Strach z vyléčení

Strach z vyléčení je velké téma, které se týká všech nemocí. Nejde vůbec jen o endometriózu. Často se totiž setkávám s ženami, které jsou nemocné, urputně se snaží, aby se vyléčily, a pořád se jim to nedaří. Vzniká začarovaný kruh a objevuje se frustrace.

Samotný název článku může mnoha lidem připadat zvláštní. Když se totiž zeptáte nemocného člověka, jestli má strach z vyléčení, tak pravděpodobně řekne, že je to úplný nesmysl. Ohradí se slovy „Jak tě to vůbec napadlo! No jasně, že se chci vyléčit. Proč si myslíš, že jím zdravě, beru tolik doplňků stravy, cvičím jógu?!…“ Většinou se tázaná strana naštve nebo se jí to nějak dotkne. Jenže… Pokud se nás něco dotkne, nikdy to není jen tak, a proto je to důležité téma.

Proč máme strach z vyléčení a co s tím se dozvíš v tomto článku. Na začátek je ale velmi důležité si pojmenovat, z jakého důvodu k Tobě Tvá nemoc přišla a co Ti přináší.

Co Ti přináší Tvá nemoc:

Na prvním místě je nemoc vzkazem. Nemoci nikdy nevznikají náhodou. Tvoje tělo s Tebou mluví a chce Ti něco sdělit. Tělo nám hned nezhmotní nějakou závažnou nemoc. Většinou nás varuje menšími náznaky. Až když na ně nereagujeme a tělo neposloucháme, tak přidává
a přidává až se zhmotní vážnější nemoc. Nemoci nás vedou k citlivosti k sobě samé a k citlivosti na signály našeho těla.

Za druhé je důležité se podívat na to, co Ti tvá nemoc přináší pozitivního. Zní to divně, že? Asi Tě hned napadlo, že nic. To ale není pravda. Pokud na něco neznáš odpověď, tak je to velmi často právě ta důležitá otázka. Když si na ni odpovíš, tak pravděpodobně zažiješ „AHA“ moment. Tím si zároveň definuješ důvod, proč se nemoci nechceš vzdát.

Co by bylo, kdyby nebyla?

Mám pro Tebe jedno hezké cvičení. Zavři oči a představ si, že jsi zdravá. Prohlub svůj dech, zavři oči a s představou toho, že žádná nemoc není, si polož tyto otázky: „Jak se cítím? Cítím nějaké emoce? Jak mi je v mém v těle?“

Pro spoustu nemocných lidí je to, že jsou zdraví velmi abstraktní představa. Více se zaměřujeme na to špatné, na to negativní, a to nám brání vidět věci pozitivně. Cílem není myslet pozitivně, ale je dobré popřemýšlet nad tím, co Tě ovlivňuje.

Je dobré si zhodnotit, jaká ta představa zdraví pro Tebe byla. Jaké myšlenky Tě u té představy napadaly a z jakého důvodu?

Od nemocných lidí slyším často větu, že se chtějí uzdravit, ale chtějí to doopravdy? Pokud si totiž nedokážu představit, že jsem zdravá, tak jak k tomu mohu směřovat? Náš mozek funguje na principu programů, proto je dobré najít v tom svém ty, které nám brání se nemoci vzdát. Kam směřujeme myšlenky, tam směřuje celé naše bytí.

Nejčastější strachy z vyléčení:

Strach být zodpovědná sama za sebe

Strach ze ztráty kontroly

Strach ze ztráty pozornosti

Strach, že ztratím něco, co znám

Strach z nepřijetí ostatními

Nemoc nám vždy přináší úžasnou možnost manipulovat druhé. Díky nemoci lze například získat mnoho pozornosti. Mám jít umývat okna, ale mohu se vymluvit na to, že mi není dobře, takže je nakonec mýt nemusím. Ano, opravdu je mi blbě, ale vlastně se to hodí, že? A takhle bych mohla pokračovat. Každý tu manipulaci vnímá a vytváří jinak.

Jo, a pokud s tím nesouhlasíš nebo máš problém se slovem manipulace, tak Tě ujišťuji, že každý člověk do jisté míry manipuluje. Taky víš, jak říct partnerovi, aby vynesl koš nebo Ti koupil to, co chceš atd. Tak doufám, že je to jasné. Pokud v Tobě slovíčko manipulace vyvolává negativní emoce, tak doporučuji popřemýšlet. Pravděpodobně v Tobě něco spouští a je dobré přijít na to, co to je. Nic není náhoda.

Díky manipulaci získáváme především to, že se nemusíme stavět samy za sebe. Naše nemoc je náš „žolík“. Místo toho, abych řekla kámošce, že se mi s ní nechce jít na kávu, protože mě vyčerpává poslouchat její problémy pořád dokola, vytáhnu „žolíka“ a napíšu jí zprávu, že mi není dobře a že se sejdeme jindy.

Sebehodnota a hranice:

Pokud „mám nemoc“, znamená to, že „nemám moc“ a mám problém se postavit sama za sebe. Nemoc se tak velmi silně dotýká vlastní sebehodnoty a nastavení hranic. Pokud jsi nemocná, doporučuji začít rovnat podvědomé programy v souvislosti se sebehodnotou.

Hranice jsou velmi důležité, protože to nejčastější, co od klientek slyším je, že jdou opravdu velmi často samy proti sobě. Ženy se příliš vyčerpávají péčí o ostatní a na sebe, a hlavně tím pádem na jejich zdraví, jim už energie nezbývá.

Bez zdravé sebedůvěry nikdy nebudeš dost věřit tomu, že se vyléčíš. Těžko tedy budeš věřit tomu, že by ses mohla vyléčit i sama. Pokud tam není sebedůvěra, tak se není o co opřít.

Pokud si věříš, tak nepotřebuješ „žolíka“. Pokud si věříš, tak nepotřebuješ výmluvy. Pokud si věříš, tak víš, kde máš své hranice a stojíš si za nimi. Pokud si věříš, tak i VĚŘÍŠ, ŽE SE DOKÁŽEŠ SAMA VYLÉČIT.

Je to cesta:

Velmi stručně jsem zde shrnula něco, na čem jsem u sebe pracovala několik let. Chci, abys věděla, že je to cesta a vše je možné, ale někdy to chce čas… Dopřej si ho.

Ženy s endometriózou mají společný znak, a tím je až extrémní výkon. Na výkonu není nic špatného. Bez něj bychom také nemohly fungovat, ale jde o tu míru. Každá z nás potřebuje jinou míru odpočinku a i jinou míru výkonnosti. U žen s endometriózou je výkon nastavený obrovsky vysoko, a tím jdeme proti sobě v mnoha oblastech života.

Neber svou nemoc jako další úkol. Nedělej si seznamy úkolů, které musíš splnit. Na každé cestě je velmi důležitá laskavost k sobě samé a u žen s endometriózou to platí dvojnásobně.

V první fázi je dobré na mnoha úrovních ubrat a teprve pak na sobě pomalinku pracovat. Zároveň ale nic nepřehánět. Endometrióza je velká učitelka trpělivosti. A není to o návodech. Je to o tom, aby si každá z nás přišla na to, jak to potřebuje nastavit konkrétně sama pro sebe.

Endometrióza nás vede směrem dovnitř k sobě samé. Začni sama sebou…