Co se nám snaží říct bolesti?
Bolesti při endometrióze.
Každá nemoc nám přichází něco sdělit.Pro každého bude to sdělení jiné, ale vždy je to signál vyslaný naším tělem směrem k nám. Někomu stačí náznak k tomu, aby se svým zdravím začal něco dělat. Někdo si jde lehnout, když cítí, že je unavený. Toto ale podle mě umí velmi málo lidí. Žijeme v době, která nás nutí k výkonu! To se velkým způsobem odráží na našem stylu života, a tedy i na zdraví. Vážně to tak chceme?
Myslím si, že jsme to my ženy s tou emancipací přehnaly. Ženeme to do extrému. Žena není muž. Co se ve skutečnosti skrývá za naší touhou vítězit?Být výkonná manažerka, sportovkyně, právnička? Je to touha malé holčičky dokázat jednomu nebo oběma rodičům, že jsem dost dobrá, že si zasloužím pochvalu a objetí.
Pokud dlouho nevnímáme své tělo a jedeme pořád ve výkonu, tak se nám může stát, že tělo přitvrdí a přijde k nám nemoc.Nemoc je většinou něco, co nám způsobí určitou bolest.U endometriózy je to velmi markantní. Bolesti při endometrióze mají ženy během menstruace, mimo menstruaci, a některé neustále. Bolesti jsou velmi výrazné, jako by vám někdo vrážel kudlu do podbřišku. Lékaři na tyto bolesti předepisují velmi silné léky. To ale není řešení. Je to utlumení nějakého stavu těla, ne řešení příčiny. Z dlouhodobého hlediska je to zcela neudržitelný stav. Léky na bolest mohou za nějaký čas odrovnat játra. A co potom?!
Bolesti: tělo křičí.
Začíná to pomalu, postupně a nenápadně. Ze začátku to může být občasná bolest zubu, angína, chřipka atd. Tělo se nám v náznacích snaží říct, že život, který žijeme, našemu tělu nevyhovuje. Že bychom se měli začít ubírat jiným směrem.
Pokud tyto stavy nevnímáme, nějak to „zaplácneme“ antibiotiky, a nic ve svém životě nezměníme, tak tělo přitvrdí. Jsou případy vysoce postavených manažerů, kteří nereagovali na signály těla, pak se zhroutili a už nikdy nebyli schopni vrátit se do práce.
Pokud nás něco bolí, tak tělo křičí, že je něco špatně.Co se endometiózy týká, tak z mé osobní zkušenosti vyplývá, že většina žen s endometriózou jede v programu nastaveném na výkon. Jsou to manažerky, ženy, které extrémně sportují, matky v domácnosti, které chtějí stíhat všechno atd. Je paradoxní, že i kdyby zvládly všechno podle svých představ a dosáhly svého cíle, tak by nikdy nebyly spokojené a nepřineslo by jim to klid. Ženy s endometriózou mají pocit, že toho prostě nikdy nedělají dost!
Podle mě se nás tělo snaží upozornit, abychom nezůstávaly v mužské výkonnostní roli, ale abychom se začaly soustředit opět na to, že jsme ženy. Být ženou znamená co? Znamená topředevším tvořit.Je jasné, že pod představou ženství budeme mít každá něco jiného, ale v základu je to tvořivost. A je jedno, jestli tvoříte obrazy, dítě, projekt. Jde o procesy tvorby, a to může být i nazdobení hrnečku nebo vyšívání po večerech, vnést do nového projektu své originální nápady, i když ostatní jsou zvyklí na zaběhlý řád atd.
Být ženou znamená tvořit si svůj život podle svého.Znamená to poslouchat svou cykličnost a řídit se tím. Znamená to být emotivní. Znamená to být občas neproduktivní a zmatená.Ano! Jsme ženy! A když máme před menstruací, nebo když máme menstruaci, tak jsme protivné a neproduktivní. No a?! Být ženou znamená si toto všechno uvědomovat a být za to vděčná. Netrestat se za to, že nám práce stojí, protože víme, že po menstruaci nabereme nový dech a všechno to hravě doženeme v tom produktivním období po menstruaci. Být ženou znamená se milovat.Milovat nejen své tělo, ale i mysl a naše „chyby“.Naše chyby jsou naše lidskost. Nejsme roboti. Nechtějme být dokonalé. To by byla přece nuda! Dovolme si být jedinečné!
Kam až to necháme dojít?
Co se musí stát, abyste si uvědomily, že je potřeba udělat změnu?Kam až to necháte dojít? Já jsem musela v roce 2013 vybrat devět krabiček antibiotik, a nepomohlo mi to si uvědomit, že je něco špatně, že bych měla změnit svůj život. Moje tělo mi tedy naservírovalo endometriózu. Přiznám se, že toto už byl pro mě dost silný signál, abych nad svým životem začala přemýšlet a hledat proč a jak dál.
Odletěla jsem na Nový Zéland, pak jsem začala s psychoterapií a radikálně změnila stravu. Takhle to zní jednoduše, ale jsou to tři dlouhé roky shrnuté v jedné větě. Je důležité si uvědomit, že jsme mocné bytosti, které jsou schopny si zhmotnit nemoc. Jsme schopni v sobě kumulovat pocity smutku, nenávisti, méněcennosti atd. To se v nás několik let hromadí, až se to zhmotní v nemoc. Jsme ale stejně tak úžasné bytosti, které se také dokáží úplně uzdravit, pokud změníme své myšlení a své postoje. To může ale nějakou dobu trvat a je potřeba, abychom byly trpělivé. Negativní pocity jsme v sobě hromadily spoustu let, tak je jasné, že to nepůjde změnit za měsíc.
