Menstruace je pro většinu žen téměř sprosté slovo

Proč mluvit o menstruaci? O tom se přece nemluví! Nemluví. To je ale také jeden z důvodů, proč mají ženy menstruaci bolestivou, nepravidelnou, krvácí moc, anebo ji nemají vůbec. Všechno má souvislost se vším a vše je propojené. Můžete se tvářit, že to není pravda, ale ten fakt to nezmění. Jak přistupovat sama k sobě, své děloze a menstruaci? To je téma, kterému se chci dnes věnovat a zamyslet se nad ním.

První menstruace.

Nevím, jak to bylo vysvětleno vám, ale mně tak, že to znamená, že dospívám a že díky tomu budu moct mít jednou dítě. Je to něco, co musím prostě přežít no. Že se to bude odehrávat každý měsíc a vložky se používají takto. No a bylo to. Byla jsem proškolená. Je to něco, co musím každý měsíc přežít, i když je to nepříjemné. A vyslechla jsem si příběh o tom, jak mojí mamince to její máma tehdy ani nevysvětlila, protože u nich doma se o takových věcech nemluvilo, takže jí to vysvětlila její sestra. Jo a pamatuji si, že slovo menstruace jsem nepoužívala. Říkaly jsme tomu s holkama „krámy“. A když mluvila gynekoložka o cyklu, tak jsem vůbec nevěděla, o čem mluví. Nikdo mi neřekl, že menstruaci se říká cyklus.

Troufám si říct, že většina žen dostala dost podobné vysvětlení. Nezmiňuji to zde kvůli tomu, abych mámě něco vyčítala, ale kvůli tomu, abyste pochopily všechny souvislosti. Jde o to, že máma mi to ani nijak jinak vysvětlit nemohla, protože jí o tom také nikdo nic neřekl. A o tom to celé právě je. Myslím si, že prvním krokem je o menstruaci začít mluvit. Mluvit o ní otevřeně a hezky.

Červený stan.

Červený stan je název krásného dvoudílného filmu, ale zároveň je to pohled na to, jakým způsobem dříve ženy trávily čas během menstruace. Když se totiž vrátíme úplně na začátek, tak ženy si menstruace vážily. Když měla žena menstruaci, tak trávila čas s ostatními ženami v červeném stanu a odpočívala.

Během dospívání a i v dospělosti jsem často slýchávala, že menstruace není nemoc. Že je to něco, co mě přece neomezuje ve výkonu práce, tak ať zaberu. Pokud jsem proti tomu vznesla námitku, tak se mi většinou dostalo odpovědi, že ženy dělaly na poli i při menstruaci, když byly těhotné a také těsně před porodem. Co jsem na to mohla odpovědět, že? No jako puberťák nic. Vlastně ani jako dospělá nic, protože jsem neměla dostatek informací.

Naše maminky, naše babičky a jejich maminky. Spousta generací zpět potlačovala svoje ženství. Z událostí docela nedávných na to měla asi největší vliv válka. Když mají lidé hlad, tak jdou do práce za každých podmínek, i když je jim na umření. Když jdeme ještě hlouběji, tak například si myslím, že středověk tomu také nepřidal. Upalování čarodějnic, žena bez práv, žena nesměla volit. Kolik bolesti jsme během těch staletí byly ochotné snášet?! Kam se poděl červený stan a úcta k ženě jako matce?

Hledejme ženu uvnitř sebe.

Že jsem se narodila jako žena, je zázrak. Pozastavuji se nad tím každým dnem víc a víc. Spousta mužů říká, že ženy jsou komplikované a my ženy jim to věříme. Dokonce některé z nás to samy o sobě říkají. Napadlo vás někdy proč? Co když to tak není. Co když složité nejsme, ale jen samy sobě někdy nerozumíme? Proč se to děje? Protože jsme cyklické přece! Co to znamená? Stále to zjišťuji, ale je to celkem zábava.

