Endometrióza a bolesti při sexu

Endometrióza a bolesti při sexu

Věděla jsem, že pokud si založím blog a budu psát o endometrióze, tak toto téma budu muset otevřít. Samozřejmě bych o tom nepsala, kdybych nechtěla. Věděla jsem ale, že cítím tu naléhavost a že o tom prostě napsat musím. Proč? Tím hlavním důvodem je, že o tom nikdo nemluví. Alespoň já jsem nenašla žádný článek, ve kterém by někdo popisoval své vlastní zkušenosti nebo to, co lze dělat, aby se to spravilo. A lze to vůbec? Jaké ty bolesti jsou? Kde přesně to bolí? Je vůbec možné mít sex, když vám diagnostikují endometriózu?

Od začátku.

I s diagnostikovanou endometriózou je možné mít sex. Není to nakažlivá nemoc, takže úplně bez obav. Některé ženy s endometriózou bolesti při sexu nemají, což jim závidím. Ano. Já jsem na té druhé straně. Zároveň ale poslední dobou zjišťuji, že bolesti při sexu nemusí nutně souviset s endometriózou. A to, že máte bolesti při sexu, nemusí vůbec znamenat, že máte endometriózu. Proto vás prosím, abyste si tento článek dočetly až do konce, abyste pochopily všechny souvislosti, které v tom vidím já. Tento článek může pomoci ženám pochopit, proč mají bolesti při sexu, a to nejen kvůli endometrióze. Všechno je to o nás. Všechno je to o tom, jak zacházíme se svým ženským lůnem. A to platí pro všechny ženy, nejen pro ty nemocné. Spousta žen trpí různými gynekologickými potížemi. A všechny obtíže mají svůj důvod.

Ženské lůno.

Mám na vás pár otázek. Jak zacházíte se svým ženským lůnem? Proč se milujete se svým partnerem? Kdy se s ním milujete? Jak se u toho cítíte? Milujete se s partnerem, protože on to chce? Protože kdybyste se s ním nemilovaly, tak by si možná našel jinou partnerku? Milujete se z povinnosti? Milujete se ze strachu ze ztráty partnera? Milujete se, protože se to tak prostě má dělat? Trpí váš partner předčasnou ejakulací? Kolikrát v životě jste se milovaly s někým a myslely jste si, že když se s ním vyspíte, tak vás bude milovat a bude s vámi chtít být? TAK DOST! Mohla bych pokračovat, ale řekněme si, že už tohle je víc než dost otázek. Uvědomme si, že uvnitř nás všechny tyto situace a často opakované scénáře kódují vnitřní zranění. Je jedno jestli máte endometriózu, které já říkám ,,Endy“, nebo ne. Představte si, že byste si vybraly nějaké místo na svém těle, třeba na stehně. A pokaždé, v situaci, kdy byste se svým ženským lůnem nezacházely úplně v rukavičkách, byste se opakovaně, lehkým tlakem, na tom stehně dloubaly prstem. Co by se asi stalo po půl roce? Vsadím se, že každá by to měla jinak. Některá z vás by tam měla modřinu, které by se nikdo nesměl ani dotknout, protože jen letmý dotek by děsivě bolel. Některé by se tam možná začal dělat důlek. A některá by tam možná měla naopak puchýř. Ráda vysvětluji na příkladech a tenhle je, myslím, dost výstižný. Věřím, že ve všech případech by ta místa byla bolestivá. A takto my zacházíme se svou svatyní, dámy. Pokaždé, když do ní někdo vstoupí a my cítíme, že to není správně, tak ta naše svatyně trpí. Způsobujeme jí vnitřní zranění. A pak se divíme, že nás bolí se s někým milovat? Vždyť to přece dává smysl!

Děloha křičí!

