Vzkaz všem ženám

Často mi píšete o svém trápení. Ptáte se mě a chcete pomoct:

„Jak to mám udělat, aby můj přítel slyšel to, co říkám a pochopil, co je to endometrióza?“

„Proč mě nikdo nemá rád?“

„Moje máma se ke mně nechová hezky. Vždycky, když přijedu na víkend, tak se jen starám o sourozence. Uklízím, peru, žehlím, hraji si se sourozenci, ale ona to neocení a ještě je na mě zlá.“

„Ve škole mě zesměšňují a říkají, že jsem hypochondr. Nechápou mě. Neví, jaké to je mít endometriózu.“

„Můj přítel se o endometrióze nechce nic slyšet a je naštvaný, že jsem pořád unavená, že s ním nemůžu spát atd. Co mám dělat?“

Ať už přemýšlím nad otázkou šikany, domácího násilí, nemocí anebo třeba jen vlastního trápení s nadváhou, tak vše se točí kolem vlastní sebehodnoty!

Vlastní sebehodnota.

Já vždycky říkám, že by nebylo trapitelů, kdyby nebylo trpitelů. To znamená, že druhý člověk jde vždy jen tam, kam ho pustíme. A to je veliká pravda. Pokud muž bije svoji ženu, tak je důležité si uvědomit, že je to vzájemná interakce. Nikdo nemá právo vztáhnout ruku na druhého člověka. Za tím si stojím. Pokud se na to ale podíváme z psychologického hlediska, tak ta žena má vždy na výběr. Kdykoliv může odejít nehledě na okolnosti. Cokoliv je lepší než se nechat bít.

Je zajímavé, že z praxe vyplývá, že když se při rozvodu rodičů ptají dětí, se kterým rodičem chtějí zůstat, tak si malinké děti vybírají násilnického rodiče. Proč? Protože podvědomě je ten tyran silnější a tedy schopen se o dítě lépe postarat (to jsou všechno podvědomé procesy v malinkých hlavách dětí). Člověk by řekl, že se to zdá být nesmysl, ale je to tak.

Pokud si nevážím sama sebe, tak se začnu přejídat, protože mám pocit, že nejsem dost dobrá, tak proč by mi mělo záležet na váze a zdraví? Pokud si nevážím sama sebe, tak dovolím ostatním, aby se mnou zacházeli tak, jak si myslím, že si zasloužím. A to může být pohrdání, odsuzování anebo násilí.

On mě neslyší!

Pokud máte trápení a váš partner nebo vaše rodina to nechce slyšet nebo mají tendence váš stav zlehčovat, tak je to výzva pro vás. Proč vás neslyší? Mluvíte příliš potichu? Bojíte se jim to říct? Bojíte se jejich reakce?

Že nás druzí neslyší, zase zrcadlí jen náš vnitřní stav. Že se bojím o něčem mluvit, způsobí, že to druzí nebudou chtít přijmout. Postavte se sami za sebe a rozhodněte se vnitřně, že o tom budete mluvit a že chcete, aby vás partner nebo příbuzní slyšeli. Pak to přijmou mnohem snáz.

Pokud druzí zlehčují váš stav, tak je to možná tím, že máte sami pocit, že si nezasloužíte opravdovou pozornost. Máte pocit, že oni mají asi pravdu, že si pořád na něco stěžujete, že jste hypochondři atd. Nevěříte sami sobě. Nikdo jiný kromě vás ale nemůže vědět, co cítíte! Oni nejsou vy! Nemají pravdu. Vaše pocity jsou důležité. Važte si sami sebe a dovolte si svoje pocity projevit na plno.

„Sprosté“ slovo sebeláska.

Vím, že spousta lidí už je na toto slovo alergická. Ale víte proč bychom ho měli slýchat téměř denně? Jsme generace vychovaná v tom, že to nesmíme dělat, na sebe se nesahá, raději mlčet. Říkají nám, že na to nejsme dost dobří, že na to nebudeme mít nikdy dost peněz a ať raději neriskujeme. To vše máme za spoustu let zakódované v mozku. Pojďme to překódovat.

Je dokázáno, že když dáte do dvou skleniček vodu a jednu z nich dáte do jedné místnosti a budete na ni křičet a nadávat jí, tak po vypaření vody a zaschnutí budou její krystaly velmi ostré a špičaté. Když na druhou sklenici v druhé místnosti budete mluvit vlídně a chválit ji a lichotit jí, tak po zaschnutí budou její krystaly krásně oblé a jemné.

Kojenci jsou tvořeni z 85 % z vody a dospělý člověk z 50 %. Jaká slova v životě slyšíme, ta v nás rezonují a ovlivňují nás. Proto je potřeba vlídná slova slyšet velmi často. Téměř celý život slyšíme to negativní, a proto je potřeba to pozitivní slyšet možná dvakrát tolik, abychom to překódovali. Proto je sebeláska tak důležitá.

Pokud si vážíme sami sebe, tak nenecháme nikoho, aby nám ubližoval. Slovně ani jinak.

Co se máme naučit?

Nemoci jsou našimi velkými učiteli. Myslím si, že ve většině případů nás má nemoc naučit vážit si sebe samých. A nejen nemoci, ale právě druzí lidé, kteří se k nám nechovají s úctou, k nám přicházejí jako učitelé naší vlastní sebehodnoty.

