Můj sexuální život s endometriózou aneb Bez cenzury

Můj sexuální život s endometriózou aneb Bez cenzury.

Článek na téma endometrióza a bolesti při sexu jsem už napsala. Přiznávám, že jsem to vzala víc ze široka. Ale tak nějak si říkám, že bych měla jít s pravdou ven taky já. Konec chození kolem horké kaše!

Tělo si vždycky řekne.

Lidské tělo je docela dost chytré. To jen my máme stále tendenci jej podceňovat. Já se neustále učím svému tělu naslouchat. Ne vždy se mi to úplně daří, ale je pro mě velmi důležité, že už na té cestě jsem. Na cestě ke změně. Takovou cestu si nelze zjednodušit nějakou zkratkou. Protože pokud se tou zkratkou vydáte, tak můžete najednou zjistit, že jste se zamotali. A po návratu na hlavní cestu si uvědomíte, že je ještě mnohem delší než předtím. Učím se trpělivosti. Učím se zpomalit a učím se naslouchat svému tělu. Tyhle věci chtějí čas. Dejte svému tělu čas a prostor na to, aby s vámi mluvilo. Ono možná už mluví, jenom si to ještě neuvědomujete. 

Můj přístup k bolestivému sexu.

Pokud vás to při milování bolí, tak to má určitě nějaký důvod. Teď nemyslím fyziologický, ale v mozku, psychologický; nebo možná lépe – psychosomatický. Já osobně jsem si prošla tím, že mi spousta alternativců říkalo, že problém s dělohou znamená problém s ženstvím. Já ten pocit úplně neměla, ale nechala jsem se k těmto myšlenkách strhnout, protože lidí, kteří to říkali bylo víc. NEDĚLEJTE TO! Hlavně tohle zde chci zmínit. Nedejte na ostatní, ani na mě! Jenom VY SAMY VÍTE, co je pro vás to nejlepší. A všechny odpovědi máte samy v sobě. Věřte mi.

Když jsem se asi po dvou letech, kdy jsem se snažila pracovat na svém ženství, zeptala konečně sama sebe, tak jsem byla docela překvapená. Zeptala jsem se sama sebe: „Jak to vlastně mám já?“ Odpověď byla: „Hmm. Mám to tak, že nemůžu mít sex, což znamená, že nemůžu fyzicky přijmout muže do sebe. Ahá! Heuréka! To znamená, že mám problém s přijetím mužů do svého života!“ A odpověď byla na světě.

Může to mít souvislost se vztahem k tátovi. Může to mít souvislost s tím, že hledáte stejně dokonalého partnera, jako je váš úžasný otec, ale máte pocit, že neexistuje. Můžete mít s tátou pokroucené vztahy. Můžete tátu vůbec nemít, ale zato mít mámu, která vám celý život říká, že chlapa nepotřebujete! A tak ho nepotřebujete. A jste sama. A když už si k sobě někoho „přitáhnete“ (protože náhody neexistují), tak ten chlap nestojí za nic a musíte dát své mámě za pravdu. Třeba vám táta brzy umřel a bojíte se tak otevřít nějakému muži. Bojíte se, že se zamilujete a on vás také opustí. A bude to zase moc bolet. Tohle jsou jen příklady,  scénářů může být mnoho.

Samozřejmě, mít problém s přijetím mužů do svého života souvislost s ženstvím, přijetím sama sebe a tím, mít se ráda, také má. Ale hlavní je si definovat, v čem tkví konkrétní problém u vás. Já jsem si ho definovala. A rozhodla se na tom postupně pracovat. Co to pro mě konkrétně znamenalo? Ze začátku jsem si říkala, že na to půjdu pomalu a že si vyzkouším s muži kamarádit. Zjistila jsem, že to jde. Zjistila jsem, že můžete mít vedle sebe úžasné muže. Dokonce muže s velkým M. Muže, kteří vám pomohou a poradí, když potřebujete. Muže, kteří jsou opravdoví. Asi nejúžasnější to bylo poslední tři měsíce na Novém Zélandu, kdy jsem bydlela s kamarádem.

Po osmi letech, kdy jsem bydlela buď se spolubydlící, nebo sama, to byla velká změna. Bydlet s mužem představovalo výzvu v mnoha směrech. Věděla jsem, že je to příležitost si to vyzkoušet. Vyzkoušet si bydlet s mužem, než potkám partnera. Zajímalo mě, jestli ty procesy, které se mi odehrávaly v hlavě, jsou už ukotvené v podvědomí.

