí doktor řekl, že se to má dělat při uspání a nechápe, proč ji takto trápili. Denča prý takovou bolest snad ještě nezažila a už by na to nikdy bez uspání nešla. V nemocnici zjistili, že dostala zánět do ledviny a močovodu. Nasadili jí antibiotika, vyměnili stent v ledvině a poslali domů s tím, že kdyby jí teplota stoupla nad 38,5 °C, tak okamžitě musí přijet zpět do nemocnice.
Večer jí teplota stoupla na 38,7 °C, ale protože nechtěla jet do nemocnice, tak šla spát a doufala, že se to zlepší. Ráno po probuzení se to zhoršilo a měla teplotu 39,3 °C. Než její mamka vylezla před dům vyvenčit pejska, aby ji pak zavezla do nemocnice, tak jí teplota stoupla na 39,8 °C. Teplota se zvýšila během deseti minut, takže maminka na nic nečekala a zavolala záchranku, protože Denča se nemohla už ani pohnout. Měla šílené bolesti. V nemocnici jí řekli, že má zánět i v té druhé ledvině, že doktorka si toho ten předešlý den nevšimla. Řekli jí, že stent jí nebudou měnit, ale nasadí jen antibiotika, která na to pomůžou. V nemocnici ji umístili na pokoj na gynekologickém oddělení. Denča byla ráda, protože už tam znala sestřičky. Mimochodem, jedna speciálně pro ni byla a vždycky bude andělem – oporou, kterou Denča v nemocnici tolik potřebovala. Měla tam každý den rodinu, teď už manžela i přátele, ale právě i sestřičky jí moc pomáhaly.
Čtyři dny nemohla jíst, trápily ji vysoké horečky a stále zvracela. Potom jí udělali CT, protože se jim něco nezdálo, a zjistili, že se jí tvoří nějaký útvar na vaječníku. Naštěstí to do dvou dnů zmizelo a nikdo jí neřekl, co to přesně bylo, nejspíš asi cysta.
Antibiotika ale nezabírala, její tělo už je odmítalo. Z přemíry užívání antibiotik měla alergii na mnoho složek v nich a ta, které brát mohla, jí nezabírala na zánět. Doktoři nevěděli, co s tím mají dělat. Jeden den se dokonce Denči stalo, že dostala nějakou svalovou křeč do obličeje a nedokázala ovládat pusu, celou tvář i hlavu, takže k ní zavolali neurologa. Nakonec zjistili, že to byla latentní tetanie nebo alergie na ten „koktejl“ antibiotik, které užívala. Horečky nakonec odezněly, ale stenty v ledvinách jí nechali a vyndávali je v srpnu 2018, když už bylo jasné, že je vše zahojené.
Nakonec při operaci zjistili, že nález měřil 3,5 cm. Po operaci jí řekli, že jí museli vzít kousek močové trubice a sešít, protože to tam bylo tak prorostlé, že s tím už nešlo nic jiného dělat. Ze střeva jí vzali 1cm a nález v pochvě taky odstranili. Po operaci měla Denča již výše zmíněný vývod z močové trubice. Ale vše nakonec dopadlo dobře.
Léčba?
Těsně po operaci jí řekli, že jí píchnou injekci s Dipherelinem, což způsobí, že nebude tři měsíce menstruovat a bude tedy v umělém přechodu. I když jí úplně nevysvětlili, proč je to nutné, tak nakonec souhlasila. Denisa doteď nechápe, proč injekci dostala, když byla na operaci a endometrióza se odstranila. Jejich vysvětlení: „Aby se zničily zbytky endometriózy…“, jí moc smysl nedávalo. Denča říká, že kdyby se v té situaci ocitla znovu, už by si to píchnout nenechala. Umělý přechod se projevoval šíleným pocením, což zrovna v létě bylo opravdu nepříjemné. Měnily se jí nálady a nedalo se to ovládat. Říká, že v té době byla často naštvaná, protivná a někdy až zlá. Menstruaci dostala naštěstí hned po těch třech měsících.
Začala si číst více o bylinkách a věděla, že hormonální antikoncepci, kterou jí doporučovali lékaři, už nechce, protože ji neužívala skoro sedm let a nechtěla s tím znovu začínat. Začala užívat lichořeřišnici, echinaceu a další bylinky a nemusela si pak dávat Algifenové kapky tak často. Přemýšlela nad změnou stravy, ale nedokázala se vzdát pečiva a dalších potravin. Snažila se tedy omezit aspoň ty věci, které se při endometrióze nedoporučují. Denča nejí maso, protože jí nechutná a i kvůli zvířatům. Po operaci měla na maso občas chuť, ale jak rychle to přišlo, tak rychle to odeznělo. Jen občas si přece jen něco malého dá. Jednou byla u paní, která dělá čínskou medicínu, ale to ji neoslovilo, takže tam pak už nešla. Na semináři u Gabriely Tuatti se dozvěděla mimo jiné i to, které bylinky je dobré při endometrióze užívat.
Doktoři jí doporučili, aby do půl roku otěhotněla a pokud se to nepodaří, tak by ji hned poslali na umělé oplodnění. Denisa si ale nechtěla dát takové ultimátum, pro psychiku to určitě není dobré. Nechali tomu s partnerem volný průběh, stejně jako před operací, a pak na to časem přestala aspoň trošku myslet, protože plánovali svatbu. Zaměřila svou pozornost na svatební přípravy a najednou se to podařilo. Termín porodu má 25. 2. 2020. Teď prožívá to krásné období a těší se na miminko.
Vzkaz holkám s endometriózou od Denči:
Holky zlaté, vím, že občas to hrozně bolí, fyzicky i psychicky, to snad ještě víc. Ale nevzdávejte to, ať je váš cíl jakýkoliv. Jsme ženy, jsme silné, jsme tu jedna pro druhou a zvládneme, cokoliv chceme, respektive, co si přejeme. Za každým mrakem vždycky vyjde slunce.
Foto by: Klára Vohrnová www.klaravohrnova.cz, IG: @klaravohrnova_fotografka
Foce na zámku v Boskovicích a fotka je scválena ke sdílení na tomto webu od NPÚ Kroměříž
