Odejít je někdy největším projevem sebelásky

Byla jsem naprosto šťastná.

Zamilovala jsem se. Cítila jsem se krásná, svá a plná lásky. Otevřela jsem své srdce a nechala do něj vstoupit lásku. Dovolila jsem si MILOVAT. Dovolila jsem si někomu věřit. Cítila jsem se v bezpečí. Viděla jsem naši společnou budoucnost ve svých představách. Viděla jsem náš dům i děti, které si hrají v zahradě. Záhy, při konverzaci o dětech, jsme jim určili už i jména, i když jsme spolu byli teprve tři měsíce. Vše plynulo naprosto přirozeně.

Co se stalo?

Na začátku bych tomu nevěřila. Byla jsem zamilovaná, šťastná a naplněná. Co se tedy stalo? Něco se změnilo a já si začala vymlouvat, že cítím něco jiného a nastoupil do hry mozek. Rozumově jsem si říkala, že je to hodný a úžasný kluk, který mě miluje, a že ani ta moje láska nemohla nikam zmizet. Přesvědčovala jsem samu sebe, že je to jen takové období, které přejde. Uklidňovala jsem se tím, že ve všech vztazích jsou vzlety a zase pády. Nechtěla jsem přijmout to, co jsem cítila.

Než jsme se potkali, tak jsem měla teorii, že pokud budu s někým, v koho budu mít stoprocentní důvěru, tak bude možné se s ním i milovat bez bolestí. A když mi přišel do života Vítek, tak se mi to potvrdilo. Bylo to neuvěřitelné. Aniž bychom se o to snažili, tak se nám nějak podařilo rozvolňovat moje bloky uvnitř mého těla. Při prvním milování jsem se nemohla přestat usmívat a tekly mi slzy. Stalo se to potom ještě asi třikrát. Bylo to naprosto překrásné a já byla šťastná.

Postupem času se ale dostavil pocit, že jsme se měli potkat kvůli tomu, abychom si vzájemně něco předali a že se naše cesty mají rozejít. Uvědomuji si, co mi dal. Dal mi to, že jsem schopná někomu věřit. Dal mi pocit lásky, který jsem myslela, že už asi ani neumím k druhému člověku cítit. Dal mi uvolnění mých fyzických bloků, abych se mohla milovat. Dal mi klid a odpočinek, který jsem s ním zažívala. Dal mi toho strašně moc.

Co jsem mu dala já, tady psát nebudu. Bylo by to zkreslené. To ví on sám, co mu to dalo a dá. Druhé lidi vždy potkáváme, abychom se něco naučili. A já se k tomu tak snažím přistupovat, ať už jde o jakýkoli vztah. Druhý člověk je pro nás darem, testem nebo trestem.

Jak rychle to přišlo, tak rychle to odešlo.

Sice jsem se snažila umlčet své srdce svou hlavou, ale nepovedlo se. Nemůžu jít sama proti sobě. I moje tělo na to začalo reagovat, a to nelze ignorovat. Je zajímavé, že jak rychle to přišlo, tak rychle to odešlo. Na začátku bych tomu nevěřila. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme do konce života. Asi i to ve mně upevnilo pocit důvěry. A možná bychom bez tohoto krásného pocitu nemohli naplnit náš účel setkání. Asi jsme se měli potkat, abychom si předali to, co jsme měli. A teď máme jít každý svou cestou.

Bylo zajímavé, že v mé představě naší budoucnosti jsem viděla dvě děti. Chlapečka a holčičku. V té představě byly velmi blízko a já se na ně začala těšit. Pak mě ale napadlo, že já budu chtít vychovávat děti ke svobodné vůli a že bych jim tu svobodnou vůli měla nechat i při rozhodování, jestli přijdou na svět. Podle mě si každá duše volí, kam se narodí, kdy a jestli vůbec. My často tím, že děti chceme, si ty dušičky přitahujeme do života. Já jsem jim ale chtěla dát prostor pro svobodnou volbu a zjistit, jestli ony ke mně chtějí, anebo to dělají, protože to chci já. Velké překvapení pro mě bylo, že se chytily za ruce a odešly. Tohle se stalo ještě předtím, než jsem začala cítit, že ve vztahu k Vítkovi se moje city začaly měnit. Ale už tohle, co se stalo, ve mně vzbudilo velmi rozporuplné pocity a nechápala jsem, proč se to děje.

Další věcí, která se stala, bylo to, že i když jsme se domlouvali, že po novém roce spolu začneme bydlet, tak jsem v představách odcházela do bytu v Brně, ale neviděla jsem nás tam spolu bydlet. Ale říkala jsem si, že to nevidím, protože to bude možná později. Snažila jsem se si to nějak rozumově vysvětlit, protože jsem byla zamilovaná a nedávalo mi to smysl. Teď už mi to smysl dává.

Nejtěžší je to ukončit, i když se nestala žádná křivda.

Je pro mě velmi těžké to ukončit. Nic se nestalo. Žádná křivda. Neublížil mi. Jen prostě nejsme pro sebe stvoření. Na každého z nás ten pravý ještě čeká, ale díky naší lásce, kterou jsme k sobě cítili, už víme, že to je možné. Už víme, jak krásný cit můžeme k někomu cítit. Jak hluboký může být. Myslím si, že může být velmi těžko pochopitelné, proč dělám to, co dělám, když se nic nestalo. Jsou ženy, jejichž přítel pije, ponižuje je nebo je dokonce bije. Já to chci ukončit s naprosto úžasným klukem, který by mě na rukou nosil. To nedává dost dobrý smysl, že?

Někdy je největší odvahou odejít.