Pokud na sobě člověk pracuje a snaží se přenastavit svůj mozek, tak je to proces, který začíná uvědoměním, pak musí přejít do podvědomí a pak do těla. Byla jsem zvědavá, jak spolu budeme vycházet. Jestli budu mít tendence být hospodyně, nebo jestli už se cítím být natolik sama sebou, že se ze mě hospodyňka nestane. Dřívější nastavení bylo takové, že pokud chci, aby mě někdo miloval, a je jedno jestli kamarádka, chlap, rodič, sourozenec, tak mu musím sloužit. SLOUŽIT PRO LÁSKU, SLOUŽIT ZA LÁSKU. Ve slově zasloužit je ne nadarmo SLOUŽIT. Jsme tak vychovaní. Pamatujete si na následující věty?

„Buď hodná, nebo Tě nebude mít nikdo rád.“ Nebo: „Ty mi s tím nepomůžeš? Copak mě nemáš ráda?“ nebo moje oblíbená: „Najezený chlap, spokojený chlap.“ Tahle věta nám doslova říká: „Nakrm ho, hezky se o něj starej a on bude šťastný.“ No a někde v pozadí je také: „A neopustí Tě.“ A tohle jsem se učila postupně měnit.

Jak přeprogramovat nepřijetí mužů do života?

Základem je podle mě definovat si jádro problému. Dalším krokem je pak o tom přemýšlet. Zní to banálně co? Ale není. Všechno, co se nám děje fyzicky, začíná v hlavě. 

Snažila jsem se ty věci v hlavě přenastavit tím, že jsem si to zvědomila. To znamená, že jsem to měla pořád v hlavě a myslela na to, jak bych to chtěla změnit a jak bych se v různých situacích chtěla chovat. Také pomůže si to třeba někam napsat a doma vystavit na viditelné místo. Udělat si takovou „mapu“ nového já. Je to úplně stejný princip, jako když vám někdo celý život říká: „Chlapi jsou všichni stejní. Výjimka neexistuje. Vždycky je to něco za něco.“ Pokud to slyšíte několikrát během douhých let, tak vám to v mozku zakoření a berete to jako fakt. A stejné je to tedy i pro přenastavení. Jen je potřeba tomu dát čas. To, co jste do mozku nastřádali za mnoho let, nelze přenastavit za měsíc. Někdy ani za rok. Záleží, co to je. 

Spousta alternativců s tím dělá vědu. Nikdo vám nedá návod a každý říká, že na to musíte přijít sami. To sice ano. Každý má svou vlastní cestu. Ale myslím si, že je fajn vědět alespoň to, jakým konkrétním způsobem na tom mohu pracovat já sama. Pokud vás trápí víc věcí a pokud se cítíte na dně nebo ztracení, tak doporučuji navštívit psychologa, který vám s tou cestou a nasměrováním pomůže. Mně to pomáhá velmi.

Bydlení s mužem.

Vzpomínám na tu dobu velmi ráda. I teď, když to píšu, se usmívám. Poprvé v životě jsem se cítila svá ve vztahu k muži. Poprvé jsem ho poprosila, aby vysál, že já vytřu. Nebudu nic zastírat. Nechtělo se mu, ale udělal to. Je pravda, že hodně mi pomáhalo to, že on byl zvyklý žít sám a sám se o sebe starat. Byla to úžasná symbióza v tom, že on si uvařil i vypral a já taky. Když jsme vařili něco, co by jedl i ten druhý a chtělo se nám, tak jsme se o jídlo podělili. Občas mě štval tím, že si upekl čokoládové bownies. Bože! Jak to vonělo po celém bytě a já si to nemohla dát, kvůli omezení cukru. On z toho měl vždycky radost a schválně to přede mnou jedl. Bylo to vtipné. Jednou se rozhodl udělat kysané zelí. Pamatuju se, jak jsem přišla šíleně unavená z práce, vzala si vidličku, sedla si na zem a jedla jen to zelí samotné. Bylo to neskutečně dobré a on se jen smál.