Řekla bych, že to začíná u všech stejně nebo velmi podobně. Nejdříve se občas objeví nějaký ten zánět. Záněty pak mohou být i časté. Někdo má cysty. U každé z nás se to projevuje jinak. Společné je ale jedno. Kdybyste byly děloha, jak byste toho zabedněnce jménem mozek upozornily na to, že se vám něco nelíbí, že trpíte, že vám něco ubližuje? No… Pokud jste děloha a nemáte čím mluvit, tak to vezmete pravděpodobně oklikou, že? A to je ONO! To jsou ty gynekologické potíže. To je ten důvod. Vaše děloha vás volá a prosí, abyste něco změnily ve vašem přístupu. A nenechte se mýlit. Pokud máte pocit, že jste v harmonickém vztahu s milujícím partnerem a přesto máte gynekologické potíže, tak se zatím jen bojíte si zodpovědět některé otázky nebo jste zraněná už mnohokrát před tím. Protože projevy těla nelze přehlížet, ty nelžou. Moc bych vám přála, aby to tak nebylo, ale z mnoha příběhů a zkušeností už bohužel vím. Možná jste v harmonickém vztahu, ale máte třeba strach z otěhotnění, protože ještě těhotná být nechcete. A tak svou dělohu pomyslně „zavíráte“, a proto se vlastně ani nechcete milovat. A pokud ano, tak ten strach tam stejně je a vám to způsobuje vnitřní zranění. Tohle je jen příklad, ale důvody mohou být různé a velmi individuální. Já to zde zmiňuji hlavně proto, abyste si nad tím začaly přemýšlet.

Menstruace

Další téma, které je důležité zmínit. Vše totiž souvisí se vším a nic nelze oddělit. Menstruace asi byla většině z nás vysvětlena jako něco, co tady prostě je a bude a musíme to holt nějak přežít. Já jsem menstruaci vždycky nesnášela. Trvala u mě sedm dní, tak jsem byla ráda, když jsem začala brát hormonální antikoncepci. To se totiž zkrátila na čtyři až pět dní. Když jsem HA v pětadvaceti vysadila, tak moje menstruace trvala zase sedm dní. Tampony jsem nikdy nepoužívala, nedělalo mi to dobře. Vyzkoušela jsem i menstruační kalíšek, ale po devíti měsících jsem ho musela přestat používat, protože mi začal šíleně vadit ten podtlak při přisátí kalíšku. Přiznám se, že mít dělohu každý měsíc sedm dní vlastně pod tlakem mi nepřijde úplně zdravé. Možná bych spekulovala i o tom, jestli to nemůže mít vliv na klesání dělohy. Každý ať dělá podle toho, jak to cítí. Vím, že spousta holek kalíšek používá a jsou s ním velmi spokojené. Moje děloha kalíšek nechtěla. O menstruaci mluvím také kvůli jejímu přijetí. Pokud směrem k děloze neustále vysíláte signál, že ji nemáte rádi a vadí vám menstruace, kterou byste raději neměly, tak se vám může jednoho dne stát, že vás vaše děloha poslechne. Bude chtít, obrazně řečeno, odejít. To se může opět projevit zdravotními komplikacemi.

Milujete svoji dělohu?

Jak vnímáte svoji dělohu? Je to něco, co máte, ale neřešíte to? Je to něco, kvůli čemu máte menzes a každý měsíc bolesti v podbřišku? Je to to, proč vás muži chtějí? Ať už to vnímáte jakkoliv, tak bych k vám chtěla vyslat moje nejhlubší přání: NAUČME SE MILOVAT SVOJI DĚLOHU. Tohle všechno, co tady píšu, a i naléhavost s jakou to píšu, je proto, že nechci, abyste to nechaly zajít tak daleko jako já. Já se učím milovat svoji dělohu a vážit si jí. A být šťastná, že mám menstruaci. Protože když jsem byla naštvaná, že mám menstruaci sedm dní, tak hádejte co? Teď ji mám dva, maximálně tři dny. A abych byla upřímná, tak bych byla šťastná zase za těch sedm, a to ze dvou důvodů. Myslím si, že při těch sedmi dnech to mělo vždycky mnohem hladší a pozvolnější průběh. A za druhé kvůli těhotenství. Pokud menstruace ustupuje, tak by to mohlo znamenat, že ustupuje možnost mít děti.

Bolesti při sexu

Začalo to pozvolna. Pamatuji si, že jsem nejdříve cítila lehké bolesti. Stávalo se to jenom tehdy, když byl partner vzrušený a byl ve mně hodně hluboko. To jsem cítila takové slabounké píchnutí. Jako kdyby mě tam někdo píchnul špendlíkem. Zásadní bylo, a to určitě nesmím opomenout, že jsem NIC NEUDĚLALA. Přirozená reakce by byla to zastavit, ne? Říct, že mě tam něco bolí, nebo ať zpomalí, ať tolik nedoráží. Co jsem udělala já? Nějak jsem to vydržela. Zaťala jsem zuby a ještě jsem předstírala, že se mi to líbí. Když to teď píšu, tak si uvědomuji úplně do hloubky, jak to bylo hrozné. Vlastně mi to dosud, než jsem to napsala, asi úplně nedocházelo. Jsem ráda, že tenhle blog mám, protože psaní je opravdu očista pro duši. A mně se stává, že si některé věci naplno a v souvislostech uvědomuji až ve chvíli, kdy o nich píši článek.