Každá jsme jiná. Některé z nás stačí zjištění nemoci v začátku a jdeme s tím něco dělat a změnit to. Některé z nás si musí vytrpět víc. Pro některou z nás je varovným prstem, když jí doktor řekne, že jí kvůli endometrióze hrozí odstranění dělohy. Každá máme svou cestu a každá z nás začne svou nemoc řešit v jiném stádiu.
Nemoci k nám chodí jako učitelé a záleží jen na nás, jestli se budeme chtít učit a uzdravit se. Podle mě se zde v tomto životě máme něco naučit. Přicházíme na svět s plánem si něco prožít a s tím, že máme i na tomto světě svůj účel. Každý z nás je v jiné rovině vědomí,
a tak i každý z nás přistupuje k sobě a své nemoci jinak. Někomu stačí náznak, někdo si to uvědomí ve vážném zdravotním stavu a někdo musí umřít, aby se to mohl naučit v příštím životě.Pamatujte ale, že se to můžete naučit už teď. Nemusíte to nechat zajít tak daleko. Začněte brzy, abyste si mohly nemoc vyléčit za kratší dobu. Čím déle jste nemocní a čím horší zdravotní stav máte, tím déle bude trvat než se uzdravíte. Nemusí to být dogma, ale je to moje zkušenost. Na youtube má o tom krásné video Jaroslav Dušek s MUDr. Janem Šulou. Najdete ho tam pod tímto názvem:MUDr. Jan Šula a Jaroslav Dušek – 7 bran imunity a imunologie odpuštění.
Odřezávají z nás kus po kuse!
Odkrajují z nás kousek po kousku a my je necháváme!Při zjištění endometriózy záleží na tom, v jakém je stádiu a kde přesně v těle se nachází, ale většinou se doporučuje laparoskopie, aby se přesně zjistilo co a jak a aby se odstranily případné nálezy endometriózy. To je v pořádku a myslím si, že je to na začátku velmi důležité. Pak totiž nálezy endometriózy jsou pryč a vy můžete začít od nuly se zdravým tělem, což je fajn.
Pokud se endometrióza objevuje znovu a znovu, tak se postupuje v některých případech odebráním vaječníků a v některých extrémních případech dojde až k odebrání dělohy. Pokud zasáhne endometrióza střeva, tak to doktoři řeší vývodem. Pokud se endometrióza umístí někde dál v těle, tak se to řeší za pochodu a odstraňují se části, kde endometrióza je. Myslím si, že je zbytečné zde vypisovat všechno.Pojďme se soustředit na to pozitivní.
Chci zde zmínit jednu velmi důležitou věc. Doktor není vševědoucí. Pokud vám navrhuje nějakou variantu ve smyslu odstranění vaječníků, dělohy atd., tak doporučuji váš zdravotní stav konzultovat nejlépe s dalšími deseti nezávislými doktory.Vím o ženách, které mají tu zkušenost, že vyzkoušely více doktorů, a každý jim řekl něco jiného. Jedna žena řekla doktorovi jen to, že má endometriózu, ale že neví kde a co a jak a on jí řekl, že má nález endometriózy na pravém vaječníku, druhý jí řekl, že na levém a třetí, že to tam nevidí.
Prosím vás! Nenechte doktory, aby na vás přenesli jejich strachy. Než do sebe začnete nechat řezat, tak si zjistěte víc názorů na váš zdravotní stav, od více doktorů. Pokud jste to podcenily a nechaly jste váš zdravotní stav dojít do nějaké hlubší fáze, tak je možné, že vás operace nemine, ale prosím zjistěte si všechna fakta. A nepodceňujte svou intuici.
Když jsem byla objednaná na první laparoskopii, tak jsem na ni nešla, protože jsem neměla důvěru k doktorovi, který mi nabízel odstranění vaječníků, kdyby byly zajizvené. To jsem radikálně odmítla. Víte kolik je žen, kterým řeknou, že mají zajizvené vaječníky a nikdy nebudou moct mít děti, a ony je mají?! Jsou jich mraky! Jak mi to ten doktor mohl vůbec navrhnout! Nešla jsem tam a šla jsem pak na tu laparoskopii k úplně jiné doktorce.
Dokud mě to nebolí…
Já jsem jedna z těch žen, kterou když to nebolí, tak ji to nenutí s tím něco dělat! Vím přesně, proč jsem měla bolesti při endometrióze. Jela jsem maximálně ve výkonu a pořád jsem měla pocit, že toho nedělám dost. Pokud nás ochromí bolest, tak je to jednak signál, abychom zpozornělya také, pokud nás něco bolí, jsme nuceni si lehnout a nic nedělat, tedy odpočívat.
Já nikdy neuměla moc odpočívat.Měla jsem pocity méněcennosti a toho, že prostě nejsem dost dobrá, a tak jsem makala a makala, abych ostatním, ale hlavně sama sobě dokázala, že dost dobrá jsem. Nejsmutnější na tom je, že i kdybych udělala vše na 100 %, tak bych stejně nebyla spokojená. Je to začarovaný kruh.
Díky endometrióze jsem se naučila odpočívat a nevyčítat si to.Užívat si odpočinek.Každý z nás potřebuje jiný způsob odpočinku a jinak dlouho, ale je důležité si najít to své. Zároveň si myslím, že bolestmi se nás endometrióza snaží upozornit na to, abychom zpomalily a na to, že jsme příliš v mužské výkonnostní roli. Chce nás upozornit, že jsme ženy, a těm je vlastní tvořit. Je jim vlastní mít svůj měsíční a opakující se cyklus, kterým bychom se měly řídit a poslouchat své tělo. Jsme emotivní a jsme každou chvíli trochu jinou ženou. To je dáno právě naší cykličností. Doporučuji knihu: Cyklická žena.