Nikdy na to nezapomenu. Naučilo mě to, že dva lidé opačného pohlaví spolu mohou fungovat v harmonii a symbióze. A také jsem se naučila říkat si o pomoc. Když jel nakoupit, tak jsem ho poprosila, jestli by mi taky nekoupil něco, co jsem zrovna potřebovala atd. Zní to jako banální věc. Říct někomu o nákup nebo o to, aby vysál podlahu. Ale pro mě to byl velký pokrok. A takhle jsem zjistila, že „přenastavování“ mého mozku a starých zažitých schémat jde dobrým směrem.

Kupčení s vagínou aneb Sebeláska v hajzlu.

Já vím. Je to pořád dokola. Proč všichni neustále mluví o té sebelásce? Už mi to taky občas leze na nervy. Má to ale dobrý důvod. Vše u ní totiž začíná a končí. Pokud se nemiluju, tak se nemám ráda taková, jaká jsem, a proto nemám ani ráda svoje tělo a nemám ani ráda svou vagínu. Pokud se nemám ráda, tak musím vymyslet něco, proč by mě teda vlastně „nějaký“ chlap chtěl. No a jsme u toho. Nejjednodušší řešení je ta vagína, ne? Tu přece chce každý chlap. Často je mu jedno, jak ta holka vypadá nebo jaká je. Chce vagínu. Tak mu ji začneme nabízet. A ono to funguje! Super! 

Jenže pak časem zjišťujeme, že ten muž chtěl opravdu jen tu vagínu, že? A že nám něco chybí. Cítíme se samy. Ten muž si vezme, pro co přišel. A odejde. A my se trápíme a nevíme, kde děláme chybu. Kde? Už v tom, že chceme „nějakého“ muže. Je nám jedno jakého, že? Sice máme představu o našem vysněném partnerovi, ale toho my nikdy nepotkáme, že? Tak alespoň nějakého, abychom nebyly samy. A on přijde a zase odejde. Kupčíme s vagínou za pocit lásky, za pocit nebýt sama, za to, abychom alespoň na chvilku měly pocit, že jsme šťastné. 

Nebyla jsem vyjímkou. Měla jsem zažité přesně ty věty, o kterých píšu. Měla jsem ale jednu velikou výhodu. Já jsem tam někde hluboko v koutku duše měla pocit, že existuje. Že existuje ten dokonalý partner i pro mě. A slovem dokonalý myslím ten protějšek, který ke mně bude nejlépe pasovat, se kterým se budu cítit svá i v bezpečí. Ale i tak mi trvalo téměř devět let si přenastavit všechna schémata ohledně vztahů. Devět let v podobě jedné lekce za druhou, v podobě mužů, kteří si mě nevážili. Potkávání zároveň těch báječných mužů, kteří se mě tím, jak se ke mně chovali, snažili vlastně naučit, abych se milovala. Nic není náhoda. Devět let slz a trápení, završených nemocí. Nelituju ale ani minuty. Kdybych to nezažila, nebyla bych tam, kde jsem teď.

Moje tělo si řeklo o pauzu.

Nezacházela jsem dobře sama se sebou a ani s dělohou, a tak přišly bolesti při sexu. To následně znamenalo dva roky bez sexu. Moje děloha a moje milované lůno potřebovalo dovolenou. Jelikož děloha neumí mluvit, tak si o to řekla jinak. Bolestmi při sexu. Ze začátku to bylo jen takové malinké píchnutí jakoby špendlíkem. Postupně se to zhoršovalo, až jsem nemohla mít sex vůbec. Tělo si vždycky řekne. Záleží na nás, jestli mu porozumíme nebo jestli mu chceme rozumět.

Nový partner.

Mám nového partnera. Po devíti letech vzestupů a pádů a s chvilkovými známostmi. Po dvou letech bez sexu. A přiznávám, že už předtím jsem měla bolesti asi rok, takže skoro tři roky trápení se. Jaké to bylo, když jsem mu řekla, že mám endometriózu a jak reagoval si můžete přečíst v článku Jak mu říct, že jsem nemocná. Asi tušíte, že dobře, když jsme spolu zůstali. Že mám endometriózu jsem mu řekla na čtvrté schůzce. Zároveň jsem mu musela říct celou pravdu. Řekla jsem mu, že mám bolesti při sexu a nejsem si jistá, jestli sex vůbec budu schopná s někým mít. Chtěla jsem, aby počítal s každým možným scénářem.

Tušila jsem.

Stále nemám úplně všechno vyřešené. S muži jsem si vztah celkem narovnala, ale stále se učím step by step. A je to po malých krůčcích. Občas sklouznu k zažitému schématu z minulosti, ale netrápím se tím. Pousměju se s tím, že příště to zkusím jinak. 