Je vám asi jasné, že se to začalo zhoršovat. Což je naprosto logické. Nakonec to došlo tak daleko, že už jsem vůbec nebyla schopná se s někým milovat. Milování se pro mě stalo utrpením. Jako kdyby do mě v té chvíli bodaly tisíce nožů. Na dva roky jsem se vzdala sexu úplně. Mezitím proběhly dva pokusy, ale zjistila jsem, že bolesti stále přetrvávají. A to mě postrkovalo hlouběji do ještě větší beznaděje.

Ztráta schopnosti se milovat a ztráta sex-appealu.

Co jsem cítila, když jsem věděla, že nemůžu mít sex? Měla jsem pocit, že mě nikdo nebude chtít. Měla jsem pocit, že jsem k ničemu. Jako žena nestojím za nic. Kdo by mě asi tak chtěl, když s ním nebudu moct spát, že? Nikdy jsem samu sebe neměla příliš ráda. A k tomu se ještě přidalo tohle. To jsem si to „pěkně“ umocnila a utvrdila se v tom, že? Ztráta sebedůvěry na druhou. Pamatuju si, že jsem měla pocit, jako bych byla bezpohlavní. Těžko se to popisuje. Když jsme se někde bavili s kluky, tak jsem měla pocit, že tam ani nejsem, nebo jsem se dívala do země a byla jsem taková nijaká. Flirtování jsem měla na bodu nula. Nechtěla jsem v žádném muži vzbudit ani jiskřičku naděje, že bych o něj měla zájem. Myslela jsem si totiž, že jak by zjistil, že s ním nemůžu spát, tak by mě nechtěl. No a já bych byla ještě víc smutná. Vlastně jsem podvědomě chránila samu sebe.

Cesta k požitku z milování.

Jsem na začátku. Vůbec netuším, jestli to bude fungovat, ale stojí za to to vyzkoušet. Mám vyzkoušené na svém těle, že svou vlastní myslí si můžeme své tělo uzdravovat. Ať už jsem to zkoušela u angíny nebo cysty na vaječníku. U angíny je důležité přijít na to, co jsem řekla a nebyla jsem s tím vnitřně srovnaná, nebo co jsem naopak neřekla. Vždy to má souvislost s řečí. Pokud jsem na to přišla, tak mě do druhého dne přestalo v krku bolet. U cysty na vaječníku jsem byla u doktorky těsně po cyklu. Paní doktorka mi řekla ať přijdu za týden, že uvidíme, co ta cysta dělá. Já jsem intenzivně myslela na to, aby se ta cysta rozpustila a odešla. Na kontrole po týdnu byla cysta pryč. Věřím, že je tedy možné si přenastavit i dělohu. Když ji budu milovat a hýčkat, a pokud jsem jí teď dopřála téměř dva roky oddych, tak věřím, že se lze propracovat až k uvolnění a znovunabytí požitku z milování.

Co nelze vynechat.

Pro mě je zásadní si zodpovědět důležitou otázku. Co potřebuji k tomu, abych se s někým mohla milovat? To je u mě jasné. Potřebuji důvěru. Potřebuji stoprocentní důvěru. Potřebuji něhu. Potřebuji necítit tlak očekávání toho druhého. Potřebuji dlouho hladit, laskat a mazlit. Potřebuji hladit ve vlasech a na zádech. Potřebuji vědět, že se můžeme jen mazlit a nemusí dojít na sex. Nesmím cítit sebemenší nátlak.

A jak to máte vy?

Každý je jiný. Každá jsme jedinečná. Nebojte se chtít to, co cítíte, že byste chtěly.

Četla jsem krásný článek o tom, že bloky v děloze může způsobit i předčasná ejakulace partnera. Žena se pak vnitřně nastaví tak, aby se nevzrušila, protože ví, že by si tím jen ublížila. Naladila by se na milování a po pár minutách, kdy se žena teprve „zahřívá“ a začíná být vzrušená, je po všem a žena je frustrovaná.

Důvody vašich bloků mohou být různé. Já vás chci tímto článkem inspirovat k tomu, abyste nezůstávaly na místě a ve stavu, který vám nevyhovuje. Abyste se ptaly samy sebe a hledaly odpovědi na otázky. Abyste nacházely cestu samy k sobě a ke krásnému, láskyplnému a bezbolestnému milování.