Ahoj, jsem Eva a jsem Dostojevský aneb Typologie osobnosti v praxi
To je nějaká blbost, ne?
Ahoj, jsem Eva a jsem Dostojevský. Zní to divně, že? Tak abych to raději uvedla na pravou míru. J Podle typologie osobnosti, která se jmenuje socionika, jsem typ osobnosti s názvem Dostojevský, tedy humanista. Podle této typologie je tento typ osobnosti eticko-intuitivní introvert. Co je socionika? Co to znamená být typ Dostojevský? Jak mi to pomohlo? Jak to může pomoct vám? To všechno se dozvíte v tomto článku.
Co znamená být typ osobnosti Dostojevský?
Nebudu zde popisovat celou charakteristiku mého typu osobnosti, ale povím vám něco o dvou nejsilnějších a dvou slabších stránkách, které mám, protože je až neskutečné, jak to sedí! Informací je hodně, ale udělám z nich krátký výtah, abyste to lépe pochopili.
Silné stránky:
- Velmi silnou má etiku vztahů. Dobře se vyzná ve vztazích mezi lidmi. Důležité jsou pro něj čestnost a pořádek. Má problém odpustit zradu, ale pokud vidí, že se viník kaje, dokáže odpustit. S lidmi udržuje rovné a laskavé vztahy.
K tomu bych ráda řekla, že to neznamená, že jsem nikdy nikomu neublížila. Na naše chování má vliv spousta věcí. Například strach, předsudky nebo domněnky atd. V našem vývoji si zkoušíme otestovat své různé stránky, a to může někdy i někomu ublížit. Ale je pravda, že opravdu spokojená jsem, když mám hezké vztahy s lidmi a vím, že s nimi mohu jednat na rovinu.
- Druhou silnou stránkou je intuice. Jak se to projevuje u typu osobnosti Dostojevský? Tento typ člověka je dobrý vychovatel, protože ví, jak rozkrýt talent u lidí. S dětmi se baví jako s dospělými a povzbuzuje v nich samostatnost a další vlastnosti potřebné pro dospělý život. V kolektivu podporuje vzájemné pochopení mezi lidmi. Rád se věnuje sebevzdělávání.
Tak tohle když jsem si přečetla, tak jsem nevěřila svým očím. Sedí to úplně všechno! S dětmi se baví jako s dospělými a bývá dobrý vychovatel?! To je přesné! Když jsem studovala střední pedagogickou školu, tak se vždycky učitelky na praxi divily, proč tohle povolání nechci dělat, protože na to mám prý talent. A je pravda, že děti ve mně vidí přirozenou autoritu a přitom mají se mnou kamarádský vztah. Rozumím dětskému světu a stále mě fascinuje. Od dětí se můžeme nejvíc učit. Sebevzdělávání?! Co k tomu dodat, že? Jsem to přesně já.
Slabé stránky:
- Jednou ze slabých stránek je logika. Umí se donutit k disciplíně a výkonnosti. Je svědomitý, avšak pomalý v plnění svých povinností. Zato umí být pečlivý v detailech. Přesně se drží zadaných úkolů. Při oficiálním vystupování vypadá suše a zdrženlivě. Těžké a složité úkoly řeší díky dostatečné trpělivosti. Nerad projevuje svoje sympatie na veřejnosti.
Haha. Co k tomu říct? Disciplína mi byla vtloukána do hlavy odmala. V tomto směru jsem, troufám si říct, tedy celkem disciplinovaná. Ale můžu říct, že mě to občas dost unavuje. To je tím, že tohle není má silná stránka a není to má přirozenost. Detailista jsem ve věcech, které jsou pro mě důležité, ale ostatní do toho nenutím. Když přijdu do cizího prostředí, tak nikdy nevím, jak se mám tvářit, a tak se snažím dělat jako by nic, aby na mně nebylo poznat, že jsem nervózní. Vypadám pak odměřeně, až namyšleně, ale to je taková moje obrana. No s tou trpělivostí tedy nevím. Myslím si, že moc trpělivá nejsem. Haha. Projevování sympatií na veřejnosti mi nevadí nějak extra. Záleží na tom, s kým jsem a o koho se jedná.
- Další slabou stránkou je to, že těžce nese hrubost. Je zranitelný. Neumí vyvíjet nátlak na druhé lidi, nutit je cokoliv dělat proti jejich vůli. Vybírá si partnera, který ho pobízí k aktivní činnosti a mobilizuje ho. Ostře reaguje na pokusy přinutit ho k něčemu hrubou silou.
Pokud je někdo hrubý a neomalený na mě nebo někoho jiného, tak to je asi to nejhorší, co můžu zažít! Těžce nesu bezpráví. Pokud na mě někdo zvýší hlas, tak mám tendenci se stahovat. Dřív jsem s tím měla dost problémy, protože jsem se místo ventilování pocitů stáhla do sebe. Pak se divíme, z čeho pramení naše nemoci, když si v sobě hromadíme takové věci. Cítím se dobře, pokud mě někdo podporuje v činnosti, ale pokud by na mě někdo v posilovně řval, že to zvládnu a ať nefňukám a dělám, tak mu z toho tréninku asi uteču.
Jak mi tato typologie pomohla?
