Foceno bez cenzury

Foceno bez cenzury

Věřím, že nic se v životě neděje náhodně. A proto můžu říct, že ne- náhodně jsem se stala součástí úžasného projektu Karol, která má profil na Instagramu pod názvem @silacky. Jde o projekt, který je zaměřený na boření mýtů, předsudků a domněnek. Ukázat se, odhalit se a jít doslova s kůží na trh. Svlékly jsem se. Vyfotili jsme se ve spodním prádle? Proč?

Neděle 22.4.2018

Neděle 22.4.2018. Osm holek z různých koutů republiky se sešlo v Ostravě. Sedli jsme si do kavárny a povídali jsme si. Považovali jsme za důležité se seznámit a říct si něco o sobě. Když jsem tam seděla, musím podotknout jako nejstarší účastnice, tak jsem nevěřila svým uším. První kdo se představoval byla Nikol. Má rakovinu, kterou jí diagnostikovali asi před rokem a něco a prošla si chemoterapií atd… Druhá jsem se představovala já. Nikdo nevěděl, co to je endometrióza kromě Karol, která už viděla můj profil. Další byla Jitka, která má od malička cukrovku. Po ní mluvila Natálka, která bojovala s předsudky ohledně své postavy a s anorexií. Následovala Barča, která má alopecii. Tak tady jsem zase já tápala. Je to veškerá ztráta ochlupení těla. Další v pořadí byla Kristýna, která je celá potetovaná a má malého a krásného syna a bojuje s předsudky okolí, že kvůli tetování nemůže být dobrá máma, což je úplný nesmysl. No a nakonec mluvila Karol, která nás všechny moc podporuje a zároveň bojuje na svém profilu proti umělé kráse a právě předsudkům ohledně postavy a podporuje ženy v tom, aby se měly rády takové, jaké jsou.

Přesouvání do ateliéru

Přesouvání do ateliéru, kde jsme se měli fotit se ukázalo jako docela dost velký problém. Navigace je skvělá věc, ale v Ostravě ji nepoužívejte! Stejně vám to nepomůže! Byla jsem z toho hledání dost na nervy už ke konci. Ale nakonec se podařilo a sešli jsme se v ateliéru. V ateliéru už byla i Vladimíra, která na svém Instagramovém účtu pomáhá holkám s anorexií, protože sama si tou zkušeností prošla.

Focení ve spodním prádle

Focení ve spodním prádle probíhalo v naprosto uvolněné atmosféře a myslím,že jsem si to celkem užili. Tedy alespoň mě to bavilo a myslím, že i z fotek je to vidět, že mezi námi panuje dobrá nálada. Musím říct, že obdivuji holky, které se takhle nechaly fotit poprvé v životě a nakonec z toho vyšly překrásné fotky, na kterých je vidět, že všechny záříme.

Šok

O tom chci právě mluvit. Chci mluvit o tom, že jsem se sešla s těmito ženami a člověk by předpokládat a mohl by i sklouznout k nějaké té domněnce, že to muselo být traumatizující se potkat s tolika ne- mocnými ženami. ALE OPAK JE PRAVDOU!

Dlouho jsem neviděla tolik síly, naděje a štěstí. Bylo neuvěřitelné sledovat holky, které jsou na svůj věk myšlenkově tam, kde já jsem ve 33 letech. Shodli jsme se na tom, že nemoc člověka změní a posune ho to do jiné roviny myšlení. Pokud se chce člověk uzdravit, tak začne měnit myšlenkové nastavení své mysli a začne se na svět kolem sebe i na sebe dívat jinak. Najednou začnou být důležité úplně jiné věci. Najednou člověk řeší to, jak se cítí a ne to, jak vypadá. Svoje tělo pak vnímáte jako úžasný stroj, kterého si začnete vážit. Spousta věcí se začne zdát malicherných a malých. Najednou je důležité si vychutnat každou vteřinu života a hlavní je být šťastná. Zní to možná banálně… Být šťastná. Ale napadá mě. Kolik lidí může říct, že ho jeho práce baví a naplňuje? Kolik žen nebo mužů může říct, že nemá nějaký komplex. Kolik lidí má harmonické rodinné vztahy? Takhle bych mohla pokračovat asi dlouho.

