Přijetí a odpuštění

Tohle je opravdu veliké téma, které řeší mnoho žen. Někdy toho v sobě máme opravdu hodně. Držíme si křivdy a zranění a někdy není jednoduché to nechat odejít. Lpěním na křivdách ale ubližujeme nejvíc samy sobě.

Jak to přijmout?

Věci, které se nám v životě staly nejsou změnit. To je fakt. Z hlediska fungování mozku už to máme zapsané i s vizuálem, se kterým jsme tu situaci zažily. To znamená, že kdykoliv si vybavíme nějaký nepříjemný zážitek, tak si to vizuálně představíme a tím se nám spouští ty stejné emoce do těla, které jsme zažily tenkrát. Co teda s tím, že?!

Největší výzvou je na sebe netlačit. Dělat jednotlivé malé kroky k přijetí. Dobře fungují vizualizace, protože si můžeme změnit emoce k tomu člověku nebo situaci. Je důležité ale vědět, že přijetí může přijít hned a nebo za několik let. Jako u všeho je to velice individuální a proto je důležitá trpělivost. Přijde to až to přijde a to ucítíš.

Někdy máme pocit, že jsme na něčem pracovaly a už jsme to přijaly, ale často si to jen nalháváme. Samy sobě lžeme, protože bychom to tak chtěli mít. Někdy to prostě nejde hned a je to v pořádku. Hodně záleží na tom, o jakou osobu nebo situaci jde a jak moc nás to emocionálně ovlivnilo.

Nenech se zmást sociálními sítěmi, kde každý druhý dělá, že má vše vyřešené. Je to celoživotní proces a ano mění se to, ale je to cesta a na té nikdo nemá vše vyřešené. Někdy je nejvíc funkční pustit emoce a tím se nám uleví. Pomáhá si přiznat, že někdy je ti na hovno, protože to pojmenuješ a pak to můžeš pustit. Stejně to může fungovat u přijetí situací nebo lidí, kteří nám ublížili.

Jak na odpuštění?

,, Jak odpustit člověku, který mi ublížil?!“ To je velmi dobrá otázka a mám hned další:

,, Co Ti ten vztek a všechny ty negativní emoce přináší pozitivního?“

,, Co tím naštváním získáváš?“

,, Z jakého důvodu máš pocit, že nemůžeš odpustit?“

,, Co by se stalo, kdybys mu nebo jí dopustila?“

,, Co by jsi odpuštěním získala a co ztratila?

,, jak se budeš cítit, až odpustíš?“                                                    

Je dobré se nad těmi otázkami zamyslet. Dej si na to čas. Možná nepřijdou odpovědi hned, ale později. Možná tě napadá, že ti to nic nepřináší. Ve všem je polarita. To, že máš pocit, že nemůžeš odpustit má nějaký benefit, kvůli kterému si to v sobě držíš a nechceš to pustit. Kdyby to tak nebylo, tak by jsi se toho už zbavila.

Pokud je něco stínem, tak se s tím nedá pracovat. V první chvíli může pomoct ty stíny vytáhnout a podívat se na ně a třeba je jen pozorovat. Když je vidí, tak s nimi pak mohu pracovat, ale pokud je něco schované, tak s tím těžko můžu pracovat. V první chvíli tedy může pomoct zjistit, jaká je moje vnitřní motivace k tomu, co dělám. Možná budeš překvapená, až najdeš odpověď na otázku: ,, Co Ti to přináší?“.

Z mé zkušenosti můžeme mít více úrovní křivd s jedním člověkem a zvláště pokud se jedná třeba o rodiče. Je důležité nechtít odpustit hned všechno, ale vzít to pomalu krok za krokem. A také nefungují časové horizonty. Máme totiž někdy pocit, že na odpuštění budeme pracovat třeba roka, a že za rok už to musí být hotové. Pak zažíváme často zklamaní a frustraci. Dovol si na tom pracovat a vzít to pomalu a s respektem k sobě a dej tomu tu lehkost, že to může přijít kdykoliv. To odlehčení tomu procesu může hodně pomoct.

Často lpíme na tom, že chceme mít vše hned. Jenže z hlediska fungování mozku jde o to, že podvědomí NE-funguje v čase. To znamená, že 90% podvědomí, které nás vede si to musí porovnat a trvá mu to někdy delší dobu, protože NE-funguje na principu vědomé mysli: minulost, přítomnost a budoucnost. Podvědomí má své vlastní vnímání reality a své vlastní tempo a proto věta: PŘIJDE TO, AŽ TO PŘIJDE. Na tohle opravdu neexistují žádná pravidla.

Pokud na sebe budeš klást přehnané nároky, tak to bude tlak a budeš si tím odpuštění blokovat. Já k tomu přistupuji tak, že si říkám, že jsem 36 let žila nějak a bylo by super, kdybych si porovnala některé věci za dalších 36. Ani to ale není podmínkou. Je to proces. Cílem není mít vše vyřešené, ale cílem je ta cesta. Jde o to se pozorovat, zjišťovat svá nastavení a nastavovat si to, tak, aby se mi žilo lépe se sebou samotnou.

Mluvím MONGOLSKY?

Možná to zní příliš abstraktně. Netuším, jestli to je pro vás srozumitelné, ale snad ano. Pamatuji si sama sebe, když jsem se dívala na Jaroslava Duška a 4 dohody a on i často říká: ,, Všechno je to ve vás.“. Já jsem byla naštvaná, když to říkal a běželo mi hlavou: ,, No dobře, ale taky k tomu musel nějak dojít. Tak ať mi řekne na jakých kurzech byla a čím si prošel, abych se tam taky dostala.“ Jenže každý z nás potřebuje jinou cestu a v tom je ten vtip.

Já jsem dlouho měla pocit, že na sobě musí pracovat a chodila jsem na různé kurzy, přednášky a lekce. Časem jsem zjistila, že to není potřeba. Že informace jsem už nasbírala a jde spíše o to, to začít dělat. Když na sobě budeš pracovat a pracovat na přijetí nebo i odpuštění, tak je to především o významu těch slov. Přijetí toho, že to přijde zítra nebo za deset let. Dej tomu volnost. Odpuštění a opak tlaku, takže odpusť přetlak a uleví se ti.

Cesta seberozvoje se stala honbou za něčím, co možná ani neexistuje. A VÝKON JSME SI PŘEVEDLI DO PRÁCE NA SOBĚ, kam ve skutečnosti vůbec nepatří.

Jdeme cestou sebepoznání od složitostí k těm nejjednodušším pravdám a o tom to je. Nehledat v tom vědu a přemýšlet jak tam dojít nebo co ještě udělat. Někdy je nejefektivnější jen být a nechat vše proudit a ono to přijde, až to přijde.

TIPY co může pomoct k přijetí a odpuštění:

VIZUALIZACE

MEDITACE

PSYCHOTERAPIE

RODINNÉ KONSTALACE

EFT

NLP

KINEZIOLOGIE

Netlač na sebe a dělej kroky pomalu a postupně s respektem k sobě..

Foto: Romana Červenková: [email protected] a Instagram: @r_cervenkova