Pochopila jsem do hloubky samu sebe. Samozřejmě ten popis nemusí sedět přesně, ale je opravdu zajímavé, že z velké části to sedí, a to dost. A navíc je to velice konkrétní. V doporučení pro tento typ osobnosti je krásně popsané, jak se svými silnými i slabými stránkami mohu pracovat. Na čem mohu stavět a čemu se vyhnout. U lidí, se kterými trávím delší čas, si všímám motivů jejich činů, duševní kvality a chování k ostatním. Dokáži rozpoznat velmi rychle charakter lidí. Nerada si přiznávám, že potřebuji pomoc ostatních a měla bych se naučit říkat ne. Ve svých činnostech bych se neměla tolik zabývat detaily, aby mi kvůli tomu neproplouval život pod rukama a abych měla čas na odpočinek a přátele.
Tohle je stručný popis z doporučení pro typ osobnosti Dostojevský. Člověk tak víc ví, na čem u sebe může stavět, kde má rezervy a co by mu mohlo pomoct. Nemusí to sedět úplně přesně, protože na naše chování má vliv spousta věcí a vždy záleží, jak to máme víc postavené. Nic není jednoznačné. Mám na mysli například to, že člověk není stoprocentně introvert ani extrovert, ale záleží na tom, jestli to má 60% : 40%, nebo 90% : 10%. Podle toho se ten člověk pak projevuje. Roli zde hraje i výchova a charakterové vlastnosti, ale na mě tedy ten popis typu Dostojevský sedí, jak se říká, jako prdel na hrnec.
Jak tato typologie může pomoct vám?
Tato typologie osobnosti může pomoct ve fungování velké firmy i se vztahy u vás doma. Pokud ve firmě máte několik lidí anebo i kolegy v práci, se kterými se vídáte každý den, tak je nezbytné, abyste společně vycházeli a měli práci rozdělenou podle svých schopností a talentů. Jednou z chyb ve vedení firmy je to, že chceme po všech lidech, aby uměli všechno, a to je opravdu nesplnitelné. Pokud majitel firmy zná talenty a slabiny svých zaměstnanců, tak ví, jakým způsobem s nimi pracovat. Na někoho platí, že mu šéf řekne několik úkolů a ať je splní a podřízený na tom začne pracovat. Jiný kolega s tím bude mít problém, protože se bude cítit zahlcený a nebude vědět, čím má začít. A ten tlak způsobí, že neudělá nic. Úkolem socioniky je určit tyto krajnosti a pomoci tak celé firmě v jejím fungování.
Pokud se bavíme o mezilidských vztazích, tak pokud poznáte sami sebe a víte, jaké socionické typy jsou vaši nejbližší, tak budete vědět jak najít společnou řeč, kde má ten člověk slabá místa a kam se mu nemáte trefovat. Může vám to pomoct pochopit, proč se ten druhý nad něčím rozčiluje. Proč se rozčiluje nad věcí, nad kterou, ve vašich očích, je zbytečné se rozčilovat a nevidíte v tom smysl. Může to být tím, že je to zrovna jeho slabé místo. A díky socionice pochopíte, jakým způsobem mu v té situaci můžete pomoct a nerozdmýchávat jeho hořkost ještě víc. Pochopíte talenty a nedostatky svých dětí a věřte mi, že se vám všem uleví. Pochopení svých krajností je totiž brána k porozumění.
Jak probíhá konzultace?
Určení socionického typu osobnosti neprobíhá na základě nějakého testu, ale probíhá na základě běžného rozhovoru, kdy se vás konzultant ptá na otázky z běžného života. Jedině tak je možné určit správně socionický typ osobnosti. Sami sebe totiž vidíme zkresleně, a proto je těžké určit socionický typ sám sobě. Na konzultaci tedy dostáváte různé otázky typu: ,,Chodíte včas? Když si vybíráte oblečení, tak si ho vybíráte sám, nebo vám někdo pomáhá? Vaříte rád? Jste soutěživý? Co je pro vás v práci nejdůležitější? Máte rád historii? atd“. Konzultant na základě odpovědí vyhodnotí vaše krajnosti, kterými jsou logika x etika, extroverze x introverze, senzorika x intuice a racionálnost x iracionálno. Řekne vám jaký typ osobnosti dle socioniky jste a jaké jsou vaše silné a slabé stránky. Dozvíte se jak s těmito krajnostmi zacházet tak, abyste na sebe netlačili tam, kde máte slabiny. A naopak vás podpoří v tom, v čem byste mohli vynikat. Po konzultaci vám asistentka pošle podrobný popis vašeho typu osobnosti na váš e-mail a kdykoliv se k tomu můžete vrátit.
Pro větší pochopení svých krajností doporučuji základní kurz sebepoznání, který si můžete kdykoliv pustit znovu a znovu a lépe tak sami sobě porozumět. Já se k tomuto kurzu vždy ráda vracím. Je obrovskou výhodou, že si můžete tento kurz udělat z pohodlí domova a kdykoliv. Myslím si, že přidanou hodnotou online kurzů je právě možnost jejich opětovného procházení.
Díky ZÁKLADNÍMU KURZU SEBEPOZNÁNÍ můžete začít lépe rozumět tomu, co to znamená být senzorik, mít intuici možností, nebo času, které rysy má logik a které etik. Pochopíte, že každý má v sobě kousek logika i etika, že nic není jednoznačné. Záleží jen na tom, jestli je to 60% : 40%, nebo 90% : 10%. Důležité je ale to, že vás to velice rychle přivede na cestu seberozvoje a sebepřijetí. Já jsem na této cestě a vědomě na ní pracuji už skoro devět let. A až teď díky socionice jsem přijala svou nejslabší stránku, kterou je u mě logika. Nebýt socioniky, tak se do teď celá rudá vzteky rozčiluji nad tím, co mi na tom „blbým“ počítači zase nejde a proč.