Já určitě nejsem člověk, který má všechno zmáknuté a ví, jak bezstarostně žít. Stále se učíme. Celý život se učíme. Během života nás čeká mnoho zkoušek. Pokud danou zkoušku nezvládneme, tak přijde znovu. Je pravda, že s tím, jak se člověk posouvá dál ohledně seberozvoje a začíná chápat souvislosti, tak že těch zkoušek přichází méně a méně. To nemusí ale vůbec souviset se sílou, kterou ty věci mohou přijít. Může přijít buď několik menších výzev a nebo jedna velká jako ,, Brno“. Já se teď učím nový pohled na realitu. Často nemůžeme ovlivnit věci, které se nám dějí, ale můžeme změnit svůj pohled na ně. Je to velká výzva a jsem na začátku cesty, ale už se mi párkrát podařilo být v nějaké nekomfortní situaci vědomá- to znamená, i když jsem třeba plakala, už v té chvíli jsem si uvědomovala, že se to děje z nějakého důvodu, který teď nevidí a až se na to podívám s odstupem času, tak budu vědět, proč se mi to stalo a sama uznám, že to bylo dobře a že bez toho bych nebyla tam, kde jsem. Ale určitě nejsem vědomá v každé situaci a zároveň si nemyslím, že by člověk měl v sobě něco potlačovat. Učím se vyjadřovat emoce, takže i když jsem v tu chvíli třeba vědomá a jde třeba o vztek, tak vezmu polštář a mlátím s ním do postele než se uklidním. No a v tu chvíli se mi neskutečně uleví. Spousta lidí si plete pozitivní myšlení a nebo vnitřní klid s tím, že to znamená nevyjadřovat emoce, ale tak to není. Nebo nemusí to tak být. Potlačováním emocí vzniká ne-moc. Potlačené emoce, probudí v nás nemoce. Takže pokud se je nenaučíme vyjadřovat, tak jak se můžeme uzdravit, že?

Cesta ke zdraví

Cesta ke zdraví může být pro každého jiná a to je v pořádku, ale mě se líbilo, že jsme s holkama byli tak nějak podobně naladěné. Bylo neuvěřitelné sledovat, že ony ušly obrovský kus cesty v sebepoznání, sebeuvědomění a sebelásce. Klaním se před těmito úžasnými a neuvěřitelně silnými ženami. Jsem nesmírně vděčná, že jsem je mohla poznat, protože jsem si byly schopné navzájem dát to nejdůležitější a tím je porozumění. Tohle asi zdravý člověk nepochopí, ale porozumění je u nemoci naprosto zásadní věc. Je neuvěřitelná úleva nemuset vysvětlovat co, jak se vám stalo a nebo proč se jak cítíte a stejně to člověk, který to nikdy nezažil nepochopí. A je to naprosto v pořádku. Já bych to dříve taky nechápala, protože jsem byla většinu života zdravá jako rybka.

Zkušenost s nálepekami

Je ale docela smutné, že všechny z nás si prošly tou zkušeností nálepek. Pokud máte nemoc, tak vás lidi buď nechápou nebo litují. Je zajímavé, že všechny jsem si prošly určitou formou nepochopení okolím, šikanou a různými formami toho nepochopení. Také jsme si prošly tím, že jsem se určité období nebo celý dosavadní život neměly rády. Je neuvěřitelné, že se narodíme jako naprosto dokonalé bytosti a časem máme pocit díky okolí, které bereme vážně, pocit, že nejsme dost dobří. Nikdo nás nenaučil se na to dívat tím pohledem: ,, Víš on to děla proto, protože má sám nějaký problém uvnitř sám sebe. Tebe se to netýká. To je jeho vlastní problém.“ Ono to tak je. Pokud se například někdo zlobí, tak se většinou zlobí sám na sebe. Může to být proto, že by chtěl situaci změnit, ale neví jak nebo si na to netroufá atd.

No a díky tomu systému výchovy a společnosti jsme v určitém začarovaném kruhu nepochopení a nenávisti sama sebe.

Je jasné, že pokud se nebudu mít ráda a nebudu mít ráda ani své tělo, tak tělo si časem řekne: ,, Aha! Tak Ty ě nemáš ráda jo? Tak já tady ani nemusím být! A já Ti tedy ukážu! Chtěla jsi to, tak to máš mít.“ No a nemoc je na světě.

Jsem šťastná, že holky šíří tu změnu a že já mohu být také součástí toho sdílení a šíření.

Pokud chcete vidět víc fotek, tak mrkněte na Instagramu na @silacky.

Holky, které se fotili najdete také na Instagramu a jsou to: @vladimira_osadnikova, @nikidrobkojc, @vituslife, @crystallvegacore, @monry77