Zavedla jsem si deníček, kterému říkám CYKLIČNÍČEK. Píšu si tam, jak se každý den cítím a jak mi je fyzicky. Podle toho zjišťuji v jaké fázi jsem a jak dlouho u mě ta fáze trvá. Jak jsem na to přišla? Přečetla jsem si knihu Cyklická žena od Mirandy Gray. Krásně v knize popisuje čtyři fáze měsíčního cyklu ženy. Je to úžasná kniha, která vás může přivést na cestu porozumění sama sobě. Navíc se tak můžete naučit, jak plně rozvinout svůj potenciál a nejít v mnoha situacích sama proti sobě. Na konci knihy vás provede návodem na to, jak postupovat ve vašem měsíčním cyklickém plánu. Popisuje tam, co byste měly ten den dělat a čemu se věnovat, a co by se vám ten den mělo nejvíce dařit. Každé ženě cyklus trvá jinak dlouho a některá jej má i nepravidelně. Je důležité si vypozorovat, jak to máte vy. Pak už se podle toho můžete řídit a bude se vám dařit.

Stále jdeme proti sobě.

Kolikrát už jsem to udělala? Cítila jsem se unavená, ale řekla jsem si, že to zvládnu. Kolikrát mi v hlavě zaznělo, že nejsem přece žádná „trasořitka“ a že to přece musím zvládnout. Být ženská přece není žádná nemoc, ženská by měla zvládnout všechno, co zvládne chlap. Přece nebudu brečet, a když, tak jen někde v koutku a potichu. Nikdo přece nemá rád, když ženská brečí a mluví o citech. Už nezvládám práci, je toho na mě moc a chce se mi brečet, ale utnu to hned v zárodku. Přece si nemůžu dovolit brečet v práci! Co by si o mně kdo pomyslel? Ukázat takovou slabost si přece nemůžu dovolit.

Kolikrát v měsíci jdeme samy proti sobě – ať už emocionálně nebo fyzicky. Nechceme ukázat slabost. Myslíme si, že to je slabost. Žijeme celý život v omylu, že být citlivá je něco, co z nás dělá oběti. Ale víte co? To my samy si to způsobujeme. Nemluvíme o svých skutečných pocitech a pak si připadáme samy, že nám nikdo nerozumí. Od pochopení sama sebe a svých pocitů pramení pak naše síla. Pokud víme, kým jsme, že jsme cyklické a že se nám naše stavy proměňují a v tom že je naše síla, tak nám to může přinést klid v duši. A nejen klid, ale dokonce i porozumění.

Co vysíláme?

Jak se chováme samy k sobě, dává signál ostatním. Pokud potlačuji samu sebe, co tím vlastně ostatním říkám? Říkáme, že na nás mohou házet další kupy práce a my že to zvládneme, že to není problém. My se pak cítíme zahlcené a máme pocit, že je toho na nás moc. Jak to ten šéf nebo kolega mohou dělat?! Jsme naštvané a máme vztek. Ten vztek ale nemáme na ně, ale samy na sebe. Co vysíláme, to se k nám vrací. Pokud si nevážíme samy sebe, tak si nás a naší práce nebudou vážit ani ostatní.

Pokud jste rodič a děláte vše pro svou rodinu a děti a říkáte, že na vás nezáleží, tak co tím vlastně své děti učíte? Děti se učí nápodobou chování. My si mylně myslíme, že se učí z toho, co jim říkáme, ale děti se hlavně učí z toho, co vidí. Co jim tedy ukazujete je to, že život znamená obětovat se pro ostatní. Že život znamená nežít ho tak, jak chceme my, ale znamená to vzdát se sama sebe na úkor ostatních. Pak se divíme, že si naše dcera nebo syn najdou partnera, který si jich neváží. Možná si říkáte, že vaše dcera nebo syn dělají pro toho partnera první poslední a on si toho neváží. Co si neuvědomujeme je to, že jsme je to naučili. To nevadí. Všichni žijeme v zajetých kolejích naučeného systému výchovy. Je ale důležité si to uvědomit a snažit se to změnit. Najděte si chvíli pro sebe a tvořte. Udělejte si čas jen pro sebe a partnera a třeba odjeďte jen sami dva na víkend. Nezapomínejte na sebe kvůli dětem a pěstujte svůj vztah. Buďte ve svém životě šťastní a naučíte to i své děti.

Bolestivá menstruace.

Podle mě má vše nějaký důvod. Pokud máte bolestivou menstruaci, tak to není náhoda. Je známý fakt, že tělo se při menstruaci čistí. Podle mě se tělo čistí i duševně. Pokud se v měsíci před menstruací k sobě nechováte s úctou, tak se všechny ty negativní pocity nahromadí. Proto se před cyklem cítíme tak mizerně, proto nás menstruace bolí. Zkoušela jsem měsíc podle cyklického plánu a mohu vám říct, že jsem poprvé neměla bolestivou menstruaci. Předcházelo tomu tříměsíční zapisování toho, jak se který den cítím psychicky i fyzicky atd. Nic nejde hned, ale čas věnovaný sama sobě je ta nejlepší investice, která se vám mnohonásobně vrátí.