Měla jsem pocit, že to stejně asi nebude mít dlouhé trvání. Jak by mě mohl muž milovat, když s ním nemůžu mít sex. Že by mě miloval jen pro to, jaká jsem? Doufala jsem, ale úplně jsem tomu nevěřila. Potkala jsem ale někoho úžasného. Někoho, komu chybím, i když s ním nemám sex. Někoho, kdo si u mě získal důvěru tím, jak se ke mně chová a ne tím, co mi říká. A to pro mě mělo vždycky větší váhu. SLOVA SE ROZPLYNOU, ALE ČINY ZŮSTANOU V SRDCI. To, jestli tomu druhému na vás záleží, nepoznáte podle toho, jestli vám řekne, že vás miluje, ale podle toho, jak s vámi mluví. Mluví s vámi s úctou? Přemýšlí nad tím, co mu říkáte? Chce vám pomáhat, abyste nebyla tolik unavená? Objímá vás a hladí něžně po celém těle a dívá se na vás, jako kdybyste byla jediná žena ve vesmíru? Když jste protivná nebo smutná, řekne vám, že to nevadí a obejme vás? Teď už vím, že nic méně než tohle bychom neměly chtít. Mně to také ukazuje, že to, jak jsem pracovala na svojí sebelásce není jen póza. Pokud by to byla póza, tak bych si přitáhla jiného muže.

Zase by to byl muž, který by mě měl pomocí lekce naučit, abych se už probrala a začala si sama sebe vážit. Pokud se k vám muž chová jako ke kusu hadru, tak se vás vlastně podvědomě snaží vyprovokovat k nějaké reakci. Jde vždy jen tam, kam ho pustíte. A je jedno, jestli ty urážky nebo „vtípky“ neuctivé k vaší osobě myslí z legrace. NE! Nic takového neexistuje. Pro mozek ne. Mozek bere všechno vážně, i když samy sebe přesvědčujete, že on to tak nemyslí. Mozek to eviduje a ukládá. A časem se vám může stát, že se začnete bát. Začnete si méně věřit. A pak ještě méně… A pak zjistíte, že jste troska a on je manipulátor, který jen věděl, jak na to. Nemějte jim to za zlé. Oni k nám chodí jako učitelé. Je jen na vás, co vás naučí. Co si z toho vztahu vezmete pro své vztahy budoucí.

S pravdou ven.

Ke svému příteli mám velkou důvěru a vážím si ho i jako člověka. Baví mě ho stále poznávat. Jsem šťastná, že se spolu můžeme bavit o všem. A když říkám o všem, tak tím myslím i o milování. To, že se o tom otevřeně bavíme, ještě víc prohlubuje mou důvěru. Měla jsem takový pocit, že pokud budu mít partnera a budu mu věřit, cítit se s ním v bezpečí, že ani milování nebude problém. 

Stalo se. Úplně nečekané a o to asi i krásnější. Bylo to bezbolestné a překrásné. Asi deset minut jsem pak ležela, smála se a tekly mi slzy štěstí. Jakákoliv další slova jsou zbytečná.

Jeden krok vpřed a jeden vzad.

Nechci, abyste měli pocit, že je vše ideální. Je to proces. Sice jsem se milovali a nebolelo to, ale při dalším milování jsme zjistili, že v jedné z dalších poloh to bolí. Říká se, že ženské lůno funguje jako jakási „čistírna“ pro muže. Z toho důvodu mohou i uvnitř vznikat bloky, a pak to bolí. Je možné, že pomůže vaginální mapování, které je jakýmsi masírováním vnitřní strany stehen, vagíny a i jejích vnitřních stěn. Chci vyzkoušet e-book a naučit se to sama. O vaginálním mapování vím už dlouho, ale nebyla mi úplně příjemná představa absolvovat to u někoho cizího. Naučit se to sama a učit se to i s přítelem a dělat to tlakem, který mi bude v danou chvíli příjemný a věnovat se tomu, jak dlouho budeme chtít, mi přijde láskyplné a souzním s tím. Myslím si, že nás to posune zase o kus dál i v našem vztahu.

O tom jak a jestli vaginální mapování pomáhá a o tom, jakým směrem se to vyvíjí, se určitě dozvíte zase až nazraje čas. Nás teď čeká cesta zkoušení.