Pokud je někdo „tyranem“, tak tak většinou činí z nějaké vlastní frustrace, vnitřního nesouladu a strachu. To toho člověka neomlouvá, ale je dobré si to uvědomit, abychom se s tím mohli lépe vypořádat. A pokud toto víme, tak ho můžeme přijmout jako učitele a učit se s tím pracovat a vypořádávat. Ustát si situace, kdy nám nevěří nebo má tendence nás ponižovat. Můžeme se třeba rozhodnout nedávat mu svou energii tím, že se rozčílíme. Můžeme ho pohladit a obejmout. Můžeme se třeba jen usmát a odejít. Nemusíme ho vlastně nakonec mít ani ve svém životě. Můžeme cokoliv, i když je to třeba zrovna náš rodič. Můžeme mu poděkovat za tu lekci a odejít. Nezůstávat v roli dítěte a oběti. Odejít. Můžeme cokoli, co je nám příjemné. Pokud se máme rádi, tak si můžeme dovolit cokoli, aby nám bylo dobře.

NEZŮSTÁVEJTE V ROLI OBĚTI.

Zůstávat v roli oběti znamená litovat se, mít pocity méněcennosti a nechat ostatní sebou vláčet. Znamená to nechat za sebe rozhodovat ostatní. Do role oběti utíkáme proto, abychom se za ni mohli schovat. To dělá spousta nemocných lidí. Pokud si nejsem jistá sama sebou a je to dlouhodobý stav, tak se může stát, že onemocním. Když jsem nemocná, tak se na to mohu velmi dobře vymlouvat. Mohu říct, že to nebo ono nemůžu udělat nebo nemohu někam jít, protože jsem nemocná a není mi dobře. Mohu to použít jako formu manipulace a říct si třeba o pomoc s něčím, protože jsem nemocná a nemám na to sílu atd. Pokud se bojím říct, že někam nechci jít, nechci někomu pomoct nebo potřebuji pomoc, protože si ji zasloužím, tak lehce sklouznu k manipulaci přes nemoc.

Co se vám snažím říct je, abyste nezůstávali v roli oběti. Ať už jste nemocní nebo vám někdo ubližuje nebo vás někdo nechce vyslechnout a znevažuje vaše pocity. Nemusíte v té situaci zůstávat. Můžete to změnit. Pokud si budete vážit sami sebe, ostatní vás uslyší. Pokud si budete jisti sami sebou, tak dokonce zjistíte, že nakonec na nikoho nemusíte křičet. Už jen samo uvědomění si vlastní hodnoty a síly změní váš tón hlasu. Bude mnohem silnější a jasnější. Ostatní si všimnou změny a budou na to reagovat. Ono je to vlastně snadné. Pokud něco chci, tak se musím postavit sama za sebe a říct to. A pokud se nebojím, tak to ostatní přijmou. Budete možná překvapeni, jak snadno.

Od dětství jsme vedeni k tomu, že vlastně nevíme, co cítíme. Například do nás rodiče cpou hory jídla, aniž bychom měli hlad. Nevěří nám, že my sami víme, kdy máme hlad. A tímto způsobem to pokračuje ve většině věcí. A tak získáme dojem, že rodič je chytřejší, doktor je mocnější a že ostatní ví, co je pro nás dobré. Velmi nevědomky se tak vzdáme vlastního názoru a přestaneme věřit svým pocitům.

Věřte, že v každém z nás žije vlastní originální vesmír plný buněk a vlastního originálního systému myšlení. Nikdo jiný nevnímá okolní svět tak, jako právě vy! Kdybyste se šli podívat do kina na svůj život, tak byste viděli úplně jiný film, než by viděla vaše máma nebo kamarád. V jejich sále by hráli jejich vlastní život a byl by úplně jiný, než jak ho vnímáte vy. Každý jsme naprostý originál a nikdo jiný nemůže vědět, jak se cítíte a co zrovna potřebujete. Proto si to musíme začít dávat my sami.

Věřte sami sobě a svému vlastnímu vesmíru. Jste úžasní a originální a zasloužíte si být sami sobě vším. Šiřte své myšlenky a nápady, i když ostatní vás budou mít za blázny. Oni nevidí do vašeho vesmíru, to je v pořádku. Každý jsme zde, abychom tento svět o něco obohatili. Může to být práce s dětmi ve školce, protože pokud je to váš sen a milujete to, tak budete žít naplněný život a bude to vidět na vaší tvorbě i na dětech samotných. A to je obrovský dar pro všechny. Může to být holka jako já, která se rozhodla blogovat aniž by o tom cokoliv věděla. Holka, na kterou se nejbližší dívali skrz prsty a říkali jí, ať to nedělá. Jak se rok s rokem sešel, tak změnili názor. Pro mě to ale není důležité, ani předtím nebylo. Já vím, proč to dělám. Jsem sama sobě vším, proto se nikomu nepodařilo mě zviklat.

Buďte sami sobě vším. Buďte v sobě silní a věřte sami sobě, protože vy jste úžasné a originální bytosti. Nikdo na světě není stejný jako vy. Nikdo nemá stejně roztomilé pihy, nikdo nemá tak originální smích, nikdo neumí úplně stejně to co vy! Jste úžasní! Pokud toto budete vědět, tak stačí jen roztáhnout křídla a letět. Limity nebudou existovat.

Foto: IG @nicol.makeup.and.photo