Nepravidelná menstruace.

Většinou ji způsobuje strach. Strach z toho, že bude menstruace bolestivá. Strach z trapasu, pokud by se stala nehoda a měla bych skvrnu na kalhotách. Strach z nepochopení okolím. Naše tělo je neuvěřitelně úžasné a pokud vysíláme strach, tak je schopné nás poslechnout a menstruaci nedovolí přijít. Stejně tak jsme ale schopny samy se sebou pracovat tak, aby menstruace přišla. Nejde to hned, ale i když je to práce na delší dobu, tak to jde. Je potřeba ten strach najít, pojmenovat a pracovat na jeho rozvolnění.

Tělo v období menstruace potřebuje hodně energie, aby mohla menstruace proběhnout. Je to veliký žrout energie, a jestli například moc sportujete nebo tu energii chcete směřovat jinam, tak je jasné, že tělo dělá jen to, co chcete, a menstruaci nemáte. Využití energie směřuje tělo jinam. Pokud chcete svou menstruaci zase nalézt, tak je důležité začít tělo vnímat a poslouchat, kdy potřebuje odpočinek, aby mohla menstruace přijít.

Pokud jste prodělaly například anorexii, tak je možné, že menstruaci nemáte vůbec. Tady je potřeba se zaměřit na vyrovnání ženské a mužské energie ve vašem životě. Máte strach být ženou? Cítíte se být ženou? Jaký vztahy máte ke svým rodičům? Může zde být mnoho otázek a je potřeba pátrat. Znám jednu ženu, která když poprvé dostala menstruaci, tak z toho byla v šoku. Nerozuměla tomu, jak se cítí. Byla před menstruací unavená, podrážděná, měla chutě na sladké atd. Najednou nemohla tolik sportovat, protože byla unavená. Její tělo se začalo měnit. Když žena nemá menstruaci, tak to může být i tím, že má více testosteronu a lépe se jí tvoří svaly. Pokud se stanete ženou, tak se trochu hůř budují svaly a získáte ženské tvary. To k tomu ale patří a nemusí to znamenat katastrofu, ale je velmi důležité to přijmout jako zázrak a učit se tomu celému a sobě porozumět. V tom vám kniha Cyklická žena může také pomoci.

Dlouhá nebo krátká menstruace.

Někdo mi kdysi řekl krásnou věc k tomuto tématu. Když má žena menstruaci dřív než má její termín, tak to může znamenat, že příliš spěchá. Může to znamenat netrpělivost, spěch v práci nebo v rodině. Pokud má žena menstruaci později než je její termín, tak to může znamenat, že v nějaké oblasti života váhá. Osobně s tímto názorem souzním.

Učme se to samy.

Pokud nás nikdo nenaučil milovat menstruaci a že je to obrovský zdroj naší energie a síly, tak se to naučme samy. Teď je to na nás. Naše předešlé generace na to neměly prostor ani čas. Teď je období klidu, které můžeme věnovat samy sobě a svému ženství. Dopřejme své Yoni, abychom se spřátelily a žily společně v souladu. Mimochodem Yoni je název pro ženské pohlavní orgány a mě toto pojmenování přijde nejlaskavější ze všech. Když mám něco říct o svých ženských orgánech a mluvit o nich jako o děloze a vagíně, tak to úplně není to, co by se mi říkalo snadno, ale Yoni je překrásné pojmenování. Představuji si, že Yoni je nějaká překrásná víla s blonďatými a lehce zvlněnými vlasy v šatech z lehounkého duhového šifonu, kde převládá hlavně modrá, vznáší se přede mnou a kolem ní je nádherná bílá záře. Vypadá vlastně trochu jako anděl. A jak vypadá vaše Yoni?

Být v souladu.

Mým poselstvím je, abyste poslouchaly své tělo a svou Yoni. Abyste se o sobě dozvěděly víc. Abyste zjistily, jak probíhá vaše cykličnost a udělaly si z toho svou přednost. Tancujte, smějte se, plakejte a zuřte. Prožívejte své pocity do sytosti. Nic v sobě nepotlačujte. Sama před sebou se žádná z nás neschová. Ten, kdo pro nás může v životě nejvíc udělat, jsme jen my samy.