Je to velká pravda. Pokud mám sama sebe ráda a vím, že mi ten vztah začal víc brát než dávat, tak nezbývá než z něj odejít. Pokud to není vyvážené, a když mě to vyčerpává, tak přece nemohu jít sama proti sobě. To, co cítím, nemohu změnit. A to je ten důvod. Svoje pocity si nemůžu diktovat. Nemůžu to změnit, i kdybych chtěla. Přiznávám, že v tomto případě mě to opravdu mrzí. Musím se přiznat, že ještě nikdy mě rozchod s nikým tak nemrzel, jako právě s Vítkem, ale nemohu změnit to, co cítím.

Poselství jemu:

Vím, že teď to bolí. Vím, že mě teď miluješ a zároveň nenávidíš. Vím, že to tak teď nevidíš, ale věř mi, že je to pro nás oba dobře. Přece bys nechtěl být s někým, kdo Ti nemůže dát to, co Ty dáváš jemu. Ty si zasloužíš být šťastný a věř mi, že se mnou bys postupem času opravdu nebyl. Vím a vidím, kam by to směřovalo, i když mi to teď asi nevěříš.

Můžeš mě nenávidět. Prožij si tu nenávist a klidně něco rozbij. Hlavně to nedrž v sobě. A pokud se dostaví pocit smutku, tak to v sobě nepotlačuj a vyplakej se. Plač třeba dva dny v kuse, ale hlavně se tomu nebraň. Pláč je úžasný nástroj k tomu, aby odplavil všechno zlé. Čím déle těm pocitům budeš vzdorovat, tím déle bude trvat, než se Ti uleví. Pomůže Ti to mě pustit a osvobodit se. To je velmi důležité na Tvé další cestě. Je to důležitý krok k tomu někoho potkat. Dokud budeš mít v hlavě mě, tak tam nevytvoříš prostor pro někoho jiného.

Přeji Ti, aby sis užíval cestu seberozvíjení, na kterou ses dal.  Mám radost z toho, že Tě tato cesta baví. Myslím, že jsi mě potkal, abych Ti tuto cestu ukázala. Užívej si každý kousek a každý posun, i když to někdy nebude úplně příjemné. Někdy to bude bolet, ale změna nastavení je velkým krokem, který sice bolí, ale pomůže Ti hodně v dalším životě.

Bude lepší, když na nějakou delší dobu přerušíme náš kontakt, protože Ti to pomůže se odpoutat. Pokud bych s Tebou byla v kontaktu, tak bych v Tobě stále rozdmýchávala jiskřičku naděje v to, že budeme spolu, a já Ti přeji volnost. Moc si Tě vážím na to, abych Tě nechala věřit, že třeba jednou se to změní. Vím, že pro Tebe bude lepší, když se přestaneme vídat a psát si, aby ses mohl osvobodit.

Je to těžké i pro mě, protože Tě mám stále ráda. Vím, že bys mi byl úžasným kamarádem. Mohla bych se na Tebe vždy spolehnout a byl bys tu stále pro mě. Jenže nikdy bych nevěděla, jestli Ti tím neubližuji, protože to děláš třeba proto, že doufáš, že se zase dáme dohromady. A já Tě mám natolik ráda, že Ti tohle prostě nemůžu udělat.  

Přeji Ti, abys našel k sobě úžasnou a milující ženu. Přeji Ti, aby Tě milovala stejně jako Ty ji. Přeji Ti rodinu, po které toužíš. Přeji Ti spokojený život v něčím náručí. Doufám, že budeš mít spokojené manželství, krásné děti a budeš šťastný.

Nejvíc ale doufám, že nezanevřeš na lásku. My jsme důkazem. Naše láska je důkazem toho, že jsme schopní něco takového cítit, a to znamená, že to k nám zase přijde, až se tomu otevřeme. Až budeš připravený, tak to můžeš pocítit znovu. A věř, že není fráze, že když něco končí, tak něco nového začíná. Je to obrovské moudro. Věř mi, že až se za půl roku ohlédneš, tak si řekneš, že je dobře, že jsme se rozešli, protože bys nebyl tam, kde zrovna budeš. Každá naše zavřená cesta otevírá novou.

S Vítkem jsme se o všech věcech během vztahu bavili a nic jsem před ním netajila. Vše o čm píši on ví. Nedovolila bych si psát o něčem, co jsem jemu samotnému neřekla. A mé přání spokojeného života pro něj je opravdu upřímné.

Poselství pro mě:

Miluji sama sebe čím dál víc a tohle je toho projevem. Zjistila jsem, že jsem schopná milovat otevřeně, bez předsudků a bezvýhradně. Mám srdce naplněné láskou a zjistila jsem, že jsem schopná se o tu lásku i podělit.

Okusila jsem slast milování bez bolestí, s vášní a radostí. Začala jsem chápat svůj vztah k milování a to, že nejdůležitější je pro mě se v tomto ohledu řídit tím, co cítím já. Dřív jsem se při milování podřizovala mužům a ze strachu z jejich odchodu jsem šla často sama proti sobě. Zjistila jsem, že když zůstanu vědomá a sama sebou, tak se to může stát až mystickým zážitkem.

Děkuji za všechno, co jsem si z tohoto krásného vztahu mohla vzít. Odnáším si pocit důvěry a laskavosti. Odnáším si poděkování a velkou vděčnost. Odnáším si laskavá slova. Odnáším si pohlazení na duši. Odnáším si naději v to, že je to možné. Naději, že všechno je možné, když se tomu otevřeme. Je možné mít vedle sebe kamaráda, který bude zároveň člověkem, který vás bude milovat.

Tento vztah mě zbavil strachu a dal mi důvěru. Za to budu navždy vděčná.